Půl miliardy let starý „obří červ“ byl jedním z prvních predátorů

Život na Zemi sice existuje už přes tři a půl miliardy let, ale převážnou část této doby strávil v poněkud „nudné“ jednobuněčné podobě. Neznamená to ovšem, že by se nic nedělo. Evoluce jela na plné obrátky a jednou z klíčových událostí bylo spojení jednouchých (prokaryotických) buněk za vzniku složitější buňky eukaryotické. Pokročilejší buňky posléze umožnily „smontování“ plnohodnotných mnohobuněčných organismů. Ty o sobě po stovkách milionů let daly poprvé opravdu výrazně vědět v ediakarským období v podobě zvláštních organismů (známých jako ediakarská fauna či ediakarská biota), mezi něž patřila třeba proslulá Dickinsonia. Před začátkem prvohor ale tito podivíni z větší části vyhynuli. Jak to ale tak bývá, když něco končí, něco nové začíná.

V kambriu, první periodě prvohor, jež začala asi před 540 a skončila před 485 miliony let, došlo k události, která je dnes známá jako kambrická exploze. V horninách z té doby se poměrně náhle objevují hojné pozůstatky nejrozmanitějších živočichů, často dokonce předků dodnes existujících skupin, jako jsou kroužkovci, měkkýši nebo ostnokožci. Co přesně „explozi“ způsobilo, není zcela jisté, ale pravděpodobně šlo o souhru několika faktorů, od růstu koncentrace kyslíku ve vodě po proměnu samotných organismů, která zvýšila šanci, že se jejich pozůstatky dochovají ve fosilním záznamu.

Objevili se první predátoři (nebo skoro první, podle nedávného výzkumu predátorské řemeslo provozovali už někteří ediakarští tvorové), kteří aktivně pronásledovali kořist. Ta se samozřejmě „bránila“ (v evoluční smyslu) a na obranu před zuby a klepety predátorů si vytvořila schránky, které fosilizují snadněji než jinak měkké tělo (žádní obratlovci s vnitřní kostrou tehdy ještě neexistovali). K proslulým kambrickým predátorům patří Anomalocaris, členovec z dnes již vyhynulé skupiny známé jako radiodonti. Měl článkované tělo po stranách opatřené laloky, které mu společně s vějířovým ocasem pomáhaly v pohybu.

Jednalo se o dobrého plavce, jenž patřil k vrcholovým predátorům kambrických moří, čemuž odpovídají i jeho na svou dobu pozoruhodné tělesné rozměry. V minulosti se předpokládalo, že dorůstal délky až jednoho metru, ale nejnovější studie naznačují, že tak obrovský patrně nebyl. Nejlépe popsaný druh, Anomalocaris canadensis, měřil maximálně kolem čtyřiceti centimetrů (ovšem bez článkovaných přívěsků, které měl poblíž úst). Dříve se také věřilo, že k potravě anomalokarise patřili ikoničtí trilobiti, leč nedávné studie přesvědčivě dokládají, že velmi pevná vnější kostra trilobitů zřejmě byla nad anomalokarisovy síly. K dalším dravým kambrickým radiodontům patřili například zástupci rodů Hurdia, Peytoia či Amplectobelua.

I když objevy nových dravých radiodontů pokaždé vzbudí značnou pozornost, samy o sobě už nejsou až tak překvapivé, nebo přinejmenším ne tak překvapivé, jako byl objev fosilních pozůstatků zvláštního červovitého tvora na lokalitě Sirius Passet, která se se nachází na severu Grónska. O nalezení dosud neznámého prvohorního tvora ve spodně kambrických vrstvách (starých přes 518 milionů let) vědci informovali zkraje loňského roku v časopise Science Advances a živočich dostal jméno Timorebestia koprii.

Rodový název v překladu znamená „hrůzu nahánějící tvor“, a zdá se, že zcela právem. S délkou těla až 30 centimetrů se totiž jednalo o na svou dobu obřího živočicha, který byl podle všeho raným zástupcem dodnes existujícího kmene ploutvenky (Chaetognatha), které jsou v angličtině známé jako „arrow worms“, tedy šípoví červi . Jenže zatímco moderní ploutvenky – draví mořští tvorové živící se zooplanktonem, krilem či larválními stadii ryb – dosahují délky maximálně deset až dvanáct centimetrů, Timorebestia měřila trojnásobek. Prohlédnout si ji můžete na ilustraci, kterou k původnímu článku vytvořil Bob Nicholls.

Vybavena byla ploutvemi, které jí zdobily boky a ocas a sloužily, překvapivě, k plavání. Z výrazné hlavy trčela dvě dlouhá tykadla (dosahující až poloviny délky samotného těla) a v ústech se nacházel čelistní aparát, který zvířeti pomáhal žvýkat masitou potravu. Bezpochyby se totiž jednalo o predátora a ne ledajakého (dokonce se zachovala fosilizovaná trávicí soustava se zbytky členovců rodu Isoxys). Timorebestiaa její příbuzní mohli dokonce patřit k vrcholovým predátorům raně kambrických moří, kde plnili roli odpovídající dnešním žralokům, a toto privilegium si užívali, dokud je nenahradili či jim alespoň nezačali po pár milionech let výrazněji konkurovat „gigantičtí“ členovci jako anomalokaris a jiní radiodonti.

Timorebestia každopádně přináší nový pohled na ekologické vztahy v kambrických mořích. A podle toho, co tvrdí autoři studie, je docela dobře možné, že je jen jedním z prvních z velkých objevů, o nichž z grónského naleziště v následujících letech uslyšíme a jež nám umožní lépe poznat, jak vypadal život na Zemi před více než půl miliardou let.

Bicknell, R. D. C., Schmidt, M., Rahman, I. A., Edgecombe, G. D., Gutarra, S., Daley, A. C., Melzer, R. R., Wroe, S., & Paterson, J. R. (2023). Raptorial appendages of the Cambrian apex predatorAnomalocaris canadensisare built for soft prey and speed. Proceedings of the Royal Society B Biological Sciences, 290(2002). https://doi.org/10.1098/rspb.2023.0638

Park, T. S., Nielsen, M. L., Parry, L. A., Sørensen, M. V., Lee, M., Kihm, J., Ahn, I., Park, C., De Vivo, G., Smith, M. P., Harper, D. a. T., Nielsen, A. T., & Vinther, J. (2024). A giant stem-group chaetognath. Science Advances, 10(1). https://doi.org/10.1126/sciadv.adi6678

Potin, G. J., & Daley, A. C. (2023). The significance of Anomalocaris and other Radiodonta for understanding paleoecology and evolution during the Cambrian explosion. Frontiers in Earth Science, 11. https://doi.org/10.3389/feart.2023.1160285

Zhang, X., & Shu, D. (2021). Current understanding on the Cambrian Explosion: questions and answers. PalZ, 95(4), 641–660. https://doi.org/10.1007/s12542-021-00568-5

https://phys.org/news/2024-01-giant-predator-worms-billion-years.html