Článek
Pavouci sice nepatří zrovna k oblíbeným skupinám živočichů, jejich způsob života je však nadmíru fascinující, což se týká i jejich rozmnožování. Na rozdíl od nás se při něm nedotýkají přímo pohlavními orgány. Spermie samec své vyvolené předává pomocí speciálního kopulačního orgánu umístněného na konci makadla, takzvaného bulbu. Zajímavé je, že bulbus a příslušná část těla samice do sebe zapadají jako zámek a klíč, což je skvělá pojistka proti tomu, aby spolu neztrácely čas nepříbuzné druhy.
Sexuální kanibalismus
Páření pavouků nebývá zrovna procházka růžovým sadem, alespoň pro samce ne. Agresivní samice je totiž po kopulaci nezřídka zabijí a sežerou (občas dokonce ještě před ní, což je celkem pech). Pokud už se to stane, může samec alespoň umírat s vědomím, že jeho tělo poslouží dobré věci, respektive jako pytel živin pro matku jeho potomků. Samci mnoha druhů ale tento osud odmítají a dělají všechno proto, aby dostaveníčko přežili. Jednou z nejznámějších strategií je nošení darů v podobě uloveného hmyzu, kterou praktikuje například i u nás žijící lovčík hajní (Pisaura mirabilis). A nedávný výzkum ukázal, že se mu to vyplácí: samci, kteří odvedou pozornost hladové samice darem, mají výrazně větší šanci, že přežijí.
Katapult
Akčnější metodu, jak neskončit v žaludku samice, vědci popsali u pakřižáka východního (Philoponella prominens), který se vyskytuje ve východní Asii. Tito pavouci obvykle žijí ve velkých koloniích, které mohou čítat i několik set pavouků, což je samo o sobě zajímavé, nicméně ještě pozoruhodnější je jejich kopulace, nebo spíše to, co následuje. Jakmile je totiž po všem, samec se z místa činu bleskurychle katapultuje. Celé to probíhá tak, že se prvním párem kráčivých končetin zapře o tělo samičky a poté se s využitím zvláštního kloubu vymrští do vzduchu rychlostí 32 až 88 centimetrů za sekundu. Podle výsledků nedávné studie se takto dokázalo zachránit 152 ze 155 samců, kteří úspěšně dokončili kopulaci. Pokud vědci samcům v útěku zabránili, byl to to pro ně (pro pavouky, ne pro vědce) rozsudek smrti.
Samci nefily ochmýřené (Trichonephila plumipes), která žije v Austrálii a Indonésii Naopak sází na nenápadnost. I když je u pavouků docela běžný pohlavní dimorfismus (samice bývají větší něž samci), u nefil dosahuje extrému. Samci totiž mohou být až desetkrát menší než samička, což jim umožňuje nenápadně proniknout k vyhlédnuté partnerce, předat sperma a zmizet dřív, než začne pavoučice něco tušit. Určitá potíž je jen v tom, že samcům se malé rozměry nemusí vyplatit. Pokud si tutéž samici vyhlédne větší pavouk, menšího soka snadno zažene.
Mazaní samci
Někteří pavouci se ale na kouzlo darů či schopnost rychlého nebo nenápadného úprku spoléhat nechtějí a zvolili bezpečnější metody. K takovým patří třeba některé snovačky, jejichž samci vyhledávají nedospělé samice, které jsou výrazně méně agresivní než ty dospělé. I když to zní prostě, tak jednoduché to přece jen není. Nedospělé samice totiž ještě nemají přístupný otvor do pohlavního ústrojí, a samci tak sperma do těla partnerky dostávají násilným průnikem skrze vnější kostru. Spermie se nicméně i tak dostanou, kam mají, a oplození proběhne bez problému. A zdá se, že ani pro samici nemá tato zkušenost žádné neblahé následky.
Podobou, ale snad ještě podlejší strategii používají ve jménu vlastního přežití samci křižáka pruhovaného (Argiope bruennichi), který je dnes běžný i u nás. Nedávný výzkum ukázal, že pokud se samci tohoto křižáka páří s dospělou samicí, jejich šance na přežití se pohybuje kolem dvaceti procent. Nic moc. Asi jako ruská ruleta s jedinou prázdnou komorou. Jestliže však najdou samici, která se právě svléká (stejně jako hmyz pavoukovci během růstu několikrát svlékají kutikulu), a spáří se s ní, vyhlídky, že odcupitají vcelku, raketově stoupnou na pohodlných 97 procent. Celý fígl spočívá v tom, že samice je po svlečení kutikuly několik hodin takřka bezbranná.
Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi), samice
Na křižácích pruhovaných je ještě jedna věc (a spousta dalších), a to, že délka kopulace podle všeho závisí na míře příbuznosti mezi pavouky. Vyšlo najevo, že pokud samec narazí na samici, které je mu blízce příbuzná, kopulaci výrazně urychlí a vyrazí hledat vhodnější (nepříbuznou) partnerku. Najde-li takovou, doba kopulace výrazně vzroste a spolu s ní i pravděpodobnost, že samice partnera sežere. Pavouk zkrátka nemůže mít všechno.
Pojistka otcovství
Pro samce by samozřejmě bylo značně nevýhodné, kdyby po kopulaci posloužili jako potrava, aniž by měli jistotu, že se opravdu stanou otci samiččiných potomků. Řada pavouků, včetně zmíněných křižáků, si proto otcovství pojišťuje tak, že makadlo včetně kopulačního orgánu v pohlavním ústrojí samice odlomí a ucpe ho. Pokud to tedy stihne.
Podvodní hrátky
Abychom skončili trochu veseleji, dodejme, že pavoučí námluvy nemusejí být zdaleka tak dramatické, jak dokazuje celá řada pavouků, včetně u nás žijícího vodoucha stříbřitého (Argyroneta aquatica). Ten, jak napovídá jeho jméno, přebývá pod vodou, kde si z pavučiny staví obydlí ve tvaru zvonu, do kterého nanosí vzduchové bubliny a v němž následně čeká na kořist. Na rozdíl od většiny jiných pavouků jsou vodouší samci větší než samice a obětí sexuálnímu kanibalismu se nestávají. Pod vodou se vodouši i páří a vychovají zde potomky. Ti v rodném příbytku žijí až do čtvrtého svlékání, kdy jim na zadečku narostou chloupky, které jim umožní nošení vlastní vzduchové bubliny. Pavouci jsou zkrátka úžasní.
Zdroje:
Elgar, M. A., Fahey, B. F. (1996) Sexual cannibalism, competition, and size dimorphism in the orb-weaving spider Nephila plumipes Latreille (Araneae: Araneoidea), Behavioral Ecology 7 (2), 195–198, https://doi.org/10.1093/beheco/7.2.195
Huber, B. A. (2005) Sexual selection research on spiders: progress and biases. Biological reviews of the Cambridge Philosophical Society 80 (3), 363–385, https://doi.org/10.1017/S1464793104006700
Kuntner, M., Agnarsson, I., Li, D. (2015) The eunuch phenomenon: adaptive evolution of genital emasculation in sexually dimorphic spiders. Biological reviews of the Cambridge Philosophical Society 90 (1), 279–296. https://doi.org/10.1111/brv.12109
Schneider, J., Fromhage, L. (2010) Monogynous mating strategies in spiders. In: Kappeler, P. (eds) Animal Behaviour: Evolution and Mechanisms. Springer, Berlin, Heidelberg. https://doi.org/10.1007/978-3-642-02624-9_15
Thang, S. et al (2022) Male spiders avoid sexual cannibalism with a catapult mechanism. Current Biology 32 (8), R354–R355, https://doi.org/10.1016/j.cub.2022.03.051
Zuk, M. (2016) Mates with Benefits: When and How Sexual Cannibalism Is Adaptive. Current Biology 26 (23), R1230–R1232, https://doi.org/10.1016/j.cub.2016.10.017.
