Článek
Výstup mnohobuněčných organismů z vody na souš představuje jeden z největších a nejdůležitějších milníků v dějinách pozemského života. Přestože začal už v ordoviku, ne-li ještě dříve, opravdový zlom nastal v siluru (před 443 až 419,5 miliony lety), kdy se na souších objevily první cévnaté rostliny, například slavná Cooksonia nebo plavuně rodu Baragwanathia. Stromy jako takové ještě neexistovaly, ale v určitém smyslu a s přimhouřením obou očí jejich roli, alespoň co do utváření krajiny, plnily obří houby rodu Prototaxites.
Do suchozemského ekosystému utvářeného těmito rostlinnými a houbovými průkopníky přicházeli na přelomu siluru a devonu (před 419,5 až 359 miliony lety) první bezobratlí živočichové, například stonožky, pavoukovci nebo chvostoskoci. Teprve po nich v devonu (a karbonu) poměrně nesměle následovali obratlovci v podobě slavné ichthyostegy, whatcheerie nebo už plně suchozemského pederpese.
Není divu, že období siluru a devonu, která jsou nejúžeji spjatá s evolučním dobýváním souše, patří k těm paleontologicky mimořádně zajímavým a přitahují značnou pozornost. Další významný střípek do představy, jak vlastně kolonizace souše v prvohorách probíhala, nyní přidala rozsáhlá studie ještě rozsáhlejšího vědeckého týmu, která minulý týden (29. října 2025) vyšla v prestižním časopise Science Advances.
Paleogeografické rozšíření druhu Spongiophyton nanum ve spodním devonu. Barvy na horním obrázku reprezentují stáří vrstev, ve kterých byly nalezeny fosilie, od nejstarších (červená) po nejmladší (světle oranžová). Šedivá znamená nejisté stáří. Na spodním obrázku je totéž, jen bez barev a za použití jiného typu zobrazení.
Její autoři se zaměřili na detailní prozkoumání poměrně hojné fosilie ze spodního devonu (před 410 miliony let) známé pod vědeckém jménem Spongiophyton nanum. Podrobili ji celé řadě tradičních i špičkových výzkumných metod, od klasické optické mikroskopie, organické petrografie či prvkové analýzy po nanorentgenovou fluorescenci a rentgenovou fotoelektronovou spektroskopii. Lidsky řečeno, nemírně detailně zkoumali fyzikální i chemické složení fosilií, které pocházely z Brazilského naleziště.
Jedním z nejdůležitějších zjištění podle vědců bylo odhalení vysokého obsahu dusíkatých sloučenin ve fosiliích, což společně s výsledky dalších metod poměrně jasně doložilo, že zkoumaný organismus byl lišejníkem. Byť jeho příslušnost k lichenizovaným houbám někteří autoři navrhovali už v minulosti, přesvědčivé důkazy chyběly. Spongiophyton nanum podle všeho představoval organismus, v němž se v symbióze spojovaly houba s řasou a toto spojení se morfologicky a patrně i funkčně docela podobalo situaci u dnešních lišejníků.
Podle závěrů studie tedy byl Spongiophyton nanum jedním z prvních známých lišejníků, což je pozoruhodné samo o sobě, nicméně důležitý je i jeho poměrně častý výskyt ve fosilním záznamu. To naznačuje, že lišejníky nebyly ve spodním devonu, před více než 400 miliony let, jen okrajovými hráči během kolonizace souší, ale představovaly důležitou složku tehdejších ekosystémů.
Vzhledem k podobnosti s dnešními lišejníky lze navíc předpokládat, že plnily i podobnou úlohu roli v devonské přírodě. Mohly být průkopníky, kteří osidlovali oblasti samotným rostlinám či houbám nedostupné, podíleli se na tvorbě půdy a uvolňovaní živin podporou eroze, produkci kyslíku fotosyntézou a stahování oxidu uhličitého z atmosféry.
Zdroje:
Becker-Kerber, B., et al. (2025). The rise of lichens during the colonization of terrestrial environments. Science Advances, 11(44). https://doi.org/10.1126/sciadv.adw7879
Dunn, C. W. (2013). Evolution: Out of the ocean. Current Biology, 23(6), R241–R243. https://doi.org/10.1016/j.cub.2013.01.067
Gee, H. Stručná historie života na Zemi: 4,6 miliardy let ve 12 kapitolách. Lingea, 2024, 272 s.
Karatygin, I. V., Snigirevskaya, N. S., & Vikulin, S. V. (2009). The most ancient terrestrial lichen Winfrenatia reticulata: A new find and new interpretation. Paleontological Journal, 43(1), 107–114. https://doi.org/10.1134/s0031030109010110
