Whatcheeria: Dvoumetrový karbonský kolos byl vrcholovým predátorem

Osídlení souše mnohobuněčnými organismy bylo jedním z největších milníků v historii pozemského života. Ačkoli patrně začalo už v ordoviku (ne-li dříve), opravdový zlom nastal teprve v siluru, kdy se na souších objevily první cévnaté rostliny, jako proslulá Cooksonia, a členovci, například zástupci řádu Trigonotarbida, třebaže hojnější byli až v devonu. Tehdy je doplnily také různé mnohonožky, kupříkladu zástupci rodu Pneumodesmus (původně se předpokládalo, že po souších pobíhali už v siluru před 428 miliony let, ale nedávné studie ukazují, že jsou patrně o něco mladší), a řada jiných bezobratlých.

Obratlovci přišli na řadu až o několik desítek milionů let později a rozhodně se to nestalo ze dne na den. Jejich pozvolný výstup na souš trval desítky milionů let. Zatímco proslulý Tiktaalik, čtyřnožec, který disponoval některými znaky pozdějších suchozemských obratlovců, vodu zřejmě ještě příliš neopouštěl, Acanthostega, která žila před asi 365 miliony let, už měla nohy uzpůsobené k chůzi po suché zemi a dost možná se na ni alespoň příležitostně také vydávala, třebaže při tom patrně působila značně neohrabaně. Totéž platí i pro o něco mladší rod Ichthyostega. Prvním čtyřnožcem, který byl opravdu plně přizpůsobený životu na souši, byl metrový Pederpes, ale předpokládá se, že i on se ještě často vracel do bezpečí svého odvěkého vodního domova.

A stejnou obojživelnou strategii uplatňovala celá řada raných čtyřnožců, včetně blízkého příbuzného pederpese a pozoruhodného predátora, který byl popsán teprve v devadesátých letech minulého století a dostal jméno Whatcheeria deltae. Právě na whatcheerii, která žila přibližně před 340 miliony let (tedy v období karbonu, který se datuje do doby před 359 až 299 miliony let) se v posledních letech zaměřilo hned několik vědeckých studií, jež nám umožnily trochu detailněji nahlédnout do jejího života.

Díky poměrně bohatému fosilnímu záznamu víme, že se v dospělosti jednalo o na svou dobu poměrně velkého živočicha, který v dospělosti dorůstal délky až dva metry. Tvarem těla na první pohled připomíná něco mezi krokodýlem a ocasatým obojživelníkem a statné nohy naznačují, že by se po nich whatcheerie mohla celkem obstojně pohybovat i mimo vodu. To se ale podle vědců patrně zas až tak často nedělo, protože chůze po suché zemi pro tohoto robustního čtyřnožce zřejmě nebyla kvůli stavbě těla úplně snadná.

Mnohem lépe se whatcheerie cítila ve vodě, například v mělčinách kolem pobřeží, kde využívala sílu svých čtyř končetin jako pádel. Autoři jedné z nedávných studií na základě zjištěních morfologických znaků spekulují, jakým způsobem tvor vlastně plaval, a navrhují, že se ve vodě možná pohyboval tak trochu jako ptakopysk. Upozorňují rovněž na poměrně dlouhý krk, díky kterému byla hlava whatcheerie neobvykle pohyblivá (neobvykle ve srovnání s jinými tehdejšími čtyřnožci, třeba zmíněným pederpesem). Hlava byla navíc pozoruhodně úzká, hlavně ale plná ostrých zubů, kterými whatcheerie lovila rozmanitou kořist. Můžeme odhadnout, že k ní patřili zejména ryby a jiní menší čtyřnožci a nepřekvapilo by mě, kdyby si občas dala i různé měkkýše, korýše a podobně. Každopádně se předpokládá, že v ekosystému plnila roli vrcholového predátora.

Jak přesně whatcheerie lovila vědci pouze odhadují, ale domnívají se, že mohla lovit ze zálohy. Tedy nikoli tak, že by kořist naháněla, ale spíše si na ni počíhala a čekala, dokud se nepřiblíží dostatečně blízko, načež provedla smrtící výpad. Analogií by mohli být právě dnešní krokodýli, které trochu připomíná, třebaže jim není příbuzná. (Jen pro zajímavost, první krokodýli se objevili až v druhohorách.)

Ohledně tohoto karbonského predátora však v nedávné době vyšla najevo ještě jedna zajímavá věc (opět díky bohatému fosilnímu záznamu, který tvora zachycuje v různých životních stádiích). Navzdory očekávání se totiž ukázalo, že nerostl pomaličku a stabilně celý život jako třeba zmínění krokodýli, ale v mládí rostl doslova jako z vody, načež tempo značně kleslo. K čemu by to mohlo být dobré? Například k tomu, aby zvíře v co nejkratším čase dosáhlo takových rozměrů, že už si na něj nikdo netroufne.

Gee, H. Stručná historie života na Zemi: 4,6 miliardy let ve 12 kapitolách. Lingea, 2024, 272 s.

Otoo, B. K. A., Bolt, J. R., Lombard, R. E., Angielczyk, K. D., & Coates, M. I. (2020). The postcranial anatomy ofWhatcheeria deltaeand its implications for the family Whatcheeriidae. Zoological Journal of the Linnean Society, 193(2), 700–745. https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlaa182

Rawson, J. R. G., Porro, L. B., Martin-Silverstone, E., & Rayfield, E. J. (2021). Osteology and digital reconstruction of the skull of the early tetrapod Whatcheeria deltae. Journal of Vertebrate Paleontology, 41(2). https://doi.org/10.1080/02724634.2021.1927749

Whitney, M. R., Otoo, B. K. A., Angielczyk, K. D., & Pierce, S. E. (2022). Fossil bone histology reveals ancient origins for rapid juvenile growth in tetrapods. Communications Biology, 5(1). https://doi.org/10.1038/s42003-022-04079-0

https://www.abc.net.au/news/2022-12-06/prehistoric-wonderfully-weird-beast-whatcheeria-grew-big-quickly/101736462 (viz článek pro další pěknou rekonstrukci whatcheerie)