Kodulka: Agresivní hmyz připomíná mravence a je postrachem čmeláků

Pokud přijde řeč na blanokřídlý hmyz, většinou nám na mysli vytanou především dobře známé sociální skupiny, s nimiž se běžně setkáme při vycházkách do přírody, během posezení na zahradě nebo přímo doma, tedy včely, vosy a mravenci. Blanokřídlí jsou ale mnohem rozmanitější a zdaleka ne všichni žijí sociálně. Jedním z takových druhů je i kodulka horská.

Když jsme nedávno procházeli Teplickým skalním městem a obdivovali zdejší podivuhodnou scenérii, všimli jsem si na velkém balvanu přímo u cesty zajímavého bezkřídlého tvora s černou hlavičkou, rezavou hrudí a velkým chlupatým zadečkem, na jehož černém podkladu se skvěly dva světlé proužky.

Přirozeně jsem se tvora pokoušel vyfotit, to ale nebylo vůbec snadné. Nejenže už pomalu zapadalo slunce, takže světlo mělo k ideálu daleko, ale tvor freneticky pobíhal po kameni a nevydržel chvilku v klidu, tudíž snaha zaostřit přicházela zas a znovu vniveč. To ale nebylo jediné, čím nás šestinožec dráždil. Vůbec jsem si totiž nevybavoval, zda už jsem ho někdy viděl.

Tvarem těla totiž docela připomínal mravence, ale detailnější pohled naznačoval, že o mravence s největší pravděpodobností nejde. Jisté tedy bylo jen to, že se jedná zástupce blanokřídlého hmyzu z podřádu štíhlopasí (Apocrita), do kterého krom výše uvedených skupin patří třeba kutilky. Jenže kde má křídla? Nenaznačuje jejich absence něco o způsobu života pozorovaného zvířete?

Jediná použitelná fotografie sice nedosahovala výstavních kvalit (viz výše), ale i tak umožnila celkem rychle identifikovat „pachatele“, kterým nebyl nikdo jiné než kodulka, soudě dle šířky hrudi pravděpodobně kodulka horská (Mutilla marginata), tedy u nás místy relativně hojný, ale mimořádně zajímavý tvor z čeleď kodulkovití (Mutillidae) a nadčeledi vosy (Vespoidea). V angličtině se jim příhodně říká „velvet ants“, tedy sametoví mravenci.

Kodulky, které měří jeden až jeden a půl centimetru, vykazují nápadný pohlavní dimorfismus. Zatímco samice jsou bezkřídlé, samci křídla mají a odlišují se i trochu menšími rozměry či delšími tykadly. Samci svá křídla nevyužívají jen při hledání potravy, ale i během pátrání po samicích a při rozmnožování. Přiletí totiž k bezkřídlé samičce, čapnou ji a vyletí s ní do vzduchu, kde se s ní páří.

Ještě pozoruhodnější je však to, co se děje potom. Oplozená samička kodulky horské totiž vyhledává hnízda čmeláků (různých druhů), do kterých se buď prohrabe, nebo použije „hlavní vchod“, jak píše entomolog Petr Šípek. Může při tom být značně agresivní a dlouhým silným žihadlem zabít několik čmeláčích dělnic či samotnou královnu.

Na pečlivě zvolené a patrně paralyzované čmeláčí larvy v plodových komůrkách poté naklade vajíčko (vybírá larvy posledního instaru, tedy ty těsně před zakuklením). Jakmile se larva kodulky vylíhne, hostitele sežere a sama se v plodové komůrce zakuklí. Zanedlouho pak vyleze dospělá kodulka.

Pokud je čmeláčí hnízdo už nějakým způsobem oslabené nebo se nachází v oblasti s vyšší hustotou kodulek, může to dokonce skončit tak, že jej tito paraziti, respektive parazitoidi zcela zničí. Postrachem pro čmeláky jsou navíc i dospělé samice, které se živí jejich krvomízou. Samci naproti tomu sají nektar z květů.

Poslední zajímavostí o kodulkách je, že disponují stridulačním orgánem a při podráždění vydávají zvuk, který je údajně slyšitelný i pro člověka. Patrně se jedná o ochranu před predátory, kteří si na kodulku troufnou i navzdory bílým proužkům na zadečku, jež zřejmě plní roli výstražného zbarvení.

Pokud na kodulku někdy narazíte, do ruky ji raději neberte. Jejich bodnutí může být díky silnému žihadlu a účinnému jedu docela bolestivé. Dodejme, že kromě kodulky horské se u nás lze setkat i s velmi podobnou kodulkou evropskou (Mutilla europaea), která by ale měla mít maličko širší hruď a je vzácnější. V Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky je dokonce vedena jako kriticky ohrožený taxon.

Bogusch, P. (2010) Parazitické strategie blanokřídlých. Živa, č. 5, str. 222–4. Online: https://ziva.avcr.cz/2010-5/paraziticke-strategie-blanokridlych.html

Hejda, R.; Farkač, J.; Chobot, K. (eds.) (2017). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Příroda. 36, s. 1-612. PDF k dispozici na Portálu Informačního systému ochrany přírody (ISOP).

Zahradník, J. (1987). Blanokřídlí. Artia, 184 s.

https://www.prirodovedci.cz/zeptejte-se-prirodovedcu/1074