Žahalka obrovská: Jedna z největších vos na světě proniká i k nám

Přestože si při slově vosa většinou představíme vosu obecnou (Vespula vulgaris) nebo vosu útočnou (Vespula germanica), které nám rády dělají společnost během letního grilování a společně se sršní obecnou (Vespa crabro) a jinými sršněmi patří do čeledi sršňovití (Vespidae), představují vosy (nadčeleď Vespoidea) mnohem rozmanitější skupinu, která čítá kolem pěti tisíc druhů, z nichž některé mohou dorůstat opravdu úctyhodných rozměrů.

Jednou z čeledí, která obsahuje i druhy vskutku impozantní, jsou žahalkovití (Scoliidae), jejichž zástupce najdeme po celém světě, nejčastěji ale obývají tropické a subtropické oblasti. Často se jedná o nápadně zbarvené a ochlupené vosy, které na rozdíl od výše jmenovaných druhů nežijí sociálně, což ostatně platí pro většinu blanokřídlých. Jsou to samotářské vosy s parazitoidním způsobem života.

K nejpozoruhodnějším žahalkám patří žahalka obrovská (dříve Megascolia maculata, po revizi z loňského roku Regiscolia maculata), která je jedním z několika málo zástupců skupiny vyskytujících se i na území České republiky. Těmi dalšími jsou žahalka žlutá (Scolia hirta) a žahalka šestiskvrnná (Scolia sexmaculata). Žahalka obrovská kromě jihovýchodní a střední Evropy, která představuje severní hranici jejího výskytu, obývá také sever Afriky a její areál zasahuje až do střední Asie.

Jak už název napovídá, jde o velkou vosu, která si rozměry nezadá ani s většinou sršní (sršeň mandarínskou nepřekoná, alespoň královnu ne), byť hodnoty maximální délky uváděné v různých zdrojích se poněkud liší. Většinou se pohybují mezi čtyřmi až pěti centimetry pro samice, samci jsou o něco menší. Samici od samce rozeznáme také podle jejích kratších tykadel, robustnějšího těla a nápadné žlutě či načervenale zbarvené hlavy.

Vůbec nejzajímavější je však životní cyklus žahalek. Jak už zaznělo výše, jsou to parazitoidi, což znamená, že vývoj jejich larev probíhá na úkor hostitele, kterého nakonec zahubí. Něco podobného dobře známe třeba u lumků nebo kutilek, o nichž jsem zde v minulosti už psal. Žahalky se specializují na larvy vrubounovitých brouků (Scarabaeidae), přičemž různé druhy žahalek dávají přednost larvám různých druhů brouků.

Žahalka obrovská má nejraději larvy nosorožíka kapucínka (Oryctes nasicornis), který je jedním z našich největších brouků, ale případně jí poslouží i larva roháče. Po oplození začne samice žahalky pátrat po vhodné živé konzervě pro svého potomka. Ta však nečeká na povrchu, ale bývá dobře schovaná, zahrabaná například v trouchnivějícím dřevě, hnojišti, kompostu či na jiných podobných místech.

Když žahalka larvu odhalí (Bogush uvádí, že „podle vibračních signálů“), musí se k ní nejprve silnými kusadly prohrabat, načež jí žihadlem do těla vstříkne paralyzující látky, aby ji udržela naživu (jinak by se kazila), ale zabránila ji v pohybu. Poté na larvu naklade jedno vajíčko, z nějž se zanedlouho vylíhne žahalčí larva, která před sebou má po příchodu na svět doslova prostřený stůl. Zahryzne se do znehybněné larvy nosorožíka (případně jiného brouka) a začne ji zevnitř vyžírat. Když má, nyní již pěkně zakulacená, larva hotovo, upřede si kokon, v němž přečká zimu, a na jaře se zakuklí. Dospělci se poté objevují během června.

Žahalka obrovská je teplomilný druh běžný hlavně ve Středomoří, s postupující klimatickou změnou se však v posledních letech stále častěji objevuje i na území České republiky. Zatímco v roce 2007 Bogush její přítomnost u nás ještě považoval za nepotvrzenou, od té doby přibyla řada pozorování, ve většině případů z jižní Moravy (viz mapa na portálu ISOP, odkaz ve zdrojích). Přestože se jedná o velkou a na první pohled hrozivě vypadající vosu, dospělci se živí pylem a nektarem na různých rostlinách a pro člověka nejsou nebezpeční.

Pokud tedy na žahalku někdy narazíte, můžete si ji v klidu a zblízka prohlédnout, což se každému rozhodně nepoštěstí.

Bogush (2007) Vespoidea: Scoliidae (žahalkovití), Supplementum 11, s. 165–170. [in] Bogush, P., Straka J., Kment, P. (eds.) (2007) Annotated checklist of the Aculeata (Hymenoptera) of the Czech Republic and Slovakia. / Komentovaný seznam žahadlových blanokřídlých (Hymenoptera: Aculeata) České republiky a Slovenska. 300 s. Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae.

Castagnet, J., & Cabon, F. (2025). Review of the genus Megascolia Betrem, 1928 (Hymenoptera, Scoliidae). Zootaxa, 5700(1), 1–127. https://doi.org/10.11646/zootaxa.5700.1.1

Olszewski, P., Wiśniowski, B., Bogusch, P., Pawlikowski, T., Krzyżyński, M. (2016). Distributional History and Present Status of the Species of the Family Scoliidae (Hymenoptera) in Poland and the Czech Republic. Acta Zoologica Bulgarica. 68. 43-54.

Schmid-Egger C, Schmidt S (2021) Unexpected diversity in Central European Vespoidea (Hymenoptera, Mutillidae, Myrmosidae, Sapygidae, Scoliidae, Tiphiidae, Thynnidae, Vespidae), with description of two species of Smicromyrme Thomson, 1870. ZooKeys 1062: 49–72. https://doi.org/10.3897/zookeys.1062.70763

Zahradník, J. Blanokřídlí. Artia, 1987, 184 s.

Žahalka obrovská, portál ISOP, AOPK: https://portal.nature.cz/w/druh-108526#/

Nadčeleď vosy (Vespoidea): https://www.biolib.cz/cz/taxon/id17556/

https://nachrichten.idw-online.de/2021/08/19/nhm-vienna-mammoth-wasp-re-discovered-in-austria

https://www.citizen-science.at/en/projects/project-archive/mammoth-wasp