Vetřelci hmyzí říše: Larvy parazitoidů žerou hostitele zaživa

Zatímco někteří živočichové vypustí do světa tisíce vajíček, o jejichž osud se dál nestarají s vírou, že alespoň někteří potomci přežijí a zajistí pokračování rodu, respektive předání genů do dalších generací, jiní zvolili strategii zcela odlišnou a pro vajíčka či živě narozené ratolesti udělají první poslední, popřípadě se jim alespoň pokusí začátek života maximálně usnadnit.

Někteří savci rodí jen jedno či několik málo mláďat, o která pak ještě dlouho pečují (extrémním příkladem je samozřejmě člověk, jak s oblibou dodává Stanislav Komárek). Ptáci zase vytrvale zahřívají vajíčka a v případě nidikolních druhů se o vylíhlá písklata ještě v hnízdě dlouho úzkostlivě starají. Péči o potomky najdeme i u obojživelníků. Například žáby nosatky se o vajíčka starají od vylíhnutí až do proměny pulce v žabku. Péče je to ale zcela jiná než u ptáků či většiny savců, byť připodobnit by se dala k počínání vačnatců, třeba klokanů. Probíhá totiž uvnitř těla samce, konkrétně v jeho rezonančním měchýřku, který za běžných okolností slouží k zesilování žabího skřehotání.

Poněkud děsivějších podoby nabírá péče o potomstvo u kutilek, například kutilky písečné (Ammophila sabulosa), Když chce samice přivést na svět vytouženého potomka, musí nejprve najít vhodnou housenku. Tu následně přesnou aplikací jedu paralyzuje a zatáhne ji do připravené komůrky v zemi. Tam na stále živou housenku naklade jedno vajíčko, vyleze ven a vstupní otvor utěsní. Když se larva vylíhne, housenku spořádá, zakuklí se a za chvíli ze země vyleze nová kutilka.

Podobně hororovým způsobem své larvy zaopatřuje velká část čeledi lumkovití (Ichneumonidae), kteří stejně jako kutilky (či včely a mravenci, u nichž je však péče o novou generaci mnohem mírumilovnější) patří do řádu blanokřídlí (Hymenoptera). Jedním z typických zástupců čeledi, který se vyskytuje všude od Evropy přes severní Afriku, Asii až po Severní Ameriku a s nímž se běžně můžeme setkat i u nás, je lumek veliký (Rhyssa persuasoria).

Jedná se o poměrné velký druh hmyzu s dlouhýma oranžovýma nohama a protáhlým tělem, které je převážně černé s řadou světlých skvrn na hlavě, hrudi i zadečku. Dlouhé bývá dva až čtyři centimetry, nicméně samice se vyznačuje ještě nápadným kladélkem, které může být stejně dlouhé jako samotné tělo, tedy dva až čtyři centimetry. Domovem tohoto druhu jsou jehličnaté či smíšené lesy (k vidění je hlavně na mýtinách, podél cest a podobně), kde hledá stromy napadené dřevokazným hmyzem.

Když samička lumka pomocí svého citlivého smyslového ústrojí ve dřevě poraženého či přirozeně padlého stromu ucítí larvu vhodného hostitele (nejvíce má v oblibě velké larvy pilořitek, které rovněž paří mezi blanokřídlé, ale zavděk může vzít i larvou tesaříka), přisedne na kmen, „vyšpulí“ zadeček (zvedne jej nahoru) a začne kladélko opatrně zabodávat do dřeva. Někdy je potřeba proniknout několikacentimetrovou vrstvou dřeva, protože larvy bývají poměrně hluboko. Jakmile se samička kladélkem dostane k oběti, paralyzuje ji (alespoň se to předpokládá) a naklade na ni vajíčko. Z něj se zanedlouho vylíhne larva, která je doslova obklopená potravou. Není nač čekat, pustí se do jídla a hostitele usmrtí. Larva lumka poté přezimuje, na jaře se zakuklí a v květnu se vylíhne dospělec.

Samice tento úkon během života provádí opakovaně, klade však vždy jen jedno vajíčko. Celá operace je pro ni navíc velmi náročná a nebezpečná. Může trvat i několik desítek minut (mnohdy se navíc kladélkem netrefí, takže to musí zkoušet vícekrát) a během té doby představuje snadnou kořist pro potenciálního predátora. S kladélkem zabořeným do dřeva je totiž v podstatě bezbranná. Každopádně jakkoli děsivě její počíná může vypadat, její „práce“ je z antropocentrického hlediska nedocenitelná, protože zabraňuje přemnožení dřevokazného hmyzu.

Možná vám popis vývoje lumka trochu připomněl slavného filmového vetřelce a opravdu k němu má docela blízko. Ještě podobnější jsou mu však jiní parazioidní blanokřídlí. Zatímco lumek veliký patří mezi ektoparazitoidy (parazitoid je parazit, který zabijí hostitele, a předpona ekto- značí, že se vyvíjí na jeho povrchu), existuje celá řada endoparazitoidů, jejichž larvy se vyvíjejí přímo v hostiteli a vyžírají jeho tělo zevnitř. K takovým patří například lumek ozbrojený (Amblyteles armatorius), který má výrazné žlutočerné zbarvení jako vosa. Zatímco dospělci se živí nektarem a pylem, larvy hodují na housenkách nočních motýlů (do kterých předtím samičky kladélkem nakladly vajíčka).

Endoparazitem je rovněž lumčík žlutonohý (Apanteles glomeratus) z čeledi lumčíkovití (Braconidae), který klade vajíčka do celé řady motýlů, včetně řady škůdců, jako je například bělásek zelný (viz úvodní fotografie). Ve studii, který probíhala v Tádžikistánu a Uzbekistánu napadení lumčíkem žlutonohým zjištěno dokonce u více než třiceti procent zkoumaných housenek zmíněného běláska. Opět se tedy jedná o důležitého „krotitele“ škodlivých druhů.

Do stejné čeledi jako lumčík žlutonohý patří i před několika lety pojmenovaný australský druh Dolichogenidea xenomorph, jehož druhové jméno (xenomorph) vzhledem k podobnému životnímu cyklu přímo odkazuje k mimozemskému monstru ze slavné vetřelčí franšízy, neboť má velmi podobný životní cyklus. Rozdíl je jen v tom, že tenhle lumčík se spokojí s obyčejnou housenkou. Podobných druhů však po světě létá, leze a chodí mnohem víc, a vedle těch specializujících se na larvy brouků, motýlů nebo jiných blanokřídlých, se najdou i parazitoidi specializovaní na pavouky. To už je ale jiný příběh.

Na závěr ještě video, jak počínání parazitoidů vypadá v praxi.

Bogusch, P. (2010) Parazitické strategie blanokřídlých. Živa, č. 5, str. 222–4. Online: https://ziva.avcr.cz/2010-5/paraziticke-strategie-blanokridlych.html

Fagan-Jeffries, E. P., Cooper, S. J., & Austin, A. D. (2018). Three new species of Dolichogenidea Viereck (Hymenoptera, Braconidae, Microgastrinae) from Australia with exceptionally long ovipositors. Journal of Hymenoptera Research, 64, 177–190. https://doi.org/10.3897/jhr.64.25219

Hocking, H. (1968). Studies On The Biology Of Rhyssa persuasoria (l.) (Hymenoptera: Ichneumonidae) Incorporating An A‐Ray Technique. Australian Journal of Entomology, 7(1), 1–5. https://doi.org/10.1111/j.1440-6055.1968.tb00690.x

Sattarova, D., Rajamuradova, N., & Xurramova, M. (2025). Infestation of cabbage white with Apanteles glomeratus in the Zeravshan Valley. BIO Web of Conferences, 173, 01016. https://doi.org/10.1051/bioconf/202517301016

Zahradník, J. Blanokřídlí. Artia, 1987

http://www.naturabohemica.cz/rhyssa-persuasoria/

https://www.stoplusjednicka.cz/pikanterie-ze-zivota-obojzivelniku-kuriozity-mezi-vodou-sousi