Článek
Patrně každý, kdo měl někdy intimnější kontakt s naší domácí sršní obecnou (Vespa crabro), neboli „sršánem“, jak se říkalo u nás, si toto setkání velmi dobře pamatuje a jakmile uslyší bzukot a zahlédne nápadně velké žlutočernohnědé tělo, vezme nohy na ramena. Přestože je jed sršně slabší než třeba ten včelí, kvůli svému chemickému složení nám způsobuje větší bolest než bodnutí vosou nebo právě včelou medonosnou (Apis mellifera).
Asijské návštěvnice
Možná i to je důvod, proč na nás před pár lety tak silně působily titulky informující o šíření invazní sršně asijské (Vespa velutina) Evropou a jejím výskytu na území České republiky. Hlavní důvod, proč sršeň asijská (která je mimochodem o něco menší než sršeň obecná) vyvolává mezi odborníky a včelaři takové obavy ale nespočívá v tom, že by bezprostředně ohrožovala člověka, nýbrž v jejím predačním chování. Je totiž schopná zdecimovat místní populace některých druhů hmyzu a obzvlášť velkou hrozbou je pro včelu medonosnou, a tím i pro producenty medu.
Krom sršně obecné a asijské obsahuje rod sršeň (Vespa) další dvě desítky druhů (a nespočet poddruhů), například sršeň východní (Vespa orientalis), která je podobně velká jako sršeň obecná a vyskytuje se ve Středomoří a na Blízkém východě, či východoasijskou sršeň žlutavou (Vespa simillima), jež se řadí spíše k menším druhům.
Na zcela opačném konci spektra stojí skoro až poeticky pojmenovaná sršeň mandarínská (Vespa mandarinia), která je naopak vůbec největším zástupcem rodu. Tělo královny může měřit přes 5 centimetrů a rozpětí křídel dosahuje více než 7 centimetrů. Dělnice sice bývají o fous menší, nicméně i tak jsou rozměry jejich zavalitého těla úctyhodné.
Sršeň mandarínská (Vespa mandarinia)
Domovinou sršně mandarínské je Japonsko, pronikla ovšem i do řady jiných východoasijských zemí, například Číny, Thajska, Nepálu či Ruska. V roce 2019 byla objevena první kolonie v Severní Americe, a to v Kanadě, konkrétně v Britské Kolumbii, což přirozeně vyvolalo určitou paniku. Ta se záhy ještě umocnila, když se první kolonie našly také na území Spojených států. Američané se však s invazním druhem pustili do lítého boje a nedávno ministerstvo zemědělství hrdě vyhlásilo, že se sršni mandarínskou na území Spojených států podařilo úspěšně vyhubit. Samozřejmě je otázkou na jak dlouho. Podle nedávné studie je totiž potenciál šíření tohoto druhu obzvláště v Severní Americe značný, ale týká se víceméně celého světa.
Hlášení o výskytu sršně mandarínské dokonce v minulých letech přišla i z několika evropských zemí, patrně ale šlo o záměnu za jiné druhy, například výše zmíněnou sršeň asijskou, které je na starém kontinentu doma už přes dvacet let. Žádný potvrzený výskyt srně mandarínské v Evropě k dnešnímu není. V roce 2024 nicméně medii proletěla zpráva o záchytu několika jedinců sršně Vespa sororze Španělska, což je celkem znepokojivé, jelikož jde též o značně útočný druh, který je jen o málo menší než sršeň mandarínská.
Koordinované přepady
Sršeň mandarínská je mimořádně agresivním druhem a zdatným predátorem, byť do jídelníčku dospělců, patří i rostlinná strava, například míza stromů či ovocné šťávy. Dospělci totiž nedokážou trávit tuhou potravu, a veškeré úlovky jsou tak určené larvám. V případě nutnosti se za kořistí se vydává i poměrně daleko od hnízda, běžně kolem dvou kilometrů a spatřena byla až osm kilometrů od domova. Loví různé bezobratlé živočichy, obzvláště brouky, ale podobně jako jiné sršně s oblibou napadá blanokřídlý hmyz (mezi nějž sama patří), včetně sociálních druhů, tedy vos a včel (medonosných i jiných zástupců rodu Apis). Při útocích na sociální hmyz uplatňuje dvě odlišné strategie. V případě té první loví sama. Pokud se jí podaří chytit včelu (nebo vosu), použije kusadla a odhryže oběti hlavu. S rozžvýkanou mrtvolkou se posléze vrátí do hnízda, kde jí nakrmí larvy. Ty během žvýkání tělíčka uvolňují ze slinných žláz tekutinu, kterou dospělci s oblibou konzumují.
Mnohem zajímavější a „krvavější“ (přísně vzato hemolymfovější) situace nastane, když sršně podniknou na včelstvo koordinovaný útok, kterého se může účastnit i několik desítek jedinců. Takové útoky probíhají většinou až v pozdním létě a zkraje podzimu. Útočníci postupují systematicky a nejprve pozabíjejí jedince, kteří střeží vstup do hnízda (často opět dekapitací pomocí kusadel). Jakmile je stráž vyřízená, pustí se do ostatních dělnic, které už zabíjejí hlava nehlava a během několika hodin dokážou vybít včelstvo o několika desítkách tisíc jedinců. Pokud snad některé včely přežijí, druhý den sršně krvavé dílo dokonají. K čemu ale všechno to zabíjení? Cílem nejsou dospělé včely, nýbrž larvy a kukly, kterými útočníci nakrmí larvy ve vlastním hnízdě (tedy de facto své sourozence, které na svět přivedla jedna a tatáž královna).
Nejlepší obrana je útok
Včely ovšem nejsou úplně bezbranné. Včela východní (Apis cerana), která je původním japonským druhem, se dokáže se sršní vypořádat pozoruhodným způsobem. Tyto včely totiž umí rozpoznat feromony uvolňované sršními průzkumnicemi, které pátrají po včelstvech vhodných k vyplenění, slétnou se k nim a vytvoří kolem nich kouli, které se může skládat až z několika stovek včel. Teplo produkované včelami (kolem 46 °C) a nadmíra oxidu uhličitého sršeň spolehlivě zahubí, zatímco včely to zvládnou bez úhony. Viz přiložené video, kde je celá obraná akce krásně vidět.
Včela medonosná, která se sršní mandarínskou nemá tak bohatou evoluční zkušenost jako její asijská soukmenovkyně, nic takového neumí a proti sršni je v podstatě bezbranná. Právě proto představuje potenciální invaze včely mandarínské mimo její domovinu takovou hrozbu (a potíže samozřejmě působí i japonským a ostatním asijským včelařům, kteří chovají včely medonosné).
Sršeň mandarínská představuje značné nebezpečí také pro člověka, kterého může napadnout například při obraně hnízda, a riziko ještě zvyšuje její schopnost bodat opakovaně, popřípadě útočit ve více jedincích najednou. Udává se, že jen v Japonsku každoročně v důsledku bodnutí touto sršní zemře kolem čtyř desítek lidí (příčinou je anafylaktický šok, infarkt či multiorgánové selhání). Podobně smrtící jsou útoky i v jiných zemích.
Nejen tedy ochrana včelstev a původních druhů, ale též ochrana zdraví obyvatel jsou zásadními argumenty, proč nedopustit, aby se tato pozoruhodná, avšak mimořádně nebezpečná sršeň v Evropě zabydlela.
A jen malá anketka, docela by mě to zajímalo. Detaily kdyžtak do diskuze.
Anketa
Zdroje:
Gill, C., Jack, C., & Lucky, A. (2020). Asian Giant Hornet Vespa mandarinia Smith (1852) (Insecta: Hymenoptera: Vespidae). EDIS, 2020(3), 5. https://doi.org/10.32473/edis-in1281-2020
Nuñez-Penichet, C., Osorio-Olvera, L., Gonzalez, V. H., Cobos, M. E., Jiménez, L., DeRaad, D. A., Alkishe, A., Contreras-Díaz, R. G., Nava-Bolaños, A., Utsumi, K., Ashraf, U., Adeboje, A., Peterson, A. T., & Soberon, J. (2021). Geographic potential of the world’s largest hornet,Vespa mandarinia Smith (Hymenoptera: Vespidae), worldwide and particularly in North America. PeerJ, 9, e10690. https://doi.org/10.7717/peerj.10690
Sánchez, O., Castro, L., Fueyo, Á., Borrell, Y. J., & Arias, A. (2024). Early Alarm on the First Occurrence of the Southern Giant Hornet Vespa soror du Buysson, 1905 (Vespidae) in Europe. Ecology and Evolution, 14 (11). https://doi.org/10.1002/ece3.70502
