Článek
Patrně se to někdy přihodilo každému. Přijdete večer do kuchyně, zvednete hrníček, který tam stál od snídaně, a zpod něj vyběhne mrňavý stříbřitý tvor, který prchne do nejbližší skuliny. Tím živočichem nebyl nikdo jiný než rybenka domácí, malý bezkřídlý hmyz, jehož předci po Zemi cupitali už v devonu v prvohorách, tedy krátce poté, co hmyz osídlil souše a nastoupil cestu k ovládnutí většiny pozemských ekosystémů (jen v mořích a oceánech v podstatě chybí, zřejmě kvůli velké konkurenci, která ho tam nepustila).
Rybenka domácí (Lepisma saccharina) patří do řádu rybenky (Zygentoma) a čeledi rybenkovití (Lepismatidae). Na první pohled zaujme tím, že postrádá křídla, což je u hmyzu situace krajně neobvyklá (podle různých odhadů jsou bezkřídlé stovky, maximálně nižší tisíce druhů, tedy ani jedno procento všech popsaných druhů hmyzu).
Poznej svého nájemníka
Rybenka má celkem nezaměnitelný „kapkovitý“ tvar těla. Zatímco u hlavičky, ze které trčí dvě dlouhá tykadla, je širší, postupně se směrem k zadečku zužuje. Délka těla se pohybuje kolem osmi až devíti milimetrů. Ze zadečku vybíhají tři tělní přívěsky. Jeden míří přímo dozadu (paštět) a dva směřují do stran (štěty). Tělo rybenky pokrývají drobné šupinky, které mu dodávají charakteristický stříbřitý lesk. Právě díky němu (i díky specifickému vlnivému pohybu, kterým před námi prchá) si rybenka vysloužila své české rodové jméno. (Jen pro zajímavost, v angličtině se jí říká „silverfish“).
Rybenka domácí (Lepisma saccharinum)
Naproti tomu druhové jméno leccos napovídá o tom, kde s rybenkou setkáme nejčastěji: doma. Byť s trochou štěstí ji můžeme najít i ve volné přírodě, třeba pod kameny. Jedná se o tvora s noční aktivitou, takže nejčastěji ho spatříme večer, na tmavých místech nebo skrytého někde, kde nebude vystaven intenzivnímu osvětlení. Třeba pod zmíněným hrnečkem, květináčem nebo linoleem. A zbožňuje vlhkost. Právě proto na rybenku nejčastěji narazíme v koupelně nebo na toaletě, kde se může skrývat například pod starým dřevěným prahem.
Rozhodně se nejedná o českou specialitu. Rybenka domácí se vyskytuje víceméně po celém světě a po celém světě se mezi lidmi těší stejné „oblibě“. A čím se živí? Není to žádný gurmán. Nejraději si pochutnává na papíru, tapetách či dřevě, ale spořádá vše od cukru, lnu, bavlny po zbytky cereálií, masa či mrtvého hmyzu, včetně jiných rybenek. Zkrátka si dá skoro všechno, co nám v kuchyni může upadnout.
Přestože není nebezpečná (opravdu nekouše ani nebodá), podle jedné studie se zdá, že by u citlivých jedinců mohla přispívat k alergiím. Její škodlivost spočívá spíše v oblibě papíru. Zejména v knihovnách či v archivech, kde má přehršel potravy a kde panuje stabilní klima i přítmí, může při přemnožení napáchat nemalé škody.
Šestinozí kmeti
A jak se vlastně rybenka domácí rozmnožuje? Když se samec setká se samicí, oťukávají se nejprve tykadly, aby věděli, s kým mají tu čest. Poté samec vytvoří spermatofor, což je váček, ve kterém jsou uložené pohlavní buňky, a samici k němu navede pomocí hedvábného vlákna. Ta pak spermatofor nasaje a využije spermie k oplození. Nedochází tedy k přímému sexuálnímu kontaktu. Následně samice naklade shluk přibližně sedmi až dvanácti vajíček, z nichž se během několika týdnů (přesná doba závisí na teplotě) vylíhnou mladé rybenky. Uvádí se, že za celý život samice naklade přibližně 100 vajíček.
Rybenky patří mezi hmyz s proměnnou nedokonalou. Na rozdíl třeba od motýlů bebo brouků se tak mladí jedinci, nymfy, tvarem podobají dospělcům, jen jsou menší. Doba, za kterou se rybenka od vajíčka přes řadu svlékání stane dospělcem, opět závisí na teplotě prostředí, ale může trvat i rok, nebo dokonce dva. Rybenky jsou poměrně dlouhověcí tvorové a za příznivých okolností mohou žít i několik let, uvádí se, že až sedm. Zajímavé je, že vydrží velmi dlouho bez potravy, údajně skoro celý rok, ale není zcela jasné, zda se běžně citovaný rekordní údaj 307 dní týká opravdu rybenky domácí.
Rybenky přilepené v pasti.
Pokud se u vás doma objeví rybenka, nejedná se o žádnou tragédii (někoho by naopak návštěva tvora, který připomíná své prvohorní předky, mohla potěšit). Důležité je pouze zabránit jejich přemnožení, k čemuž pomohou jednoduchá opatření, zejména nenechávat jim potravu na příhodných místech (například neuklizené drobky pod kuchyňskou linkou) a dát si pozor na vlhkost v bytě či domě.
Existuje řada prostředků, jak rybenky hubit, od těch mechanických (vysávání, lepové pasti) po chemické (klasické spreje proti lezoucímu hmyzu). Jako repelent se dají využít esenciální oleje na bázi levandule nebo citrusů. Nicméně ve většině případů nejsou potřeba žádná drastická patření. A pokud ano, je lepší se poradit s odborníkem.
K predátorům rybenek mimochodem patří pavouci, což může být také cesta, jak s nimi bojovat. Tedy pokud vám nevadí pavouci.
Rybenková invaze
Kromě rybenky domácí obsahuje čeleď rybenkovití i další druhy rybenek. Jednou z nich je invazní druh Ctenolepisma longicaudata, který zatím nemá oficiální české jméno, dá se však najít pod označení rybenka papírová. Jedná se o poměrně velkého tvora s tělem dlouhým až půldruhého centimetru. Odkud přesně pochází, zůstává nejisté, podle některých autorů by její domovinou mohla být Střední Amerika (původně byla ovšem popsaná na základě exemplářů z jihu Afriky). V současnosti už se vyskytuje na všech kontinentech kromě Antarktidy. V Evropě se tato rybenka poprvé objevila zřejmě v roce 1914 ve Francii.
Invazní rybenka Ctenolepisma longicaudata.
První záchyt rybenky C. longicaudata v České republice se datuje do roku 2017, kdy byla objevena ve skladu a kancelářských budovách na okraji Prahy, kde škodila v archivu. Postupně byla nalezena i na řadě jiných míst a podle vědců ji už můžeme zařadit mezi stálého zástupce české zvířeny (a jako pátý tuzemský druh rybenky). Ve srovnání s naší rybenkou domácí je méně náročná na teplo a vlhko, a usadí se tak kdekoli, kde bude mít dostatek potravy, což ji skýtá výraznou konkurenční výhodu. Lze tak očekávat, že se s tímto synantropním druhem budeme v našich domovech, skladech i místech budeme setkávat čím dál častěji.
Anketa
Zdroje:
Balázsová, Viktória. Invazní druhy rybenek rodu Ctenolepisma v Evropě: bionomie, význam, šíření. Online. Bakalářská práce. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů. 2024. Dostupné z: https://theses.cz/id/0bhouj/.
Boquete, M., Pineda, F., Mazon, A., Garcia, A., Oliver, F., Colomer, N., Pamies, R., Millan, C., Olmo, C. M., Caballero, L., Prieto, L., & Nieto, A. (2008). Sensitisation to Lepisma saccharina (silverfish) in children with respiratory allergy. Allergologia Et Immunopathologia, 36(4), 191–195. https://doi.org/10.1016/s0301-0546(08)72548-5
Kang, I. et al. Lepisma saccharina, Common Silverfish (Zygentoma: Lepismatidae). Online: https://www.lsuagcenter.com/profiles/bneely/articles/page1590076134275
Kulma, M., Vrabec, V., Holer, T., Patoka, J. (2019) Invazní rybenka Ctenolepisma longicaudata odhalena v České republice. Živa, 2, 79. Online: https://ziva.avcr.cz/2019-2/invazni-rybenka-ctenolepisma-longicaudata-odhalena-v-ceske-republice.html
Phillips, E. F., & Gillett-Kaufman, J. L. (2018). Silverfish Lepisma saccharina Linnaeus (Insecta: Zygentoma: Lepismatidae). EDIS, 2018(4). https://doi.org/10.32473/edis-in1211-2018
Sloderbeck Phillip E. (2004) Silverfish and Firebrats. Online: https://www.johnson.k-state.edu/programs/natural-resources/home-insect-control/docs/Silverfish.pdf
