Článek
Amazonský prales je jedním ze světových center biologické rozmanitosti a každý rok vydá celou řadu dosud nepopsaných druhů organismů. Zatímco některé objevy zajmou hlavně odborníky na danou skupinu, jiné by mohly bez nadsázky přepsat učebnice. Jedním z těch, jež rozhodně stojí za pozornost, je nález zvláštního pavouka v ekvádorské přírodní rezervaci, ke kterému pomohla i náhoda a trochu štěstí.
V srpnu 2025 se skupina vědců vydala na průzkum do deštného lesa poblíž města Mera v provincii Pastaza a ve večerních hodinách objevili na spodní straně listu jedné rostliny zvláštní útvar. Původně ho měli za cizopasnou houbu z rodu Gibellula (čeleď Cordycipitaceae), s nímž se lze v češtině setkat pod zvukomalebným, leč patrně neoficiálním názvem pavoukomorka. Jako houba daného rodu totiž objekt vypadal a po otočení listu zůstal nehnutě na tom samém místě, přesně jak by to „udělala“ správná pavoukomorka, která přesně na takových místech bývá.
Taczanowskia waska vypadá jako cizopasná houba, která napadá pavouky. Dokonce se zdržuje na stejných místech, kde se obvykle daná houba vyskytuje.
Když se však výzkumníci domnělé (a hodně vzdálené) příbuzné hříbku či mochomůrky dotkli, o kousek popoběhla. To jim vyrazilo dech a neposlušnou „chodící houbu“ vzali s sebou. Netrvalo dlouho a zjistili, že houba vlastně žádnou houbou není, ale že jde o pavouka, konkrétně samici náležející do velmi málo prozkoumaného rodu Taczanowskia, který patří do čeledi křižákovití (Araneidae).
Detailním prozkoumáním exempláře zjistili, že se jedná o nový, přesněji řečeno dosud nepopsaný druh, jelikož ve sbírkách vypátrali dalšího a zatím neidentifikovaného jedince téhož druhu, který byl sebrán na blíže neurčené lokalitě v Bolívii roku 1903. Na základě lokality, na níž vědci na pavouka loni natrefili, dostal nový druh jméno Taczanowskia waska.
Význam nálezu nicméně nespočívá (jen) v popisu nového druhu, nýbrž (a hlavně) v tom, jak pavouk vypadal. Celkovým vzezřením i protáhlými strukturami vybíhajícími ze zadečku připomínal plodnici parazitické houby rodu Gibellula tak dokonale, že zmátl i zkušené přírodovědce. Pozoruhodné je, že tyto houby cizopasí právě na pavoucích či jiných pavoukovcích, což celé habaďůře dodalo na přesvědčivosti.
Jen pro ukázku jeden ze zástupců rodu Gibellula, konkrétně druh Gibellula pulchra.
Co je na tom tak přelomového? Přestože bez pečlivě provedeného pokusu to nelze tvrdit s jistotou, na základě porovnání s jinými druhy živočichů můžeme důvodně předpokládat, že podobnost mezi pavoukem a houbou představuje báječný příklad jevu známého jako mimikry či mimeze, chcete-li. Obecně se tímto termínem označuje napodobování různých živých i neživých objektů organismy, nejčastěji s cílem neskončit v cizím žaludku, případně naopak snadněji naplnit ten vlastní. Dobrý příkladem jsou třeba strašilky.
Je docela dobře možné, že Taczanowskia waska díky imitování cizopasné houby (v daném prostředí navíc běžné a napadající právě pavouky) snadno unikne pozornosti predátorů neustále se pídících po potravě, a vyloučit nelze ani to, že díky houbovitému převleku pavouk oklame také kořist, která pak nic netušíc dokráčí až k němu. Tento podivný křižák si totiž nestaví sítě, ale hmyz a jiné bezobratlé loví aktivně. A pokud mu napochodují až pod nos, tím lépe.
Taczanowskia waska. Samice i s kokonem.
Druh Taczanowskia waska je tak patrně vůbec prvním mezi pavouky, u nějž vědci tento typ mimeze formálně popsali, nicméně nešlo o blesk z čistého nebe, poněvadž se o něčem takovém již spekulovalo. Každopádně pavouci jsou v balamutění svého okolí obecně docela vynalézaví. Někteří se například před sežráním chrání přesvědčivým napodobováním ptačího trusu (bolasoví pavouci), jiní zase lákají samce světlušek pomocí živých „lucerniček“, kterými napodobují samičí signály (viz odkaz níže).
V souvislosti s objevem druhu Taczanowskia waska je ještě důležité zmínit to, že k němu výrazně přispěla komunita webu iNaturalist, bez níž by k popisu pavouka možná vůbec nedošlo. Díky této stránce a jejím uživatelům se navíc podařilo objevit několik dalších druhů, které zřejmě využívají podobný typ mimikry, jak autoři uvádějí v článku publikovaném v časopise Zootaxa.
Zdroje:
Díaz-Guevara, D. R., Bentley, A. G., & Dupérré, N. (2026). “The Cordyceps spider”: Taczanowskia waska sp. nov. (Araneae: Araneidae), a new spider species and a novel case of mimicry of an araneopathogenic fungus (Cordycipitaceae: Gibellula). Zootaxa, 5760(5), 563–576. https://doi.org/10.11646/zootaxa.5760.5.4
