Článek
Ať už chováme k hmyzu jakkoli ambivalentní pocity, jedno se mu nedá upřít: bezpochyby patří k absolutně nejúspěšnějším živočišným skupinám na Zemi. Objevil se už v prvohorách, kdy začal cupitat po teprve nedávno osídlených souších, a zanedlouho se dokonce vznesl do vzduchu – mnoho miliónů let předtím, než tak učinili pterosauři, ptáci a savci. Postupně se mu podařilo dobýt takřka všechny suchozemské a s výjimkou oceánů i mnohé vodní ekosystémy (v oceánech asi už byla konkurence v podobě jiných členovců příliš vysoká). V současnosti věda zná přes milion druhů hmyzu, což je ovšem jen část celkového druhového bohatství této starobylé skupiny, byť nikdo stále neví, jak velká.
Hmyz není jen prastarý a takřka všudypřítomný, ale rovněž neuvěřitelně rozmanitý, ať už z hlediska velikosti, tvaru, barev či způsobu života. Jednou z mnoha zajímavých a také často chovaných skupin hmyzu jsou strašilky (řád Phasmatodea, též Phasmida). Jedná se o primárně tropický hmyz, který preferuje vlhčí a lesnatější oblasti, ale najdeme i druhy žijící dále od rovníku. Byť některé dostávají svému názvu a vypadají opravdu strašidelně, všechny se živí býložravě. Jelikož jim evoluce ve většině případů nenadělila ostré zuby, žihadla či jedové žlázy, kterými by se bránily dotěrným predátorům, vsadily na nenápadnost. Zpravidla se tak jedná o tvory kryptické, kteří se snaží co nejvíce splynout s pozadím. U řady druhů se navíc krom nenápadného zbarvení vyvinuly naprosto úžasně propracované mimikry.
Lupenitka Phyllium ericoriai. Samice. Z blízka sice poznáme, že nejde o list, ale pro prolétávajícího ptáka je rozpoznání této lupenitky na listovém pozadí velmi obtížné.
Zatímco některé naprosto dokonale a do nejmenších detailů imitují listy – v češtině se jim říká lupenitky –, jiné vsadily na „dřevo“ a jsou takřka k nerozeznání od větviček. Takovým „větvičkovým“ strašilkám se v češtině říká pakobylky. A potom existují ještě strašilky, které nic konkrétního nepřipomínají, popřípadě připomínají, ale nehodí se ani do jedné z výše uvedených kategorií. Těm se přezdívá jednoduše… strašilky. Což je přirozeně poněkud matoucí, protože i lupenitka a pakobylka jsou z povahy věci strašilky (coby zástupci řádu strašilky), ale dá se v tom vyznat.
Pakobylky, respektive strašilky napodobující větve a větvičky, ale nejsou zajímavé pouze dokonalými mimikry, nýbrž i nebývalým velikostním rozpětím. Na jedné straně existují druhy, které v dospělosti měří sotva pár centimetrů, na té druhé najdeme vůbec nejdelší hmyz na světě. Rekordmanem je jeden ze zástupců rodu Phryganistria nalezený v Číně, který měřil (včetně natažených nohou) přes 62,4 centimetru (samotné tělo 36,1 cm). Stříbrnou příčku alespoň prozatím okupuje druh Phobaeticus chani, jehož domovinou je ostrov Borneo. V nataženém stavu je jen o pár centimetrů kratší než čínská Phryganistria (56,7 cm) a tělo bez nohou měří úctyhodných 35,7 centimetru. Podobných rozměrů dosahuje i australská Ctenomorpha gargantua.
Strašilka rodu Phasma na historické ilustraci ukazuje klasickou podobu pakobylek.
A právě v Austrálii, konkrétně v Queenslandu, byla nedávno nalezena další obří strašilka, spadající svým vzezřením mezi pakobylky (viz úvodní obrázek). Druh, který vědci zatím znají pouze v podobě vajíček, dvou popsaných a ve sbírkách uložených exemplářů a přinejmenším jednoho exempláře pozorovaného jen ve volné přírodě - ve všech případech se jednalo o samice –, dostal název Acrophylla alta. Druhové jméno (alta) odkazuje na skutečnost, že strašilka byla nalezena v tropickém deštném lese na náhorní plošině Atherton Tablelands v nadmořské výšce (altitudě) přes 900 metrů.
Přestože s délkou 42,5 cm (s nataženýma nohama; tělo bez nohou měří 26 cm) neohrožuje rekord, který drží zmíněná C. gargantua, s naváženou hmotností 44 gramů (zhruba hmotnost běžného rohlíku) je podle svých objevitelů žhavým kandidátem na nejtěžší hmyz Austrálie (tím vůbec nejtěžším na celém světě je novozélandská weta s hmotností přes 70 gramů). A to samozřejmě nemusí být definitivní hodnota. Dá se předpokládat, že v divočině budou žít i větší exempláře. Nevýhodou je však preferovaný, pro výzkumníky jen těžko přístupný biotop tohoto druhu (koruny stromů deštného pralesa), kvůli kterému budou setkání ním patrně i nadále značně sporadická.
Acrophylla alta nicméně naznačuje, jaká překvapení na vědce v málo prozkoumaných oblastech světa stále ještě čekají. Na videu níže si letos popsanou strašilku můžete prohlédnout.
Zdroje:
Coupland, R. M., & Emmott, A. J. (2025). A new giant species of Acrophylla Gray, 1835 (Phasmida: Phasmatidae: Phasmatini) from the highlands of the Wet Tropics, Queensland, Australia. Zootaxa, 5647(4), 371–383. https://doi.org/10.11646/zootaxa.5647.4.4
Foottit, R.G., H. Adler, P., Bradler, S. and Buckley, T.R. (2018). Biodiversity of Phasmatodea. In Insect Biodiversity (eds R.G. Foottit and P. H. Adler). https://doi.org/10.1002/9781118945582.ch11
KOVAŘÍK, F. (2000) Hmyz: Chov, morfologie. Madagaskar, 295 s.
