Článek
Popularizaci biologie se v různých formách věnuju přes deset let. Za tu dobu jsem pro všelijaké časopisy, organizace i na různé platformy, včetně medium.cz, napsal stovky kratších i delších textů o všemožných zvířatech, rostlinách, biologických jevech, vědeckých novinkách i historii zkoumání přírody. Taky jsem si při tom nesčetněkrát ověřil jednu věc. Je to proklatě těžká práce. Nejde jen o to najít zajímavé téma, ale i vymyslet, jak ho uchopit, které informace na omezeném prostoru sdělit a co naopak vynechat, či do jakých podrobností jít, aby to laického čtenáře ještě bavilo, bylo to pro něj přínosné a neztratil se v přemíře odborné hantýrky nebo nenudil u zbytečných detailů.
Středobodem a časově mnohdy nejnáročnější částí tvorby populárně naučného textu je však důkladná rešerše, tedy nastudování tématu, protože pokud mu autor nerozumí, jen těžko ho čtenáři dokáže srozumitelně zprostředkovat. Pak už přijde na řadu samotné psaní, jež bývá někdy neskutečně zábavné, jindy doslova bolí, ale výsledek zpravidla přinese zasloužené uspokojení z dobře odvedené práce a z vytvoření něčeho nového, něčeho vlastního, něčeho, co tu ještě nebylo. Tím nemám nutně na mysli zpracování tématu, které nikdy nikdo nezpracoval. I když píšu o relativně dobře známé kočkovité šelmě nebo broukovi, výsledkem je můj text, můj pohled na dané zvíře. Přirozeně v něm musím dbát na správnost jednotlivých údajů, jako je například hmotnost, zbarvení nebo areál živočicha, ale způsob, jakým dané informace propojím, na co kladu důraz a co naopak vynechám, článku propůjčuje autenticitu i originalitu.
Texty o přírodě napsané bez potřebných znalostí, zkopírované z wikipedie a jiných webů či doslovně přeložené pomocí značně nedokonalých nástrojů se na internetu samozřejmě objevovaly i dřív. Nikdy jich však nebylo příliš a hlavně je šlo poměrně snadno odhalit a nevěnovat jim pozornost. Avšak od doby, kdy se různé generátory textu založené na umělé inteligenci zdokonalily – i díky tréninku na popularizačních článcích napsaných odborníky – natolik, že během okamžiku vysypou na první pohled docela obstojný text, se situace zásadně změnila a v posledních měsících nabírá na obrátkách.
Vzhledem k informacím, které na internetu obvykle vyhledávám, mě algoritmy každý den bombardují doslova desítkami článků o přírodě, někdy publikovaných na kvalitních a ověřených webech (osel.cz, 100+1), jindy zveřejněných na stránkách naprosto nesouvisejících (firmy využívají lákavé články jako neplacenou reklamu, která se díky algoritmům propašuje do feedů, a název společnosti se tak snadno dostane do povědomí stovek, ne-li tisíců potenciálních zákazníků). A v telefonu se mi samozřejmě pravidelně objevují i texty publikované na platformě medium.cz, kam sám přispívám, takže vím o tom, co sem dávají kolegové či konkurenti.
A v čem je vlastně problém? Zatímco dříve se dalo celkem spolehlivě odlišit, který článek vznikl s výraznou dopomocí AI a který je výsledkem autorova poctivého snažení, v posledních měsících je to čím dál obtížnější a pro laika jsou takové články patrně zcela nerozpoznatelné. Ba co hůř, začínám mít pocit (soudě třeba dle reakcí v diskuzích), že články nepřiznaně vygenerované AI postupně získávají na oblibě. Nejenže postrádají jakýkoli autorský rukopis, který může být pro část čtenářů rušivý, ale bývají stylisticky uhlazené a dokonale plynulé. Často jsou sice informačně redundantní, ale obvykle to není natolik nápadné, aby to zásadně vadilo. Také v nich nenajdeme krkolomné formulace ani překlepy, potože AI překeply nidky neděla, což čtenář zaměňující kvalitu s gramatickou správností rovněž ocení, zejména na stránkách, kde autoři za sebou nemají jazykového korektora, jako je tato blogová platforma.
Kromě těchto zdánlivě pozitivních vlastností lze AI generované texty poznat i podle několika jiných indicií, například toho, že citují sekundární nebo spíše terciální zdroje (pokud tedy cokoli citují), neobsahují příliš mnoho osobních postřehů (byť to se dá dodat při editaci) a bývají poměrně dlouhé. Leccos prozradí i publikační historie autora, například to, že zveřejňuje dlouhé a rešeršně náročné články každý den, nebo dokonce několikrát denně, střídá mnoho různých témat od katastrof a přírody přes bulvár po zásady zdravé výživy, případně u něj ve srovnání s předchozí tvorbou došlo k velmi výrazné změně stylu či zásadnímu zlepšení gramatiky a stylistiky. Věřte, napsat kvalitní text o rozsahu čtyř až pěti normostran, ověřit všechny informace a dohledat vhodné fotografie či ilustrace, je skutečně práce na celý den, navíc značně vyčerpávající, takže málokdo má chuť dělat to denně.
Motivace autorů takových textů je zřejmá. Vždy jde o klikance. Každé kliknutí znamená chvilkové získání pozornosti uživatele internetu a pozornost je dnes tou nejcennější komoditou, za kterou jsou inzerenti ochotni náležitě zaplatit. Takto vytvořený text autorovi dokáže díky monetizaci vydělat i několik tisíc korun denně, což už je poměrně velké lákadlo, proč hodit za hlavu etické zásady a začít na špatném nastavení systému vydělávat.
Jako popularizátora vědy a milovníka přírody mě taková situace samozřejmě mrzí. Zdaleka nejen proto, že zde nezřídka sleduju, jak můj text, kterému jsem věnoval mnoho hodin, někdy i celý den, ve čtenosti krutě pokulhává za s největší pravděpodobností nepřiznaným výtvorem umělé inteligence, jenž zpracovává tisíckrát omleté téma, nebo proto, že umělá inteligence během sekundy vykrade právě ten článek, s nímž jsem se já (nebo kolegové popularizátoři od Jaroslava Petra po Vladimíra Sochu) tak mořil. Jde i to, kam tato praxe, kdy v podstatě kdokoli může publikovat zdánlivě dobře napsaný článek na jakékoli téma, povede. Jak může mít člověk důvěru v text, který vyplivla umělá inteligence a v němž autor neobeznámený s tématem nedokáže odhalit případné chyby a nepřesnosti? Nepovede to k vytváření těžko vyvratitelných mylných představ, protože umělá inteligence bude jednou chybně napsanou informaci opakovat v různých článcích do zblbnutí, až jí zaplevelí celý internet? Nezničí to nakonec důvěru v popularizaci vědy, nebo alespoň textů publikovaných kdekoli jinde než na důvěryhodných webech, jako jsou například stránky vědeckých institucí? K čemu je vlastně takový dokonale uniformní, ale i dokonale zapomenutelný text?
Nebo je to jedno a skutečnost, že nejčtenějším popularizátorem vědy na internetu bude umělá inteligence, je nevyhnutelný vývoj? Upřímně, stejně jako nechci číst knihy a sledovat filmy vytvořené AI, nechci ani číst její články, jakkoli krásné a čtivé se na první pohled jeví. Z povahy věci nemohou přinést nic originálního. Jenže co s tím?
(Poznámka: Problém se samozřejmě netýká jen biologie. Zakotvil jsem u ní, protože to je oblast, ve které se sám pohybuju. A stejně tak se netýká jen textů generovaných AI, ale i toho, jaká témata se „líbí“ algoritmům, které dnes do značné míry ovlivňují, jaký článek vůbec vznikne. Nikdo totiž netouží psát texty, které si kvůli nastavení algoritmů nikdo nepřečte. To už je ale téma na jindy.)
****************
Všímáte si na internetu stále většího množství obsahu vytvořeného umělou inteligencí čistě za účelem zisku nebo reklamy? A vadí vám takový obsah, nebo nerozlišujete mezi textem napsaným člověkem a tím, který napsala AI? Budu rád za vyjádření v diskuzi.
Zdroje a další čtení:
