Hlavní obsah

Kočka pampová: Roztomilá šelma, která kvůli vědcům v pampách už nežije

Foto: iNaturalist, © Franco Elgueta, CC BY-NC 4.0

kočka pampová (Leopardus colocola)

Jižní Ameriku obývá řada druhů kočkovitých šelem. Jedním z nich je i kočka pampová, která ale zoologům už hodně dlouho nedá spát. Zdá se však, že letitý problém konečně rozsekli, a to skoro doslova.

Článek

S tvrzením, že je Jižní Amerika domovem mnoha druhů kočkovitých šelem, bychom asi polemizovali jen stěží, avšak určit, kolik přesně jich tam žije, je tvrdší oříšek, než by se na první pohled mohlo zdát. Nikoli proto, že by jich bylo tolik, že by se ani nedaly spočítat. Důvod je poněkud spletitější. Některé taxony se navzájem natolik podobají, že vlastně nevíme, zda se jedná o druhy, nebo jen poddruhy.

Problematický je v tomto ohledu zejména evolučně relativně mladý rod Leopardus, jenž kdysi čítal osm druhů, dnes už jich však obsahuje přinejmenším čtrnáct. Na některé z nich, například margaye (L. wiedii), kočku tmavou (L. guigna), ocelota velkého (L. pardalis) či ocelota stromového (L. tigrinus), jsme v předchozích článcích již narazili, a právě v souvislosti s posledním jmenovaným jsme sledovali, jak se z jediného druhu mohou díky několika studiím stát během necelých patnácti let druhy tři.

Foto: iNaturalist, © Parque Cuenca Andina, CC BY-NC 4.0

kočka pampová (Leopardus colocola)

Případ ocelota stromového v některých ohledech ještě překonává situace, která panuje kolem kočky pampové (Leopardus colocola). Ta se v průběhu uplynulých desetiletí rozpadla na tři druhy s různými počty poddruhů, s tím však jiní autoři nesouhlasili a razili názor, že jde o jediný polytypický druh (druh vyskytujících se v rámci různých populací v několika odlišných formách) se sedmi poddruhy. Spory ale pokračovaly. Rozřešení přinesla teprve studie z roku 2021, která propojila detailní údaje o morfologii jedinců z celého areálu šelmy s molekulárními a ekologickými daty.

A výsledek? Nikoli jeden, dva nebo tři druhy, ale hned pět druhů bez jakýchkoli poddruhů. V případě kočky pampové tak vznikl takzvaný druhový komplex a druh, který v češtině nese název kočka pampová (L. colocola) je pouze jedním z nich. Ba co víc, jméno zůstalo populaci obývající výhradně Chile, a v pampách ji tudíž vůbec nenajdeme. Nicméně v angličtině všem pěti druhům v názvu označení „kočka pampová“ zůstalo a souhrnně se o nich mluví jako o komplexu kočky pampové, takže nadpis článku se vztahuje především k českému pojmenování druhu L. colocola.

Foto: iNaturalist, © Rocido Reyes, CC BY-NC 4.0

kočka pampová (Leopardus colocola)

Pojďme se však nyní na kočku pampovou a její blízké příbuzné podívat trochu podrobněji. Obecně o zástupcích tohoto druhového komplexu platí, že jde o poměrně malé kočkovité šelmy, které v dospělosti váží kolem tří až čtyř kilogramů a bez ocasu měří na délku přibližně čtyřicet až osmdesát centimetrů. Samotný ocas je relativně krátký a s 22 až 33 centimetry nedosahuje ani poloviny délky těla. Vzhledem tyto kočky připomínají kočku domácí s širším obličejem a dlouhou srstí.

Aktivní jsou převážně v noci a zřejmě nepřekvapí, že kořistí těchto predátorů bývajízejména malí hlodavci. Loví ale i ptáky a plazy. Informace o jejich roznožování vycházejí většinou z pozorování zvířat chovaných v zajetí. Je proto dobré brát tyto údaje s rezervou. Březost u těchto koček trvá asi 80 až 85 dní a v jednom vrchu bývají maximálně čtyři koťata, někdy však pouze jedno. Samice se začínají rozmnožovat až ve dvou letech, tedy relativně pozdě. Totéž jsme ovšem viděli i u jiných zástupců rodu Leopardus. V následujícím popisu jednotlivých druhů budeme dodržovat pořadí, jak jsou představeny v původní studii. Ke všem se mi podařilo dohledat i použitelnou fotografii.

Foto: Wikimedia Commons, Biodiversity Heritage Library., CC BY-SA 2.0

Kočka pampová (nebo některý ze zástupců druhového komplexu) na ilustraci Richarda Lydekkera z roku 1896.

Kočka pampová (L. colocola), v angličtině central chilean pampas cat, se vyznačuje popelavě šedou srstí posetou nazrzlými chlupy, skvrnami i delšími proužky. Na nohou jsou patrné výrazné tmavé pruhy. Vyskytuje se pouze v Chile, zejména v jeho centrální části, kde žije na lokalitách od úrovně moře až do výšky zhruba 2 400 m. n. m. Obývá různé biotopy, včetně křovin, tvrdolistých lesů i otevřených travnatých oblastí.

Kočka argentinská (L. pajeros), anglicky southern pampas cat, má srst zbarvenou v různých odstínech hnědé a šedé, obvykle bez výraznějších skvrn na hřbetě či bocích. Její areál sahá od severní Argentiny po Patagonii a zahrnuje i východní hornatou část Chile. Obývá specifické patagonské stepi, výše položená otevřená travnatá stanoviště i argentinský Espinal, jehož součástí jsou suché trnité lesy, stepi i savany.

Foto: uralist, © Nicolás García Del Castello, CC BY-NC 4.0

kočka argentinská (Leopardus pajeros)

Kočka pantanalská (L. braccatus), která má v angličtině dobře zavedený název pantanal cata nověji ji najdeme též pod jménem brazilian pampas cat, je zbarvená do hněda. Nápadným znakem jsou černé spodní části nohou i špička jinak hnědého ocasu. Za touto šelmou bychom se museli vydat do nížin centrální Brazílie, Paraguaye, Bolívie nebo severní Argentiny.

Foto: iNaturalist, © Norton Santos, CC BY-NC 4.0

kočka pantanalská (Leopardus braccatus)

Dalším členem komplexu kočky pampové je druh L. garleppi, který český název dosud postrádáa v angličtině se mu říká northern pampas cat, má však i řadu jiných jmen jako Garlepp’s pampas cat nebo oskollo. Typickou je pro tuto šelmu světle hnědá, našedlá či žlutohnědá srst zdobená jasně patrnými rozetami s červenohnědými ohraji a oranžovohnědým vnitřkem. Na bocích se rozety mohou spojovat do šikmých pruhů. Obývá areál od jihu Kolumbie přes Peru, Bolívii a Chile po severozápad Argentiny. V Andách představuje nemalou část její kořisti činčila ušatá (Lagidium viscacia). Obývá různé biotopy, včetně pouští, suchých lesů a pun, což jsou vysokohorské stepní ekosystémy v Andách.

Foto: iNaturalist, © David Robichaud, CC BY-NC 4.0

Leopardus garleppi

Ani posledy z pěti druhů, L. munoai, dosud nemá český název, k dispozici je tak zatím jen anglický uruguayan pampas cat či Muñoa’s pampas cat. Pro tuto kočku je typické žlutošedé zbarvení čela i temene a podobný odstín mají i boky, na nichž mohou být patrné tmavší pruhy, ale nemusí. Specifickým znakem je také černá zadní strana spodní části nohou. Vyskytuje se na jihu Brazílie, v Uruguayi a v severovýchodní Argentině, kde vyhledává hlavně otevřená travnatá stanoviště, například právě pampy. Je to tedy skutečně pampová kočka. Pro zajímavost a jako ukázku, jak zamotaná situace je kolem těchto koček, dodejme, že nedávno se pro tuto šelmu prosadil název L. fasciatus. S tím však někteří autoři zásadně nesouhlasí.

Foto: iNaturalist, © carol211, Public Domain

Leopardus munoai (fasciatus)

Tolik tedy k pampovým kočkám v celé jejich kráse a rozmanitosti. Co se jejich ochrany týče, ve většině, ne-li ve všech zemích, kde se vyskytují, je jejich lov zakázaný, leč stejně jako jiné kočkovité šelmy je ohrožuje lov nelegální, ztráta vhodných stanovišť či srážky s automobily. Na většině areálu jde o šelmy (velmi) vzácné a určit například, jak velké jsou jejich populace či jaký ochranný status by jim měl být přidělen, je v současnosti v podstatě nemožné a neobejde se to bez dalšího důkladného výzkumu. Každopádně bude zajímavé sledovat, jak se druhový komplex kočky pampové vyvine v následujících letech.

Zdroje:

Astorquiza, J. M., et al. (2023). Distribution of the northern pampas cat, Leopardus garleppi, in northern South America, confirmation of its presence in Colombia and genetic analysis of a controversial record from the country. Mammalia, 87(6), 606–614. https://doi.org/10.1515/mammalia-2022-0114

Bellani, G. G. (2020). Subfamily Felinae. In Felines of the World (ed. Bellani, G. G.), Academic Press, 145–308. https://doi.org/10.1016/B978-0-12-816503-4.00005-2

Distel, A., Di Bitetti, M. S., Cirignoli, S., Di Blanco, Y. E., & Pereira, J. A. (2023). The last stronghold of Muñoa’s Pampas cat (Leopardus munoai) in Argentina? Journal for Nature Conservation, 74, 126449. https://doi.org/10.1016/j.jnc.2023.126449

Molinari, J. (2025). The correct name of the Uruguayan Colocolo is Leopardus munoai(Ximénez, 1961) (Mammalia, Carnivora, Felidae), not L. fasciatus (Larrañaga, 1923), and the designation of a neotype for the latter is invalid. Anartia, Publicación del Museo de Biología de la Universidad del Zulia 40:7-11. doi:10.5281/zenodo.16500289

Nascimento, F. O. D., Cheng, J., & Feijó, A. (2021). Taxonomic revision of the pampas cat Leopardus colocola complex (Carnivora: Felidae): an integrative approach. Zoological Journal of the Linnean Society, 191(2), 575–611. https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlaa043

https://www.catsg.org/living-species-pampascat (ideální zdroj informací o kočkovitých šelmách, nové studie ale ještě nezohledňuje)

https://pampascatwg.com/pampascat/ (web jihoamerické pracovní skupin pro výzkum kočky pampové, ale pozor, obsahuje i pár nepřesností)

https://www.wildcatfamily.com/leopardus-lineage/pampas-cat-leopardus-colocola/ (informativní přehled toho, jak se vyvíjela situace kolem druhového komplexu kočky pampové)

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz