Kutilka písečná: Kořist omráčenou maminčiným jedem larvy požírají zaživa

Začneme trochu oklikou. Čím se člověk liší od masařky? Je toho vlastně docela hodně. Oporu nám lidem místo vnější kostry poskytuje kostra vnitřní, máme odlišně uspořádanou nervovou, trávicí, vylučovací, dýchací a každou jinou myslitelnou soustavu, vystačit si musíme s ubohými čtyřmi končetinami místo šesti, chybí nám křídla a místo stylových složených očí se na svět díváme párem „obyčejných“ očí komorových. A je tu ještě jedna věc, která nás odlišuje a o níž nám v tomto článku jde především: péče o potomstvo. Zatímco masařka naklade vajíčka do flákoty nachystané na nedělní grilování a více se o ně nestará, takže se nikdy nepokochá pohledem na prospívající larvičky, které se v mase po vylíhnutí vesele kroutí, u člověka to porodem teprve začíná a čekají ho dvě až tři desítky let starostí a dřiny.

U savců či ptáků je určitá, alespoň minimální forma péče o potomstvo pravidlem (kukačky jsou speciální případ). Naopak velká část plazů, obojživelníků, ryb a bezobratlých má po nakladení vajíček či porození mláďat u živorodých druhů takříkajíc hotovo. Samozřejmě ale existují výjimky. V případě ryb se o vajíčka až do vylíhnutí starají například mořští koníci, cichlidy nebo měsíčníci, a totéž dělají některé žáby (typicky třeba ropuška starostlivá). O něco pikantnější je situace u beznohých obojživelníků červorů, jejichž vylíhlá mláďata jsou vybavena zoubky, kterými kanibalsky okusují matčinu kůži.

Péči o potomky ale najdeme i u bezobratlých. Často má podobu kladení takzvaných trofických vajíček, kterými se „mláďata“ mohou krmit, což je neuchrání jen od hladovění, ale i od kanibalských choutek, jinak řečeno požírání sourozenců. Trofická vajíčka klade například plž nachovec obecný, pavouk cedivna domovní a mnoho jiných druhů. Poctivě se o potomky starají také eusociální druhy hmyzu jako včely, mravenci, vosy a termiti. Krom termitů jsou to všechno zástupci blanokřídlých a právě u nich najdeme i další druhy, které sice eusociální nejsou, ale o potomstvo, respektive jeho zdárnou budoucnost se přesto do určité míry starají. K takovým patří i celkem nenápadná kutilka písečná.

Kutilka písečná (Ammophila sabulosa) je rozšířená v celé palearktické oblasti a setkat se s ní lze od června do října i u nás. Jedná se o teplomilný druh, který se nejčastěji vyskytuje na písčitých stanovištích. Dospělá kutilka měří 1,8 až 2,8 cm (samice bývají větší než samci) a má charakteristický, velmi štíhlý tvar těla. První dva články zadečku navíc tvoří dlouhou stopku, což živočicha opticky ještě prodlužuje. Zbarvení je z větší části tmavé, jen střední články zadečku mají rezavě hnědou barvu. Dospělce snadno najdeme třeba při tom, jak si zrovna dopřává svačinku (nektar) na květech různých rostlin, například mateřídoušce, vrbce, pcháči či komonici. Dospělci jsou tedy „vegetariáni“, což se o larvách říct rozhodně nedá.

Když se samice chystá naklást vajíčko, má to trochu složitější než některé jiné druhy. Nejprve musí na zemi najít vhodné místo, kde pomocí předních končetin vyhrabe hnízdo (proto ta písčitá stanoviště). Jakmile má hotovo, vstup do hnízda zamaskuje a vydává se do okolí na lov. Jakmile najde vhodnou, ideálně hladkou housenku (jak naznačuje obrázek, jde i to i s chlupy), popřípadě housenici, použije své žihadlo a několika vpichy do břicha ji paralyzuje. Bezmocnou housenku následně uchopí předními končetinami a dotáhne zpět k hnízdu (klidně i mnoho metrů). Zde ji odloží a pustí se do finálních úprav budoucí líhně. Když je hotovo, zatáhne paralyzovanou, ale stále živou housenku dovnitř a naklade na ní jedno jediné vajíčko. (To, aby housenka zůstala naživu, je důležité, protože jinak by začaly rozkladné procesy). Poté hnízdo zasype a zamaskuje tak, aby zcela splynulo s okolím. Po několika dnech se z vajíčka vylíhne larvička, která housenku spořádá, po deseti dnech se zakuklí a za chvíli je na světě nová kutilka.

Jakkoli děsivě nám to může znít, jedná se o velice efektivní strategii a krásnou ukázku péče o potomky u hmyzu. Podobné chování mimochodem vykazují i další zástupci čeledi kutilkovití. Květolib včelí (Philanthus triangulum), jak už naznačuje jeho jméno, se místo housenek specializuje na lov včel medonosných, uzlatka písečná (Cerceris arenaria) na brouky nosatce, Mellinus arvensis se soustředí na dvoukřídlý hmyz (například mouchy či pestřenky), přičemž samice tohoto druhu hloubí hnízdo dlouhé až 75 cm (!), a další, například dřevovrtka obecná (Trypoxylon figulus), na pavouky. Pokud by vám snad připadal osud nebohých paralyzovaných obětí čekajících na sežrání rostoucí larvičkou krutý, nechtějte vědět, kam kladou vajíčka lumkové, kteří dost možná byli inspirací pro horor Vetřelec. V tomto případě ale o péči o potomstvo mluvit příliš nelze, proto si je necháme na příště.

Bonifacii, R. L., & Field, J. (2024). Extended parental care in the mass provisioning silk wasp, Microstigmus rosae. Behavioral Ecology and Sociobiology, 78(2). https://doi.org/10.1007/s00265-024-03437-8

Chuang, A and Schwery, O (2019) Who Cares? Parenting in Invertebrate Animals. Front. Young Minds. 7:78. doi: 10.3389/frym.2019.00078

Kim, K. W., & Roland, C. (2000). Trophic egg laying in the spider, Amaurobius ferox: mother–offspring interactions and functional value. Behavioural Processes, 50(1), 31–42. https://doi.org/10.1016/s0376-6357(00)00091-7

Reichholf-Riehm, H. Hmyz a pavoukovci. Knižní klub, Ikar, 1997.

Schutt, B. Přírodopis kanibalismu. Academia, 2018.

Zahradník, J. Blanokřídlí. Artia, 1987.

https://www.notesonzoology.com/fish/parental-care-in-fishes-zoology/4464