Článek
Uvádí se, že Severní Amerika je domovem přibližně sto padesáti druhů hadů. Najdeme mezi nimi nejedovaté a v podstatě neškodné korálovky, štíhlovky a užovky (leč ne každá užovka je nejedovatá), ale i obávané korálovce, ploskolebce nebo celou řadu chřestýšů. V tomto stručném výčtu však stále mnoho pozoruhodných hadů chybí, třeba poněkud zvláštně vyhlížející heterodoni, kteří se nikde jinde než v Severní Americe (včetně Mexika) nevyskytují.
Heterodoni (rod Heterodon) patří stejně jako výše uvedené užovky, štíhlovky a korálovky do čeledi užovkovití (Colubridae) a v současnosti jsou zastoupeni pěti druhy. Texaským endemitem je Heterodon gloydi, který zatím postrádá český název, což ostatně platí i pro druhy Heterodon kennerlyi, který žije kolem hranice mezi Spojenými státy a Mexikem, a Heterodon simus, jehož domovem je jihovýchod USA (od Mississippi přes Alabamu, Georgii a Floridu po Jižní a Severní Karolinu).
heterodon obecný (Heterodon platirhinos)
Mnohem rozsáhlejší oblast výskytu má heterodon nosatý (Heterodon nasicus), který je také oblíbený mezi teraristy. Žije od Texasu a Nového Mexika přes Colorado, Kansas, Nebrasku, Wyoming a Oklahomu po Jižní a Severní Dakotu a Montanu (nejde o kompletní výčet) a jeho areál zasahuje až do Kanady, kde jej najdeme v provinciích Alberta, Manitoba a Saskatchewan. V dospělosti tento had měří 50 až 90 centimetrů, obývá otevřená travnatá prostředí, včetně prérií, má zavalité tělo, živí se obojživelníky, ještěry či malými hlodavci a vyznačuje se nápadně zvednutým čenichem.
Posledním, o trochu méně populárním, přesto nesmírně zajímavým zástupcem uvedeného rodu je heterodon obecný (Heterodon platirhinos). I on má „nos“ poněkud nahoru, jak naznačuje jeho latinské druhové jméno složené z řeckých výrazů pro „placatý či plochý“ a „čenich“. Pro úplnost dodejme, že rodové jméno Heterodonpochází rovněž z řečtiny a vzniklo složením slov znamenajících „odlišný“ a „chrup“ a odkazuje na různě velké zuby heterodonů.
Areál výskytu heterodona obecného.
Areál heterodona obecného je ve srovnaní s jeho „nosatým“ bratránkem posunutý víc na východ. Zahrnuje v podstatě celé východní pobřeží Spojených států od New Hampsihre po nejjižnější výběžek Floridy. Avšak zasahuje i dál do vnitrozemí, takže jej najdeme v Mississippi, Missouri, Nebrasce, Coloradu, Massachusetts, Michiganu, Ohiu, Jižní Dakotě, Illinois, Wisconsinu i jinde (dohromady asi ve třiceti státech USA). Na severu se areál druhu dokonce lehce přehupuje až do Kanady, konkrétně do provincie Ontario.
Heterodon obecný je trochu zavalitější, ale nikterak dlouhý had. Většina jedinců měří od čtyřiceti centimetrů do jednoho metru (od hlavy až po ocas), rekordní exempláře dosahují délky kolem sto dvaceti centimetrů. Dospělí heterodoni jsou co do zbarvení velmi variabilní. Základní odstín se pohybuje od šedé, světle hnědé či olivové po červenou, oranžovou, žlutou nebo až narůžovělou a hřbet a boky hada zdobí skvrnitý vzor, který zpravidla pozorujeme i u mláďat. Existují ale i jedinci jednolitě šedí, hnědí, olivoví, ba i černí, kteří onen vzor zcela postrádají. Spodní (ventrální) strana těla bývá nažloutlá, šedá či narůžovělá a spodek ocasu je obvykle světlejší než břicho.
heterodon obecný (Heterodon platirhinos)
Jak už jsme nakousli výše, heterodon obecný má stejně jako jeho příbuzný heterodon nosatý nápadně zvednutou přední část čenichu (tvořenou rostrálním štítkem), což je důvod, proč se těmto hadům v angličtině přezdívá hognose snakes, což by se volně dalo přeložit jako „hadi s prasečím rypáčkem“. Jen pozor na to, že stejně se říká i některým nepříbuzným hadům vybaveným podobnou vychytávkou. K čemu heterodonům jejich prasečí rypáček je?
Tito hadi, kteří jsou aktivní primárně ve dne, se s oblibou hrabou v zemi, kde je přece jen o něco bezpečněji než na povrchu. Nejenže se do ní zavrtávají na noc, ale i na zimu. Mají totiž rádi teplo a v chladných měsících upadají do brumace, což je „studenokrevná“ obdoba hibernace. Do země umisťují i vejce (klidně 15 centimetrů hluboko), přičemž samice nenáhodně vybírají prosluněná místa, která zárodkům poskytnou dostatek tepla pro zdárný vývoj.
heterodon obecný (Heterodon platirhinos), zvednutý čenich slouží k hrabání v půdě
Samci aktivně vyhledávají samice sledováním jejich pachové stopy. Páření,které může trvat hodiny, probíhá buď na jaře, nebo na podzim (v takovém případě si samice samcovo sperma uchová a k oplození dojde až po přezimování). Jedná se o polygamní druh, jinak řečeno, samci se nezřídka páří s vícero samicemi a samice s vícero samci.
Vajíček bývá v jedné snůšce, kterou samice naklade v červnu či začátkem července, od jednotek po vyšší desítky (narazil jsem i na hodnoty 50, ba dokonce 60), zpravidla ale mnohem méně, průměrně 15 až 25. Mláďata se líhnou asi po dvou měsících, tedy v srpnu nebo září. Pohlavně tito hadi dospívají v jeden a půl až ve dvou letech.
heterodon obecný (Heterodon platirhinos)
Vynechali jsme však jednu důležitou otázku. Jak se vlastně heterodoni zahrabávají, když na rozdíl třeba od krtka nemají končetiny, kterými by si při tom pomohli? Nejprve nasměrují hlavu proti povrchu a následně jí pohybují ze strany na stranu, čímž se pomalu propracovávají stále hlouběji, třeba i pár desítek centimetrů pod povrch. Jenže ne každá zem je vhodná k hrabání, což je důvod, proč heterodoni preferují oblasti se suchými písčitými nebo hlinitopísčitými půdami.
Obvykle se vyhýbají hustým lesům a spíše se s nimi setkáme na otevřených či křovinatých stanovištích, případně v borových, dubových nebo ořešákových porostech. Tu a tam zabloudí též do skleníků nebo stodol. Přestože nevyhledávají vlhká prostředí, nebývají od nich daleko, protože jsou zdrojem jejich oblíbené potravy (viz dále). Vody se však rozhodně nebojí. Pokud musí při cestě za pohlavním partnerem nebo vhodnější lokalitou překonat třeba nějakou říčku, snadno ji přeplavou. Vzhledem k rozsáhlému areálu toho hada každopádně platí, že škála jím obývaných biotopů je značně široká.
heterodon obecný (Heterodon platirhinos), mládě se sníženou pigmentací (leucismus)
Heterodon obecný je do značné míry potravní specialista a kořist podobně jako mnoho jeho soukmenovců hledá hlavně pomocí čichu, respektive Jacobsonova orgánu, jímž „ochutnává“ pachy z okolí (proto také hadi neustále vyplazují jazyk). Zaměřuje se především na lov ropuch, například ropuchy americké (Anaxyrus americanus) nebo ropuchy Fowlerovy (Anaxyrus fowleri). Jed, který tyto žáby v obraně vylučují, heterodonům neublíží, poněvadž disponují trávicími enzymy, které produkované toxiny neutralizují.
A těmto obojživelníkům nepomůže ani jiná jejich oblíbená obranná strategie, a to nafouknout se. Nejenže to hada nezastraší, ale traduje se, že nafouklou žábu pomocí dlouhých zubů propíchne (a tím vyfoukne), aby se snadněji polykala. Nejen ropuchami je však heterodon živ a nepohrne ani jinými žábami či ocasatými obojživelníky (třeba axolotly), želvami, ještěry, malými hlodavci, ptáky, hmyzem, měkkýši nebo žížalami.
heterodon obecný (Heterodon platirhinos) s kořistí
Přestože heterodoni patří mezi užovky v širším slova smyslu, tedy hady, s nimiž si přítomnost jedu většinou, leč mylně nespojujeme, jsou stejně jako třeba užovka obrovská (viz odkaz níže) a mnoho jiných druhů vybaveni Duvernoyovou žlázou, která produkuje látky s toxickými účinky. Heterodoni tedy jsou jedovatí, byť jen mírně a pro člověka jejich jed není nijak zvlášť nebezpečný. Slouží ke znehybnění kořisti, aby sebou při polykání příliš necukala.
Pokud už náhodou heterodon člověka kousne, což neděje často, musí zůstat zahryznutý poměrně dlouho, aby dokázal do rány vpravit dostatek jedu (který stéká podél zubů, nikoli jimi, nejsou duté) a rozvinuly se nějaké příznaky. Ty pak mívají lokální charakter (bolest kolem místa kousnutí, modřiny a otok). Případná nevolnost či průjem jsou spíše důsledkem nervozity.
heterodon obecný (Heterodon platirhinos)
Většího savce sice neusmrtí, to ale rozhodně neznamená, že by se nedokázal bránit. Pokud jej ohrožuje predátor (jezevec, liška, pes, dravý pták, jiný had a podobně), začne dělat zuřivé výpady, při kterých hlasitě syčí, naznačuje kousnutí a umí také rozšířit krk jako kobra (nebo jako výše zmíněná užovka).
Pokud hrozba trvá, zvolí jinou strategii. Vypustí páchnoucí látku, přetočí se na záda a hraje mrtvého. A to velmi přesvědčivě. Převrátí kloaku a otevře tlamu, ze které visí jazyk, a někdy z ní dokonce vyteče kapička krve. Tento způsob obrany, při němž živočich sází na to, že predátor nebude chtít pozřít zasmrádlou mršinu, se nazývá tanatóza. Analogickou strategii využívají i naše užovky.
heterodon obecný (Heterodon platirhinos); když na predátora nic jiného nezabírá, předstírá smrt
Přestože IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) hodnotí heterodona obecného jako málo dotčený taxon, například v Kanadě je veden jako zranitelný druh a v Massachusetts je považován za ohroženého. K hlavním nebezpečím tradičně patří ztráta vhodných biotopů, nicméně jak doložila jedna kanadská studie, problém pro tohoto hada mohou představovat i komunikace s pevným povrchem, které samci heterodonů při pátrání po samicích nepřekonávají tak ochotně jako cesty nezpevněné. Jinak řečeno asfaltka působí jako bariéra, která brání genovému toku mezi jednotlivými subpopulacemi a nedovoluje hadům prozkoumávání okolí, kde by se třeba mohlo nacházet více potravy nebo vhodnější místo k nakladení vajec.
Zdroje:
COSEWIC. 2021. COSEWIC assessment and status report on the Eastern Hog-nosed Snake Heterodon platirhinos in Canada. Committee on the Status of Endangered Wildlife in Canada. Ottawa. xi + 45 pp. Online dostupné ZDE.
Cunnington, G. M., & Cebek, J. E. (2005). Mating and Nesting Behavior of the Eastern Hognose Snake (Heterodon platirhinos) in the Northern Portion of its Range. The American Midland Naturalist, 154(2), 474–478. https://doi.org/10.1674/0003-0031(2005)154
O’Shea, M. (2023). Snakes of the World: A Guide to Every Family. Princeton University Press, 240 s. ISBN: 978-0691240664
Peet-Paré, C., & Blouin-Demers, G. (2012). Female Eastern Hog-nosed Snakes (Heterodon platirhinos) choose nest sites that produce offspring with phenotypes likely to improve fitness. Canadian Journal of Zoology, 90(10), 1215–1220. https://doi.org/10.1139/z2012-091
Procházka J., Procházková, J. (2016) Otazníky kolem jedovatosti heterodona nosatého. Živa, 3, LXXIV–LXXV. PDF k dispozici ZDE.
Robson, L. E., & Blouin-Demers, G. (2013). Eastern Hognose Snakes (Heterodon platirhinos) Avoid Crossing Paved Roads, but Not Unpaved Roads. Copeia, 2013(3), 507–511. https://doi.org/10.1643/ce-12-033
heterodon obecný (Heterodon platirhinos)
