Užovka obrovská: Jedovatý jihoamerický had umí roztáhnout krk jako kobra

Když se řekne užovka, většinou se nám jako první vybaví dobře známá užovka obojková (Natrix natrix), případně některý jiný z oněch čtyř druhů, s nimiž se u nás můžeme setkat v naší přírodě, tedy užovka podplamatá (Natrix tessellata), užovka hladká (Coronella austriaca) a užovka stromová (Zamenis longissimus). Avšak užovek, ať už těch pravých (podčedleď Colubrinae), nebo nepravých, existuje mnohem víc.

S přibližně dvěma tisíci druhy, které žijí na všech kontinentech kromě Antarktidy, jsou užovkovití (Colubridae) největší čeledí hadů na světě. A čeledí nadmíru rozmanitou. Kromě zbarvení, způsobu života, míry (ne)jedovatosti, oblíbené potravy či preferovaného prostředí se liší také velikostí. Zatímco ty nejmenší neměří ani dvacet centimetrů, ty největší užovky, jako třeba jihoasijský druh Ptyas carinata, atakují čtyři metry, což představuje dvojnásobek maximální délky užovky stromové, která je naším nejdelším hadem.

K velkým užovkám, jak ostatně naznačuje už její český druhový název, patří také jihoamerická užovka obrovská (Hydrodynastes gigas) z podčeledi šnekožroutovití (Dipsadinae) – dříve byla řazena mezi bahenní užovky (Xenodontinae) –, která je vedle H. melanogigas a H. bicinctus jedním ze tří druhů spadajících do rodu Hydrodynastes. Své jméno si rozhodně zaslouží. V dospělosti dorůstá maximální délky přinejmenším dva a půl, podle některých zdrojů až tři metry, a jde tak o jednoho z největších hadů Jižní Ameriky (vedle anakondy je to samozřejmě drobek, a anakondy se těmihle užovkami dokonce krmí).

Její zbarvení je docela proměnlivé a sahá od různých odstínů žluté přes hnědou po velmi tmavou. Na hřbetní straně hada se zpravidla nacházejí oválné a rovněž poměrně variabilní skvrny. U některých jedinců jsou hodně tmavé a vyplněné, u jiných světlejší a někteří je mají prázdné, respektive tmavý je jen okraj skvrny. U mláďat jsou skvrny tmavší a díky většímu kontrastu celkově nápadnější.

Užovka obrovská patří v Jižní Americe, kde je známá pod názvy surucucu-do-pantanal či ñacaniná, k hojným hadům a vyskytuje se od Francouzské Guyany a Brazílie přes Peru, Bolívii a Paraguay po severní Argentinu. Jedná se o polovodní (semiakvatický) druh, který obývá vlhké tropické a subtropické biotopy, například různé bažiny, mokřady, říčky a říční nivy. V nivách velkých jihoamerických řek se dokonce řadí do čtveřice nejhojnějších hadů, což přirozeně umocňuje jeho roli ve zdejších ekosystémech.

Užovka obrovská je významný predátor, který je aktivní ve dne a loví nejrůznější obratlovce i bezobratlé. Vyzkumů, jež by potravu tohoto plaza zkoumaly podrobněji, sice moc není, ale nějaké se přece jen najdou. Světlou výjimkou je třeba článek z roku 2003, jehož autoři studovali několik desítek jedinců, konkrétně analyzovali obsah žaludku mrtvých hadů (nalezených například u silnice) či materiál vyvržený hady živými.

Díky tomu víme, že užovky obrovské žerou ryby (hrdložábříky či pancéřníčky), rybí vajíčka, obojživelníky (ropuchy, hvízdalky a podobně), jiné hady (včetně užovek), savce (morčata, křečky a další hlodavce), korýše a hmyz. Rozsáhlejší studie by nepochybně paletu konzumovaných druhů výrazně rozšířila. Obecně lze konstatovat, že užovka je, ekologickou hantýrkou, generalista, jinak řečeno žere, na co zrovna narazí.

Ačkoli panuje zažitá představu, že užovky jsou nejedovaté, ve skutečnosti mnohé jedem disponují, a to platí i pro užovku obrovskou. Přední duté jedové zuby, ať už pevně přisedlé k čelisti (proteroglyfní typ), jimiž jsou vybaveni korálovcovití hadi jako kobra, mamba a korálovec, nebo sklopné (solenoglyfní typ), jež jsou typické pro zmijovité (třeba zmiji obecnou) a zemězmije, bychom ale u ní hledali marně, stejně jako pravou jedovou žlázu.

Zuby této užovky se nacházejí v zadní části tlamy a v jejich blízkosti je umístěna Duvernoyova žláza, která je zodpovědná za produkci toxinů. Ty tedy neputují vnitřkem zubu, místo toho musí užovka poškodit kůži kořisti a žmouláním vytlačit jed, který pak může ranou proniknout do těla oběti. Přestože nejde o extra silný jed (a jeho detailnější analýza chybí), za „příhodných“ okolností dokáže ublížit i člověku, jak dokládá několik případů zaznamenaných v literatuře.

Doslova na vlastní kůži to v roce 2014 poznal i pětadvacetiletý muž, kterého do prstu během manipulace s hadem kouslo jednoměsíční mládě (dlouhé 45 centimetrů) a zůstalo přichycené asi třicet sekund, což stačilo na vpravení jedu. Během pěti minut se dostavila silná bolest a za čtyři hodiny ruka výrazně otekla. Postupně se příznaky rozvinuly na celé předloktí a bolest byla cítit až v podpaží. Veškeré problémy odezněly po asi sedmi dnech. Ne vždy to ale skončí tak nepříjemně, jak potvrzují chovatelé, které tato užovka kousla, aniž by to mělo jakékoli následky.

Pro mnohé tvory je sice užovka obrovská predátor, jiní ji však mohou vnímat jako kořist. Před nimi se chrání hned několika způsoby, přičemž tím nejnápadnějším (vedle útěku či protiútoku) je schopnost rozšířit krk podobně jako kobra. Proto se také užovce obrovské v angličtině říká false water cobra, tedy „falešná vodní kobra“. Na rozdíl od skutečné kobry ale při tom užovka přední částí těla nezaujímá svislou pozici. Na druhou stranu dokáže podobně rozšířit i jiné partie než krk, což zase kobry neumí.

Další způsob, jak se zbavit dotěrného predátora, je předstírat smrt (odborně se tomu říká tanatóza), což patrně někdy viděl každý, kdo se pokoušel chytit například naši užovku obojkovou. Užovky obrovské se ale k této strategii neuchylují hned. Vědci líčí, že museli hady otravovat asi minutu, během kterých se plaz kroutil a snažil se agresora pokousat, než začal hrát mrtvého. A i tak to udělalo jen pět jedinců ze třinácti, s nimiž badatelé takto manipulovali.

Udává se, že užovky obrovské jsou docela plodné. Rozmnožují se v průběhu celého roku a páření může trvat několik minut i několik hodin. Bývá prý poměrně divoké a podle chovatelů se při něm samec samici nezřídka zakousne do krku. Studie, která popisuje možnou polyandrii u těchto hadů (jedna samice se páří s více samci najednou), uvádí, že samec se během páření snažil dostat na hřbet samice, načež svou hlavou třel tu její, což u samice zřejmě mělo podnítit ochotu ke kopulaci. Jedna snůška většinou obsahuje patnáct až dvacet pět vajec, občas jich ale bývá i přes třicet. Mláďata se líhnou po asi šedesáti dnech a měří necelých čtyřicet centimetrů.

Užovka obrovská patří k druhům oblíbeným mezi chovateli (nutno však počítat s tím, že vzhledem k rozměrům potřebuje dostatečně velké terárium) a na zahraničních i českých webech lze najít návody, jak k chovu tohoto impozantního hada přistupovat. Pokud s ním má někdo přímou zkušenost, diskuze je otevřena.

Carvalho, P. S., Zaher, H., Da Silva, N. J., Jr, & Santana, D. J. (2020). A morphological and molecular study of Hydrodynastes gigas (Serpentes, Dipsadidae), a widespread species from South America. PeerJ, 8, e10073. https://doi.org/10.7717/peerj.10073

Couto, R. M. P., Cabrera Miguel, M., Quiroga, C.L., Ferreira, V. L. (2022). Mating mode observation for Hydrodynastes gigas (Serpentes, Dipsadidae) in Argentina. Herpetology Notes 15: 101-104. Článek k dispozici zde.

Giraudo, A. R., Arzamendia, V., Bellini, G. P., Bessa, C. A., & Costanzo, M. B. (2015). Ecología de una gran serpiente sudamericana, Hydrodynastes gigas (Serpentes: Dipsadidae). Revista Mexicana De Biodiversidad, 85(4). https://doi.org/10.7550/rmb.43765

Gvoždík V, (2008). Jedový aparát plazů a fylogeneze. Vesmír, 87(2), 92. Článek k dispozici zde.

Keyler, D., Richards, D., Warrell, D., & Weinstein, S. (2015). Local envenomation from the bite of a juvenile false water cobra (Hydrodynastes gigas; Dipsadidae). Toxicon, 111, 58–61. https://doi.org/10.1016/j.toxicon.2015.12.015

López, M. S., Giraudo, A. R. (2004). Diet of the large water snake Hydrodynastes gigas(Colubridae) from northeast Argentina. Amphibia-Reptilia 25 (2): 178–184. Článek k dispozici zde.

Marques, O. A. V., Banci, K. R. S., Strüssmann, Ch. (2013). Death-feigning behaviour in water snakes of the genus Hydrodynastes (Dipsadidae) from South America. Herpetology Notes, 6, 95-96. Článek k dispozici zde.

Santos-Junior, D. L, Sales, R. F. D., Jorge, J. S., Freire, E. M. X. (2020) New record of Hydrodynastes gigas (Duméril, Bibron & Duméril, 1854) (Serpentes, Dipsadinae) in northeastern Brazil. Check List 16(2): 457-460. https://doi.org/10.15560/16.2.457

Zachary J. Loughman: False Water Cobra Captive Care And Breeding

https://www.biolib.cz/cz/taxon/id58650/

https://nationalzoo.si.edu/animals/false-water-cobra