Článek
Málokterý had přitahuje zájem odborné i laické veřejnosti tolik jako anakonda velká, jeden z nejdelších a nejtěžších hadů světa. Přestože exempláře dlouhé jako vagon pražského metra, o nichž bájili různí dobrodruhové, s největší pravděpodobností neexistují a ani nikdy neexistovaly, zůstává anakonda velká (Eunectes murinus), která může dorůstat délky přes osm metrů a vážit více než dvě stě kilogramů (u rekordních jedinců), plazem, který budí posvátný obdiv.

Anakonda žlutá (Eunectes notaeus), Brazílie.
Ačkoli se někdy zdá, jako by jiná anakonda než ta velká ani neexistovala, rod anakonda (Eunectes) obsahuje přinejmenším pět druhů, včetně anakondy žluté (E. notaeus), která je sice o něco menší než její „sestra“, rozhodně ale stojí za pozornost. Podívejme se trochu podrobněji na to, jak anakonda žlutá vlastně vypadá, kde žije, jakou potravu preferuje a jakým největším hrozbám ve svém přirozeném prostředí čelí.
Jak napovídá český a ostatně i anglický název (yellow anaconda), základní zbarvení tohoto hada je žluté, žlutohnědé či olivově žluté, tělo však zdobí velké množství tmavých skvrn, které se někdy spojují a slévají do rozsáhlejších vzorů, takže na hřbetě některých hadů po žluté už není ani památky. Přestože je anakonda žlutá menší než anakonda velká (více o ní v odkazu níže), stále dorůstá působivé délky až čtyři a půl metru. Tato hodnota ovšem platí pro samice. U tohoto druhu stejně jako u jeho příbuzných pozorujeme značný pohlavní dimorfismus a v případě samců maximální délka činí „pouze“ něco přes tři a půl metru.

Anakonda žlutá (Eunectes notaeus), Brazílie.
Domovem anakondy žluté je Jižní Amerika, vyskytuje se ale jižněji než anakonda velká, od Bolívie a jihozápadu Brazílie přes Paraguay a Uruguay po severovýchodní část Argentiny. Jedná se o akvatický či semiakvatický druh, jinak řečeno většinou ji najdeme poblíž vody, například na zarostlých bězích pomalu tekoucích řek a potoků, v mokřadech a bažinách či na jiných podobných místech. K zastižení však může být i na zaplavovaných savanách.
Kořist anakond žlutých tvoří velké množství různých druhů savců, ptáků, plazů i ryb, včetně jejich mláďat a vajec. Podle dostupných dat tu a tam sežerou i mršinu. Velikost preferované kořisti koreluje s velikostí hada, což také znamená, že samice (v průměru) loví o něco větší živočichy než samci. Podle studie z roku 2015, která se skladbou a velikostí kořisti anakond žlutých zabývala, vážila průměrná kořist samců 247 gramů (maximálně 1 890 gramů), u samic to bylo 585 gramů (maximálně 6 kilogramů).

Anakonda žlutá (Eunectes notaeus), Argentina.
Zmíněná studie, která probíhala na severu Argentiny, mapovala také, jaké živočichy anakondy v této oblasti loví. Nejčastěji to byli ptáci (hlavně vodní), například kormorán subtropický (Phalacrocorax brasilianus), zrzohlávka peposaka (Netta peposaca), slípka žlutonohá (Porphyrio martinica) nebo pižmovka velká (Cairina moschata). Velkou část jejich jídelníčku tvořila také ptačí vejce. Na druhém místě byli savci jako křečci (Holochilus chacarius), kapybara (Hydrochoerus hydrochaeris) a různí jiní hlodavci. Méně často se jejich kořistí stávali plazi, mezi nimž byla nejvíce zastoupena užovka obrovská (Hydrodynastes gigas). Anakondy na kořist číhají většinou ve vodě, ze které jim vykukuje pouze vrchní část hlavy s očima a nozdrami.
Námluvy a páření anakond probíhají většinou ve vodě, přičemž samec partnerku nachází podle feromonů, které samice uvolňuje do vzduchu. Anakondy někdy vytvářejí takzvaná pářicí klubka, která sestávají z jedné samice a několika samců. Ti spolu soupeří o to, kdo z nich se nakonec stane otcem budoucího potomstva. Obvykle vyhraje ten největší. Po oplození samice vajíčka asi půl roku inkubuje ve vlastním těle a na svět (opět rovnou do vody) přicházejí již vyklubaná mláďata, která měří asi 50 až 60 centimetrů. Bývá jich od jednotek po vyšší desítky, snad až sto. Jinak řečeno, anakonda žlutá je vejcoživorodá.

Anakonda žlutá (Eunectes notaeus), Brazílie.
Nedospělí a menší jedinci se přirozeně stávají kořistí různých dravých tvorů, například šelem nebo kajmanů, dospělci už bývají vrcholovými predátory svých ekosystémů a jejich primárním nepřítelem je člověk. Anakondy žluté jsou zabíjeny jednak s odůvodněním, že představují hrozbu pro domácí zvířata, jednak je ceněný jejich tuk, který má údajně léčivé účinky, a především jejich nádherná kůže užívaná například pro výrobu bot nebo kabelek.
Až do konce minulého století byly anakondy žluté zabíjeny ve velkém, což mělo dopad i na velikost jejich populace. Později byl jejich lov ve volné přírodě zakázán či omezen. Na severu Argentiny v roce 2002 vznikl program, který oprávněným osobám dovoluje odlov určitého množství hadů a pouze jedinců určité velikosti. Program má zajistit ochranu anakond žlutých ve volné přírodě, ale zároveň umožnit místním obyvatelům, aby mohli pokračovat v tradičním lovu těchto hadů pro maso a kůži. Krom toho je i legálním zdrojem anakondích kůží pro světový trh, přičemž každoročně se v této oblasti „vytěží“ průměrně 3 500 kůží.

Anakonda žlutá (Eunectes notaeus), Brazílie.
Program se osvědčil a nedávné studie ukázaly, že regulovaný odlov nemá na velikost populace anakond vliv, a zdá se být tudíž udržitelný. Jinou otázkou je, zda je takový lov morální. Jihoamerická populace anakond žlutých je každopádně díky omezení nelegálního zabíjení v současnosti stabilní a IUCN vede druh jako „málo dotčený taxon“, třebaže hrozby typu degradace vhodných biotopů, například kvůli stavbě přehrad, se spíše zhoršují.
Na závěr dodejme, že anakondy žluté jsou k vidění také některých zoologických zahradách. Z těch českých by tyto hady chovají třeba Zoo Hluboká či Zoo Na Hrádečku. Anakondu žlutou lze chovat i doma, ale není vhodná pro začátečníky. Kromě velkých nároků na prostor jde o hada, který nepatří k nejklidnějším a neopatrného chovatele může snadno pokousat.
Zdroje:
Camera, et al. (2023). Assessing the sustainability of yellow anaconda (Eunectes notaeus) harvest. PLoS ONE, 18(1), e0277629. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0277629
McCartney-Melstad, E., et al. (2012). Population Structure and Gene Flow of the Yellow Anaconda (Eunectes notaeus) in Northern Argentina. PLoS ONE, 7(5), e37473. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0037473
Miranda, E. B. P., et al. (2016). Penny and penny laid up will be many: large Yellow anacondas do not disregard small prey. Journal of Zoology, 301(4), 301–309. https://doi.org/10.1111/jzo.12417
Waller, T., et al. 2021. Eunectes notaeus. The IUCN Red List of Threatened Species 2021: e.T44580058A44580062. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2021-2.RLTS.T44580058A44580062.en







