Článek
Zoofobie neboli chorobný strach ze živočichů patří k velice běžným úzkostným poruchám. Na špici se obvykle umisťuje arachnofobie, tedy strach z pavouků, v němž hraje kromě samotného strachu podstatnou roli také znechucení, a velice běžným je rovněž abnormální strach z hadů, odborně nazývaný ofidiofobie. Na rozdíl od pavouků bývá u hadů faktor znechucení poměrně nízký, což je patrně i důvod, proč mnohem častěji pronikají do mytologie, od Urobora po hada obtáčejícího Aeskulapovu hůl.
Samotný původ strachu z hadů ale není neopodstatněný. Dlouhá evoluční historie nás naučila, že mohou představovat značné nebezpečí, což neplatilo pouze v dávné minulosti, ale je to relevantní i dnes. Podle statistik WHO každoročně zažije kousnutí hadem skoro pět a půl milionu lidí na celém světě, přičemž asi 1,8 až 2,7 milionu uštknutí má za následek otravu postiženého jedince hadím jedem. Odhaduje se, že 80 000 až 138 000 lidí po uštknutí umírá a další statisíce se potýkají s dlouhodobými či doživotními následky (například amputace končetin).
Kobra indická, detail hlavy.
Jedním z hadů, který má na svědomí podstatné procento těchto případů, je kobra indická (Naja naja). Udává se, že pouze v Indii má každoročně na svědomí kolem 10 000 životů. Kromě Indie se tento majestátní plaz vyskytuje v Pákistánu, Afghánistánu, Bangladéši, Nepálu, Bhútánu a na Srí Lance. K vysokému počtu úmrtí přispívá i to, že se kobra indická nezřídka vyskytuje v hustě obydlených oblastech, kde má na polích dostatek potravy.
Disponuje velice účinným jedem, který je koktejlem různých toxinů, jež způsobují paralýzu svalů, zástavu dýchání a srdeční selhání, zkrátka multiorgánové selhání. Obsahuje také složky, které mají nekrotický účinek, jinak řečeno způsobují odumírání buněk a tkání. Konkrétní následky uštknutí ale závisí na mnoha faktorech od stáří kobry, množství vpraveného jedu či lokalitě – ukázalo se totiž, že složení kobřího jedu se v závislosti na původu hada liší.Rozhoduje i to, jak rychle je pacientovi podán protijed.
Například v rámci studie provedené na Srí Lance vědci zkoumali 25 případů uštknutí kobrou indickou, z nichž v některých kobra jed vůbec nevypustila, naopak u dvou pacientů mělo uštknutí za následek smrt (tedy u 8 %). U ostatních se rozvinuly různě závažné symptomy od lokálního podráždění po vážné dýchací problémy a nekrózu.
Kobra indická ve výstražném postoji.
Kobra indická je zástupcem čeledi korálovcovití (Elapidae), do které kromě kober či pakober patří řada nejjedovatějších hadů světa, od korálovce, taipana či smrtonoše po mambu, vodnáře a vlnožila. Vyskytuje v lesích i na otevřených stanovištích, včetně těch člověkem obdělávaných, jak jsme zmínili již výše. Potravou kobry indické jsou zejména hlodavci, obojživelníci, ale i jiní hadi. Paralyzovanou či usmrcenou kořist polyká vcelku, jak je u hadů běžné. Zajímavé je její rozmnožování, respektive péče o vajíčka (bývá jich 12 až 20), která u hadů není příliš běžná. Samice je střeží, dokud se nevylíhnou mláďata, což trvá kolem 50 dnů.
Jedná se o středně dlouhého hada, který v dospělosti dorůstá délky kolem 1,8 až 2,2 metru. Zbarvení je značně variabilní a pohybuje se od černé přes olivovou až po světlou. V roce 2023 byl v Indii dokonce nalezen albínský jedinec (fotografie dostupná v citované publikaci Adhikari, S., & Rai, N. T. P.). Tělo pokrývají různé tečky, které se mohou slévat v pruhy. Břicho je světlejší než hřbet. K nápadným znakům patří široký tmavý pruh na spodní straně krku. Vůbec nejcharakterističtějším rysem je však její kápě, která vzniká roztažením žeber v oblasti krku, a kobra ji dává na odiv, když se cítí ohrožena. Zaujímá přitom specifický výstražný postoj (viz obrázek). V případě kobry indické je navíc na zadní straně opatřena specifickým vzorem ve tvaru brýlí, kvůli kterým se hadovi přezdívá brejlovec.
Kresba nápadně připomíná dvě oči spojené ústy, a vyvolává tak dojem tváře (přezdívá se tomu pareidolie). Navzdory její nápadnosti se toho o její funkci ví jen málo. Langerholc (1991) předpokládá, že může sloužit například k tomu, aby upoutala pozornost procházejícího savce, který by na hada mohl omylem šlápnout, popřípadě k odvádění pozornosti při urputných soubojích s promykami, které z kober strach rozhodně nemají a dokážou je zabít. Pravděpodobně se také uplatňuje při odstrašování dalších útočníků, kterým by se podařilo ke kobře přikrást zezadu, a snad odradí i dravé ptáky snášející se ze vzduchu. Jedná se však pouze o hypotézy, které, pokud je mi známo, dosud nebyly testovány.
Kobra monoklová má jen jedno falešné oko.
Pravděpodobnost, že falešná tvář na zadní straně kápě kobře slouží k odstrašení či zmatení predátorů, je však poměrně vysoká, jak naznačují pokusy provedené na celé řadě jiných druhů organismů, zejména motýlech (dospělcích i housenkách), jejichž falešné oči přesně tímto způsobem fungují. Za pozornost stojí, že falešným „pohledem“ nevládne pouze kobra indická, nýbrž i její příbuzná kobra monoklová (Naja kaouthia). Jak ale naznačuje její český název, místo dvou očí má jen jedno, což ovšem nemusí vadit. Na jiných druzích živočichů se totiž ukázalo, že jedno falešné oko může být dokonce účinnější než dvě.
Zdroje:
Adhikari, S., & Rai, N. T. P. (2023). Case of complete albinism in Spectacled Cobra, Naja naja (Linnaeus 1758), in Nepal. Reptiles & Amphibians, 30(1), e20099. https://doi.org/10.17161/randa.v30i1.20099
Dissanayake, D. S. B., Thewarage, L. D., Waduge, R. N., Ranasinghe, J. G. S., Kularatne, S. a. M., & Rajapakse, R. P. V. J. (2018). The Venom of Spectacled Cobra (Elapidae:Naja naja): In VitroStudy from Distinct Geographical Origins in Sri Lanka. Journal of Toxicology, 2018, 1–14. https://doi.org/10.1155/2018/7358472
Kalki, Y., Cherukuri, S., & Adhikari, S. (2022). Novel prey species in the diet of the Spectacled Cobra (Naja naja). Reptiles & Amphibians, 29(1), 197–198. https://doi.org/10.17161/randa.v29i1.16442
Kularatne, S., Budagoda, B., Gawarammana, I., & Kularatne, W. (2009). Epidemiology, clinical profile and management issues of cobra (Naja naja) bites in Sri Lanka: first authenticated case series. Transactions of the Royal Society of Tropical Medicine and Hygiene, 103(9), 924–930. https://doi.org/10.1016/j.trstmh.2009.04.002
Langerholc, J. (1991). Facial mimicry in the animal kingdom. Bolletino Di Zoologia, 58(3), 185–204. https://doi.org/10.1080/11250009109355752
Mizuno, A., Lagisz, M., Pollo, P., Yang, Y., Soma, M., & Nakagawa, S. (2024). A systematic review and meta-analysis of anti-predator mechanisms of eyespots: conspicuous pattern vs eye mimicry. eLife, 13. https://doi.org/10.7554/elife.96338
Polák, J., Rádlová, S., Janovcová, M., Flegr, J., Landová, E., & Frynta, D. (2019). Scary and nasty beasts: Self‐reported fear and disgust of common phobic animals. British Journal of Psychology, 111(2), 297–321. https://doi.org/10.1111/bjop.12409
