Hlavní obsah

Taipan menší: Nejjedovatější had světa nemá jedinou potvrzenou lidskou oběť

Foto: iNaturalist, © will-hunt, CC BY-NC 4.0

Jmenuje se sice menší, s délkou i více než dva metry to ale žádný drobek není. Ačkoli je považován za nejjedovatějšího hada na Zemi, není doložené, že by kdy jeho uštknutí způsobilo smrt člověka.

Článek

Hadi v nás vzbuzují zvláštní kombinaci strachu, fascinace, obdivu i znechucení, byť to, která z těchto emocí nakonec převáží, závisí na mnoha různých faktorech, od genů, jež jsme zdědili od předků, po prostředí, v němž jsme vyrůstali. Zatímco někteří lidé tak nesnesou ani pohled na obrázek neškodné užovky, jiní chovu či zkoumání hadů, včetně těch skutečně nebezpečných, zasvětili celý život.

Taipaní rodina

Největší fascinaci v nás nepřekvapivě vzbuzují hadi jedovatí, obzvláště takoví, jejichž uštknutí může skočit smrtí člověka. A že takových není zrovna málo. Nad všemi těmi kobrami, zmijemi, vodnáři, korálovci, pakobrami, křovináři, vlnožily, ploskolebci či smrtonoši ale přece jen jeden had v určitém ohledu vyčnívá. Na mysli nemáme nikoho jiného než taipana, který bývá tradičně označován za nejjedovatějšího hada na světě.

Foto: iNaturalist, © will-hunt, CC BY-NC 4.0

taipan menší (Oxyuranus microlepidotus)

Nejprve je třeba říct, že není taipan jako taipan. Do rodu taipan (Oxyuranus), který patří do čeledi korálovcovití (Elapidae), se totiž řadí hned tři druhy hadů. Největším a kvůli výskytu v obydlených oblastech i neklidné povaze nejnebezpečnějším je taipan velký (Oxyuranus scutellatus), který žije podél severních a severovýchodních břehů Austrálie a krom toho se vyskytuje i na Nové Guineji.

Nejméně známým je naopak taipan Oxyuranus temporalis, jenž byl popsán teprve v roce 2007, a najdeme jej pouze ve vnitrozemí australského kontinentu, konkrétně v Severním teritoriu a Západní Austrálii. Rovněž ve vnitrozemí, avšak dál na východ, v oblasti, kde se setkává Jižní Austrálie, Nový Jižní Wales a Queensland, žije taipan menší (Oxyuranus microlepidotus).

Foto: iNaturalist, © ramulatus, CC BY-NC 4.0

taipan menší (Oxyuranus microlepidotus)

Nejjedovatější had na Zemi

A právě taipan menší je oním neblaze proslulým taipanem, jehož primárně neurotoxický jed je obecně považován za nejsilnější či nejtoxičtější hadí jed na světě. Co si pod tím představit? V pokusech se ukázalo, že hodnota LD50 (střední smrtná dávka), tedy dávka potřebná k usmrcení padesáti procent testovaných organismů (v tomto případě myší), je u něj nejnižší ze všech dosud prozkoumaných hadů. Dodejme, že taipan velký za svým menším soukmenovcem příliš nezaostává a i on bývá obvykle, spolu s pakobrou východní a dalšími druhy, řazen do desítky nejjedovatějších hadů na Zemi.

Hodnota LD50se udává jako hmotnost testované látky na jednotku hmotnosti pokusného zvířete a u taipana menšího činí pouhých 0,025 mg/kg (čím nižší číslo, tím méně aktivní látky je k usmrcení potřeba). Vzhledem k průměrnému množství jedu vstříknutého do těla oběti (desítky miligramů) se pak do zblbnutí opakuje, že taipan by jedním kousnutím dokázal usmrtit kolem čtvrt milionu myší nebo cirka sto lidí. To jsou sice poutavá čísla, ale o nebezpečnosti konkrétního druhu příliš nevypovídají. Popravdě, na rozdíl od mnoha jiných hadů, kteří disponují významně méně potentním jedem (třeba kobra indická nebo křovinář sametový), nemá taipan menší dosud na svědomí ani jednu potvrzenou lidskou oběť.

Foto: iNaturalist, © Alec Karcz, CC BY-NC 4.0

taipan menší (Oxyuranus microlepidotus)

Jak je to možné? Důvodů, kromě toho, že zdaleka ne každé uštknutí je oficiálně zaznamenáno, je hned několik. Taipan menší obývá odlehlé vnitrozemské oblasti, kde je velmi nízká hustota zalidnění. Setkání člověka s tímto hadem jsou tak, třeba oproti taipanovi velkému, mimořádně vzácná. Dalším důvodem je to, že taipan menší má navzdory jednomu ze svých anglických pojmenování (fierce snake neboli „zuřivý had“) klidnou povahu a zaútočí pouze, pokud ho takříkajíc zaženeme do kouta a nic jiného mu nezbyde.

A když už k uštknutí dojde, je možné pacientovi zachránit život podáním protijedu, který bývá k dispozici všude tam, kde setkání s tímto hadem hrozí, a to nejen v místě jeho přirozeného výskytu. Uštknutými totiž nezřídka, ba dokonce většinou bývají chovatelé nebo herpetologové, kteří s taipany pracují. Že zatím nebylo zaznamenáno úmrtí člověka po uštknutí tímto hadem, ovšem neimplikuje, že by důvěrné seznámení těla s jeho jedem bylo procházkou růžovým sadem, což dokládá i několik případových studií. Dodejme, že počet formálně doložených uštknutí (tedy kousnutí se vstříknutím jedu) taipanem menším bychom dokázali spočítat na prstech obou rukou a jedné nohy.

Foto: iNaturalist, © will-hunt, CC BY-NC 4.0

taipan menší (Oxyuranus microlepidotus) ve výstražné pozici

Ti, kteří přežili

Jeden z nejstarších případů, dokonce historicky teprve druhý zaznamenaný, pochází z roku 1984, kdy sedmatřicetiletého muže do ruky během krmení uštklo třítýdenní mládě taipana menšího. Muž se okamžitě vypravil do nemocnice, kam dorazil dvanáct minut po události. Po dvaceti minutách se u něj rozvinula silná bolest hlavy, cítil tlak za ušima, měl potíže s mluvením a stěžoval si na nepříjemný pocit na hrudi. Vyšetření ukázalo pouze zrychlený tep a mírný otok kolem levého oka. Muži byl záhy podán specifický (monovalentní) protijed a podpůrné léky. Léčba naštěstí zabrala a po osmačtyřiceti hodinách už pacient opouštěl nemocnici živ a zdráv.

K nejnovějším případům naopak patří ten, jenž se odehrál v roce 2024 na Floridě, kde asi stodvaceticentimetrový taipan kousl dvaadvacetiletého pracovníka hadí expozice. Do nemocnice se mladík dostal zhruba pětadvacet minut po uštknutí. Už několik minut po něm se u něj však začaly projevovat chvilkové ztráty vědomí, narušené smyslové vnímání, nevolnost, tupá bolest hlavy, slabost a silná bolest v místě kousnutí (mezi prsty pravé ruky).

Foto: iNaturalist, © kenty_8881, CC BY-NC 4.0

taipan menší (Oxyuranus microlepidotus)

Při vyšetření pacient vykazoval různé neurologické příznaky, jak je pro taipaní jed běžné, a dál si stěžoval na bolest. Rána také stále mírně krvácela. Nakonec dostal čtyři dávky australského polyvalentního (kombinovaného) protijedu a jednu dávku monovalentního taipaního protijedu. Proč tolik? Skoro všechny dávky byly prošlé, jedna dokonce bezmála čtyřicet let, a lékaři nevěděli, jak budou účinkovat. Nakonec zabraly a pacient byl už po dvou dnech propuštěn z nemocnice bez trvalých následků.

Dobře skončil i případ z roku 2017, který je jedním z mála, k nimž došlo ve volné přírodě (pokud bereme ty formálně doložené). Asi jedenapůlmetrový taipan tehdy uštkl muže, který se hada pokoušel vyfotografovat. Pacient si následně stěžoval na mátožnost, rozmazané vidění, později i na potíže s polykáním a mluvením. I tentokrát následovalo rychlé podání protijedu, a byť byl muž během léčby intubován, zhruba po třech dnech většina příznaků odezněla.

Foto: iNaturalist, © ramulatus, CC BY-NC 4.0

taipan menší (Oxyuranus microlepidotus)

Zdá se tedy, že rychlá aplikace protijedu dokáže efektivně zabránit vážnějším následkům. I to je důvod, proč v Austrálii navzdory přítomnosti mnoha jedovatých druhů po hadím uštknutím ročně umírají pouze jednotky lidí, což je i v přepočtu na velikost populace mnohonásobně méně než třeba v Indii. Jak ale taipana menšího poznat, pokud bychom se náhodou ocitli v australském vnitrozemí?

Predátor z pustiny

Jedná se o poměrně dlouhého hada, který obvykle měří jeden a půl až dva metry, výjimečně dva a půl metru. Barva hřbetu se pohybuje v odstínech hnědé, od světlé až žlutohnědé po tmavě hnědou. Zabarvení se ovšem mění v průběhu roku s tím, že v zimě jsou hadi často tmavší a na jaře opět zesvětlají. Taipani také někdy mívají výrazně černou hlavu (podobně jako krajta černohlavá, která taipana dokáže ulovit), ale není to pravidlem. Břicho je nažloutlé a zdobené oranžovými skvrnami.

Foto: iNaturalist, © Antoni Camozzato, CC BY-NC 4.0

taipan menší (Oxyuranus microlepidotus)

Taipani menší jsou aktivní hlavně ve dne, obzvláště po ránu, a v noci se skrývají v savčích norách, různých škvírách a puklinách, kterých mají ve vyprahlém prostředí, kde žijí, k dispozici víc než dost. Ve volné přírodě loví výhradně malé až středně velké savce, přičemž nejčastějším úlovkem je původní australská krysa Ritus villosisimus (zavedený český název nemá), ale nepohrdnou ani jinými hlodavci nebo třeba vačnatci, jako je vakomyš tlustoocasá (Sminthopsis crassicaudata).

Taipan loví tak, že za potenciální kořistí vleze až do nory či jiné díry nebo skuliny, odkud zvíře nemůže utéct, a poté jej kousne, nezřídka několikrát v rychlém sledu. Živočich umírá takřka vzápětí, proto jej taipan po uštknutí většinou ani nepouští ze sevření, jak to dělá řada jiných hadů, kteří na smrt své oběti čekají opodál.

Foto: iNaturalist, © patrix1, CC BY-NC 4.0

taipan menší (Oxyuranus microlepidotus)

Páření taipanů probíhá koncem zimy či na jaře a mohou mu předcházet typické rituální souboje samců, jaké provozují třeba samci pakobry, která se mimochodem taipanovi docela podobá. Vejce, kterých bývá průměrně šestnáct (11 až 20), samice klade asi dva měsíce po spáření a malí taipánci dlouzí necelý půlmetr se líhnou o devět až jedenáct týdnů později. Vzhledem k tomu, že taipani žijí v nehostinných a málo obydlených oblastech, pochází většina výše uvedených informací o jejich rozmnožování z pozorování hadů v zajetí.

Taipan je zkrátka pozoruhodný had, který názorně ukazuje, že nejjedovatější ani zdaleka neznamená nejnebezpečnější.

Zdroje:

Brennan, K. E. C., et al. (2012). Redescription of the western desert taipan, Oxyuranus temporalis (Serpentes: Elapidae), with notes on its distribution, diet and genetic variation. Australian Journal of Zoology, 59(4), 227–235. https://doi.org/10.1071/zo11062

Mirtschin, P. J., Crowe, G. R., & Thomas, M. W. (1984). Envenomation by the inland taipan, Oxyuranus microlepidotus. The Medical Journal of Australia, 141(12–13), 850–851. https://doi.org/10.5694/j.1326-5377.1984.tb132968.x

O'Shea, M. (2023). The Book of Snakes: A Life-size Guide to Six Hundred Species from Around the World (Second Revised Edition). ISBN: 978-0-226-83286-9. 10.7208/chicago/9780226832869.001.0001

Scott, S. & Farquhar, J. (2018). Oxyuranus microlepidotus (Inland Taipan). Diet. Herpetological Review, 49: 552.

Weinstein, S. A., et al. (2017). Neurotoxicity with persistent unilateral ophthalmoplegia from envenoming by a wild inland taipan (Oxyuranus microlepidotus, Elapidae) in remote outback South Australia. Toxicon, 137, 15–18. https://doi.org/10.1016/j.toxicon.2017.07.006

Weinstein, S. A., et al. (2024). Envenoming by a captive inland taipan, Oxyuranus microlepidotus (McCoy, 1879), Elapidae. A case report, observations on clinical efficacy of expired antivenom and review of O. microlepidotus envenoming. Toxicon, 254, 108210. https://doi.org/10.1016/j.toxicon.2024.108210

Foto: iNaturalist, © Will Matthews, CC BY-NC 4.0

taipan menší (Oxyuranus microlepidotus)

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz