Langaha listonosá: Útok útlého hada je tichý, přesný a smrtící

I když nám hadi kvůli svému základnímu tělnímu plánu mohou připadat všichni tak nějak stejní – „trubka“ různé délky a tloušťky s hlavou na jednom konci a ocasem na druhém –, při bližším pohledu zjistíme, že jsou morfologicky až překvapivě rozmanití. A to nejen co do zbarvení kůže či tvaru hlavy, šupin a zubů. Mnoho hadů na těle nese také všelijaké útvary a výrůstky, které plní rozmanité funkce.

Pokud začneme „odzadu“, vybaví se nám pravděpodobně jako první chřestidlo chřestýše (Crotalus), kterým had varuje případné predátory, že tohle rozhodně nebude snadná kořist. Zajímavý výrůstek připomínající pavouka má na ocase též zmije pavoučí (Pseudocerastes urarachnoides), v tomto případě ovšem funkcí útvaru není ochrana, nýbrž nalákání kořisti na podvrženou návnadu.

Mnoho hadů ale zdobí rovněž různé cefalické, tedy na hlavě umístěné výrůstky. Jmenovat můžeme zmije rohatou (Cerastes cerastes) a růžkatou (Vipera ammodytes), ploskolebce nosorohého (Deinagkistrodon acutus) či vodnářku tykadlovou (Erpeton tentaculatum). Druhů s podobnými výrůstky existuje celá řada (jejich skvělý přehled ve své bakalářské práci podává Jindřich Pavlas, viz zdroje) a jedním z těch nejpozoruhodnějších je africká langaha listonosá (Langaha madagascariensis).

Langaha listonosá je madagaskarský endemit, to znamená, že nikdy jinde než na Madagaskaru nežije. Jelikož se jedná o arboreálního (na stromy vázaného) hada, omezuje se jeho výskyt na lesnaté oblasti, jinak ale žije v nižších polohách na nejrůznějších místech celého ostrova. Přestože je langaha (Evropanům) známá už konce osmnáctého století, o jejím životě tohoto pořád víme relativně málo.

Je to středně velký had, který v dospělosti dorůstá délky přibližně jednoho metru. (Mláďata po vylíhnutí měří kolem dvaceti centimetrů.) Samci mají hnědočervený hřbet a žluté břicho, samice jsou šedé či světle hnědé. I když je jedovatý, není útočný a pro člověka nepředstavuje větší nebezpečí. Zdokumentovaný případ uštknutí (během měření plaza) u postiženého vedl k silné bolesti v místě kousnutí a otoku, který zmizel za několik dní.

Nejpozoruhodnějším rysem tohoto druhu jsou zvláštní listovité výrůstky na hlavě, které se navíc u samců a samic liší a patrné jsou hned po vylíhnutí. Zatímco samci mají „nos“ zašpičatělý jako kopí, u samic je ze stran zploštělý. Dodejme, že podobné, ale jinak tvarované výrůstky na čenichu mají i další zástupci téhož rodu.

K čemu přesně tyto výrůstky langahám listonosým slouží, se dlouho nevědělo. Pavel Hošek v této souvislosti s nadsázkou uvádí, že podle vyprávění Malgašů hadi ostrý nos používají při lovu: had se napne jako šíp, vrhne se na kořist a špičatou hlavou ji probodne. Vzápětí ale Hošek dodává, že výrůstek je měkký, a podobným způsobem tudíž rozhodně využít nelze, i když by to bylo nepochybně zajímavé.

Podle některých badatelů, kteří tyto plazy pozorovali ve volné přírodě i v zajetí, tvar výrůstku společně se zbarvením těla napomáhá k tomu, aby had dokonale splynul s okolím a byl pro kořist v podstatě neviditelný. Langaha totiž nepatří k predátorům, kteří by kořist aktivně pronásledovali, ale většinou jen v klidu vyčkává, dokud nějaký tvor nepřijde do její bezprostřední blízkosti (nejčastěji loví různé ještěry, například scinky a gekony).

Langaha se při čekání dokonce lehce pohupuje a dokonale napodobuje pohybující se větev. Výrůstek na čenichu by k iluzi mohl přispívat tím, že imituje určitý druh ovoce nebo jiný útvar na rostlině, přičemž rozdíl mezi samci a samicemi by mohl být podle jedné studie způsoben tím, že se zástupci každého pohlaví při čekaní na potravu chovají trochu jinak nebo preferují odlišný mikrobiotop.

Ještě zajímavější vysvětlení nabídl americký herpetolog Kenney Krysko, který tyto hady pozoroval při lovu v zajetí a detailně popsal, jak jejich útok probíhá. Když langaha zaznamená potenciální kořist, začne se k ní velice pomalu přibližovat (zabere to i několik minut), zploští přední část těla (podobně jako kobra, jen ne tak výrazně) a pohupuje se ze strany na stranu, čímž opět skvěle imituje větvičku pohybující se ve vánku.

K oběti se nakonec přiblíží natolik, že se jí protáhlým výrůstkem někdy přímo dotkne. Z takto bezprostřední blízkosti nakonec provede rychlý a chirurgicky přesný výpad na krk nebo lopatkový pletenec zvířete, čímž kořist spolehlivě znehybní. Někdy ji ještě může obtočit tělem, ale nedělá to vždy. Někdy totiž úlovek nechá jen tak viset ve vzduchu, zatímco ho drží v tlamě.

Podle Kryska, který své závěry opírá o poznatky týkající se několika jiných druhů hadů (detailněji je popisuje Hošek v článku uvedeném ve zdrojích), chování langahy během lovu neslouží pouze k tomu, aby zůstala nepozorována, ale pomáhá jí také útok přesněji zacílit. Pohupováním ze strany na stranu si kořist prohlédne z více úhlů a výrůstek na čenichu ji během přibližování k oběti slouží jako záchytný bod. Skoro jako jakési mířidlo, díky kterému se langaha zakousne přesně do zvoleného místa.

Byť zní tato hypotéza mimořádně zajímavě, nevysvětluje, proč se liší výrůstky mezi samcem a samicí i mezi různými druhy. Pokud tedy opravdu výrůstky neslouží k oběma účelům, tedy jak k dokonalé imitaci určité rostliny či jejích plodů, tak k zacílení kořisti. Nicméně stále jde jen o hypotézu, kterou bude nutné dále testovat, a to ideálně v přirozeném prostředí těchto hadů, což vzhledem k jejich skrytému způsobu života nebude zrovna jednoduché.

Allf, B. C., Durst, A. P., & Pfennig, D. W. (2016). Behavioral plasticity and the Origins of Novelty: The Evolution of the Rattlesnake Rattle. The American Naturalist, 188(4), 475–483. https://doi.org/10.1086/688017

D’Cruze, N. (2008). Envenomation by the Malagasy colubrid snake Langaha madagascariensis. Journal of Venomous Animals and Toxins Including Tropical Diseases, 14(3), 546–551. https://doi.org/10.1590/s1678-91992008000300014

Krysko, K. L. (2003). Reproduction in the Madagascar leaf‐nosed snake, langaha madagascariensis (Serpentes: Colubridae: Pseudoxyrhophiinae). African Journal of Herpetology, 52(1), 61–68. https://doi.org/10.1080/21564574.2003.9635478

Krysko, K. L. (2005). Feeding behaviour of the Madagascar leaf‐nosed snake, Langaha madagascariensis (Serpentes: Colubridae: Pseudoxyrhophiinae), with an alternative hypothesis for its bizarre head structure. African Journal of Herpetology, 54(2), 195–200. https://doi.org/10.1080/21564574.2005.9635534

Pavlas, J. (2024) Výrůstky na hlavě hadů a jejich funkce. Online. Bakalářská práce. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů. Dostupné z: https://theses.cz/id/npyzzr/

Tingle, J. L. (2012) Field observations on the behavioralecology of the Madagascan leaf-nosed snake, Langaha madagascariensis. Herpetological Conservation and Biology, 7 (3), 442–448. https://herpconbio.org/Volume_7/Issue_3/Tingle_2012.pdf

https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2008/cislo-7/proc-takovy-nos.html