Článek
Zatímco před dvaceti lety ji ještě až na pár odborníků u nás skoro nikdo neznal, v poslední době na ni na podzim nenarazíme už jen ve větších městech, ale i na mnoha dalších místech České republiky. Řeč je o vroubence americké (Leptoglossus occidentalis), původně severoamerické ploštici z čeledi vroubenkovití (Coreidae), která úspěšně dobývá evropský kontinent.
Jedná se o velkou a nezaměnitelnou ploštici (tedy o zástupce stejnojmenného podřádu, nejde tudíž o brouka), která může v dospělosti dosahovat délky kolem dvou centimetrů. V jejím zbarvení převažují odstíny hnědé a na předních křídlech mívá bílou kresbu. Při zavřených křídlech si na okraji zadečku můžeme všimnout střídajících se žlutých či oranžových a černých (těch je pět) proužků. Celou kresbu, která má zřejmě stejně jako třeba u zákeřnice (viz odkaz níže) aposematickou funkci, můžeme spatřit pouze tehdy, když vroubenka roztáhne křídla. Charakteristickým znakem jsou také rozšířené holeně zadních nohou.
vroubenka americká (Leptoglossus occidentalis), kresba patrná po rozevření křídel
Ačkoli vypadá trochu děsivě, pro člověka není nebezpečná a na rozdíl třeba od zmíněné zákeřnice nám od ní bodnutí nehrozí. Svým typickým sosákem nabodává pouze šištice, semena a jehlice jehličnatých stromů z čeledi borovicovitých (Pinaceae), zejména různých druhů borovic. Do „kořisti“ vypouští sliny obsahující různé látky, které obsah natráví, a ploštice ho poté vysaje.
Ve své domovině je považována za významného škůdce a v pokusech se ukázalo, že dokáže zničit i více než polovinu semen stromu, což může představovat problém pro lesní hospodáře, krom jiného kvůli škodám na osivu. Velké obavy vzbuzuje vroubenka na jihu Evropy, kde napadá borovici pinii (Pinus pinea), která je zdrojem piniových oříšků, což mimochodem nejsou oříšky, nýbrž právě semena této borovice.
vroubenka americká (Leptoglossus occidentalis), Šluknovsko, říjen 2026
Není proto divu, že první pozorování této vroubenky v Evropě, k němuž došlo v roce 1999 v Itálii, přivodilo mnoha lidem bolehlav. Obzvláště když viděli, jak snadno se v předchozích letech rozšířila z původního areálu na západním pobřeží do mnoha koutů Severní Ameriky. A starost to byla oprávněná, poněvadž další záchyty na sebe nenechaly dlouhou čekat. V roce 2002 hlásilo výskyt této ploštice Švýcarsko, v roce 2003 Slovensko a Španělsko, o rok později Chorvatsko a Maďarsko a postupně přibývaly další země, včetně Německa, Velké Británie nebo Bulharska.
První vroubenka americká na území České republiky byla zaznamenána před dvaceti, konkrétně 8. října 2006, a to areálu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. V následujícím roce přibylo několik dalších nálezů, většinou rovněž z Jihomoravského, případně Olomouckého kraje, a od té doby se „nový americký brouk“ šíří napříč celou republikou (i Evropou), jak ukazuje i mapa ISOP (viz zdroje).
vroubenka americká (Leptoglossus occidentalis)
Vroubenky jsou v našich podmínkách jednogenerační. Vajíčka kladou koncem jara a brzy se s nich líhnou hnědooranžové nymfy. Ploštice jsou hmyzem s proměnou nedokonalou, což znamená, že nemají stádium kukly, a z nymf se tak po několika svlékáních stává rovnou dospělec. Vroubenky dospívají v srpnu a ještě se pak nějakou dobu živí na semenech či jehlicích.
S nacházejícím podzimem se však začínají stahovat na suchá místa, kde by mohly v klidu přezimovat, a právě pro tento účel si rády vybírají různé lidské stavby. Na podzim, zejména koncem září či v říjnu tak často vroubenku nezřídka najdeme na okně či parapetu, popřípadě už přímo doma, což vzhledem k její velikosti může být pro některé lidi docela nepříjemný zážitek.
vroubenka americká (Leptoglossus occidentalis), Šluknovsko, říjen 2026
Že se u nás vroubenkám daří a šíří se potvrzují doložené nálezy a osobně si tohoto trendu také všímám. První vroubenku jsem na okně našel před několika, možná pěti až šesti lety a od té doby na ni narážím každý rok. Letos, kdy vroubenka slaví dvacet let od proniknutí do České republiky, těch střetnutí bylo vůbec nejvíc a kromě Prahy, kde mě zatím přišlo pozdravit asi deset ploštic, jsem vroubenku našel také během výletu do Jižních i Severních Čech, aniž bych po ní jakkoli pátral. V posledním případě to navíc bylo ve volné přírodě, byť kousek od starého kravína.
Zdá se, že vroubenka americká s námi už zůstane a teprve další roky ukážou, jakým způsobem se u nás její přítomnost projeví. A to nejen ve vztahu ke své jehličnaté potravě, nýbrž i k dalším plošticím nebo hmyzu obecně. Je totiž přenašečkou některých parazitů, kterých se naštěstí, vzhledem k tomu, že se neživí lidskou krví, obávat nemusíme.
Zdroje:
Farinha, A. O., et al. (2023). Another Chapter in the History of the European Invasion by the Western Conifer Seed Bug, Leptoglossus occidentalis: The Iberian Peninsula. Diversity, 15(1), 64. https://doi.org/10.3390/d15010064
Kment, P, Baňař, P. (2007) Vroubenka americká před branami. Živa 5, 221.
Kment, P, Beránek, J. (2008) Vroubenka americká rok poté. Živa 3, 125.
Kolibáč, J., Hudec, K., Laštůvka, Z., Peňáz, M. et al. (2019) Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, 466 s.
