Článek
V přírodě už miliony let zuří nepřetržité závody ve zbrojení, které se nejnápadněji projevují mezi predátory a jejich kořistí. Zatímco jedna strana hledá cesty, jak dohnat, rozdrtit či přelstít tvory, které by si ráda dala k večeři, ta druhá dělá všechno proto, aby tomuto neblahému osudu unikla, respektive aby přežila alespoň tak dlouho, než se stihne rozmnožit a předat geny do další generace.
Jedním z nejpozoruhodnějších výsledků těchto závodů je takzvaná agresivní mimeze, tedy situace, kdy predátor místo štvaní, přepadání či hledání kořisti svou budoucí svačinku lstí přiměje, aby mu sama takříkajíc vletěla rovnou do huby.
Od ďasů po pavouky
Dobře známým příkladem jsou někteří ďasově, mořské ryby s často obrovskou hlavou a vybavené jakýmisi rybářskými pruty s návnadou (u některých druhů, například velkotlamce, dokonce světélkující), na kterou lákají proplouvající ryby. Podobný trik využívá i želva kajmanka supí, která u dna číhá s rozevřenými čelistmi, mezi nimiž se jí kmitá růžový jazyk připomínající červíka. Nic netušící rybka se k němu s vidinou chutné svačinky vydá, a to je také to poslední, co udělá.
Velkotlamec Johnsonův láká ryby na podivný výrůstek, který mu vybíhá z hlavy.
Obdobné fígle používají rovněž pavouci, třeba takzvaní bolasoví pavouci lapající hmyz na lepivou kuličku nebo čínští křižáci, kteří lákají kořist pomocí „lucerniček“ vyrobených z paralyzovaných světlušek. Koneckonců i samy světlušky něco podobného dělají při lovu roztoužených samečků jiných druhů světlušek.
Podobný „proradný“ způsob lovu najdeme též u plazů. Jedním z těch, kteří jej uplatňují, je zmije útočná (Bitis arietans), jež podle studie z roku 2016 k lákání kořisti využívá rovnou oba konce svého těla, tedy jak jazyk, tak ocas. Vědci například zjistili, že pokud se poblíž zmije nachází žába, běžná potrava této zmije, začne had pohybovat jazykem a tento pohyb žábu (která se „domnívá“, že jde o nějaký šťavnatý hmyz) přiměje přihopsat dostatečně blízko, aby na ni had mohl zaútočit. Zmije totiž po úspěšný výpad potřebuje, aby se kořist nacházela ve vzdálenosti do pěti až deseti centimetrů.
Pavoučí „pozadí“
Nicméně jeden z vůbec nejpozoruhodnějších příkladů agresivní mimeze u hadů ztělesňuje zmije Pseudocerastes urarachnoides, která byla popsána teprve začátkem tohoto tisíciletí (v roce 2006). Vyskytuje se na poměrně malém areálu na západě Íránu (alespoň tam je zatím její výskyt potvrzený, je však možné, že žije i v okolních oblastech) a v češtině se jí často přezdívá zmije pavoučí, třeba nejde o oficiálně uznávaný název. Podobná pojmenování si však vysloužila i v jiných jazycích a zmíněný latinský název by se dal přeložit jako „zmije s ocasem podobným pavoukovi“.
Konec ocasu zmije pavoučí skutečně připomíná pavouka.
I když to může znít zvláštně, nomen omen v tomto případě platí dokonale. Zmije pavoučí má totiž na konci ocasu skutečně jakousi zduřelou a výběžky opatřenou strukturu, která nápadně připomíná pavouka. Ba přímo hezky macatého pavouka. Hned jak vědci tuto zmiji popsali, spekulovali, že se jedná o prostředek evolucí vypilovaný k tomu, aby ke zmiji přilákal vhodnou kořist, která se pavouky a jinými podobnými členovci živí, například ptáky. Nebylo by to nic až tak překvapivého, jelikož srovnatelné lovecké strategie založené na vábení kořisti využívají i mnozí jiní hadi (i když zpravidla ne v kombinaci s tak výbornými mimikry). Jenže hypotéza je jedna věc a pozorování jiná.
Trvalo skoro deset let, než vědci zveřejnili zprávu, která vycházela z dva a půl roku trvajícího výzkumu a na základě pozorování ve volné přírodě potvrdila, že zmije pavoučí svůj ocas skutečně používá k lákání ptačí kořisti. Kromě toho, že zaznamenali změnu chování zmije, když se v blízkosti objevil nějaký opeřenec (několikanásobně zvýšení intenzity pohybu ocasu, aby upoutal pozornost ptáka), podařilo se jim přímo zachytit i samotný úspěšný útok (fotografie jsou k vidění přímo ve studii, která je volně dostupná, viz zdroje).
Úspěšný útok na ptáka přivábného falešným pavoukem si můžete prolhédnout na videu níže:
V souvislosti s tímto hadem, který kromě ofidiofobiků nažene hrůzu i arachnofobikům, neleze nezmínit, že je k vidění i v České republice, konkrétně v plzeňské zoologické zahradě, kde se mu podle všeho daří náramně dobře, protože letos v létě zahrada oznámila, že se jí úspěšně podařilo odchovat několik mláďat tohoto úžasného a mimořádně vzácného hada.
Zdroje:
Bostanchi, H., Anderson, S. C., Kami, H. G., & Papenfuss, T. J. (2006). A new species of Pseudocerastes with elaborate tail ornamentation from Western Iran (Squamata: Viperidae). Proceedings of the California Academy of Sciences, 4th Series., 57, 443–450. https://www.biodiversitylibrary.org/part/82549
Fathinia, B., Rastegar-Pouyani, N., Rastegar-Pouyani, E., Todehdehghan, F., & Amiri, F. (2015). Avian deception using an elaborate caudal lure in Pseudocerastes urarachnoides (Serpentes: Viperidae). Amphibia-Reptilia, 36(3), 223–231. https://doi.org/10.1163/15685381-00002997
Glaudas, X., & Alexander, G. J. (2016). A lure at both ends: aggressive visual mimicry signals and prey-specific luring behaviour in an ambush-foraging snake. Behavioral Ecology and Sociobiology, 71(1). https://doi.org/10.1007/s00265-016-2244-6
