Článek
Je sice pravda, že některým studentům jde psaní od klávesnice hned od začátku, ale pro ty tento článek není (leda by přece jen hledali další inspiraci).
Většinou se totiž v rámci konzultací setkávám se studenty, kterým to psaní nejde podle plánu. A právě proto jsem sepsal tato doporučení, která vám – pokud patříte do této skupiny – pomohou překonat to nekonečné přešlapování na místě.
Jak tedy začít psát diplomku?
Každé psaní začíná čtením
Jinými slovy, sežeňte si dostatek aktuální literatury a co nejpodrobněji si ji nastudujte. Tomuhle kroku neutečete. Naopak, pokud ho přeskočíte, dříve nebo později se k němu budete muset vrátit.
Když totiž nebudete vědět:
- co o tématu píší jiní autoři,
- jak a jakých výsledků dosáhli,
- příp. co se jim nepovedlo a proč,
budete pořád objevovat jen kolo.
Studium literatury není ztrátou času. Proto čím dříve s ním začnete, tím efektivnější budete, protože se vyhnete opakování chyb vašich předchůdců. Vaše psaní se stane přímočařejší a třeba vás začne i bavit.
Psaní si naplánujte a pište pravidelně
Pokud jste ještě nezačali psát, otevřete si plánovací kalendář a postupně si do něj zapište všechny povinnosti.
Když píšu všechny, mám tím na mysli opravdu všechny:
- vaše pracovní, rodinné a studijní povinnosti,
- studujete-li s dětmi, pak i jejich aktivity, a
- nezbytná setkání s přáteli.
- Nevynechávejte ani pohyb a sport.
Hotovo?
Tak a teď tím kalendářem prolistujte ještě jednou a hledejte ta místa, která můžete obsadit nerušeným psaním. Jakmile tam nějaká taková najdete, hned si tam napište: PÍŠU DIPLOMKU. To proto, aby se vám ten čas později nezaplnil něčím méně důležitým.
Ideální je, když si ze psaní uděláte rutinu a budete psát pravidelně. Je-li to jen trochu možné, pište ve stejný čas. Až se vás pak někdo v průběhu roku zeptá, jestli nemáte čas tehdy a tehdy, nebudete o tom muset zbytečně dlouho přemýšlet.
Pravděpodobně ho sice odmítnete, ale nebojte, většina lidí bude mít pro psaní diplomky pochopení. Slibte jim však, že jim to vynahradíte, jakmile ji dopíšete. Alespoň budete mít motivaci neodkládat psaní na potom.
Napište si nahrubo základní kostru vaší práce
Vždycky, když mám něco napsat, tak vím naprosto přesně, co chci napsat, dokud s tím psaním skutečně nezačnu. To pak hypnotizuji blikající kurzor a nenapadne mě vůůůbec nic.
A když už přece jen tuhle bažinu zoufalství překonám a napíšu první odstavec, za chvíli ho smažu, protože nevím, jestli to není blbý. Raději pak zase 10 minut pozoruji to demotivující blikání přede mnou.
Někdy pak soubor bez jakékoliv úpravy zavřu a svoji autorskou neplodnost si nějak omluvím. Však jsem přece jen neměl svůj den.
Pro jednou se to dá pochopit. Horší ale je, když takových dnů začne postupně přibývat. To se pak zacyklím a začnu bezvýsledně přešlapovat na místě. Návrat ke psaní je pak při každém pokusu těžší a těžší.
Chcete-li se tomu vyhnout, začněte prostě jen psát.
Co?
Třeba to, co o tématu už víte. Mohou to být odstavce, věty, slova nebo jen body. Utřídíte si tím myšlenky.
Napište si názvy kapitol a podkapitol. Poznačte si, co jste kde zajímavého o tématu četli a na co byste se chtěli ještě podívat. Je jedno, že to budete později ještě upravovat. Platí ale základní pravidlo, že na popsaném papíře se snáze škrtá.
S tímto konceptem pak oslovte vedoucího práce
Studenti se většinou stydí oslovit vedoucího, protože toho mají buď napsaného málo, nebo nechtějí vypadat jako trubky. Přece se ho nebudou ptát na „základní“ věci.
Právě tato nerozhodnost pak stojí studenty cenné měsíce, během kterých už mohli mít tu rešerši dávno napsanou.
A co na to vedoucí práce?
Pokud uděláte to, co vám během konzultace poradí, tak vám samozřejmě kdykoliv pomůže. Vy si ujasníte, jak by to, co zpracováváte, mělo vypadat, a díky tomu začnete konečně a bez zbytečného stresu psát.
Tak ať vám jde psaní od klávesnice.
Pavel Semerád
