Článek
12. dubna 1981 odstartoval první raketoplán NASA Columbia (let STS-1) s astronauty Johnem Youngem a Bobem Crippenem. Poprvé v historii bylo použito v raketových motorech tuhé palivo. Zároveň to bylo poprvé, kdy kosmická loď přistála zpět na Zemi jako letadlo, přistáním na ranveji. Tento let byl první testovací let kosmické lodi s posádkou.
12. listopadu 1981 odstartovala Columbia (let STS-2) znovu. Bylo to poprvé, kdy se do vesmíru dostala kosmická loď, která byla již jednou použita. Astronauti v Columbii byli Joseph Engle a Richard Truly.
Třetí let Columbie (STS-3) odstartoval 22. března 1982. Byl zaměřen na další testování raketoplánu, včetně jeho robotického systému Canadarm a jeho tepelného ochranného štítu. Při přistání byl kvůli silnému větru nucen přistát na záložním místě White Sands Test Facility poblíž Las Cruces v Novém Mexiku.
Columbia letem STS-4 zakončila poslední zkušební misi. Ta ale neskončila tak slavně, jako předchozí lety. Na palubě lodi byli Thomas Mattingly a Henry Hartsfield. Start se uskutečnil 27. června 1982. Startovací motory se odpojily o 600 metrů níže, než bylo v plánu. Motory spadly do Atlantického oceánu a potopily se. Ještě nějakou dobu běžely pod vodou.
Raketoplán byl pouze ve výšce 62 kilometrů. Následně se Columbia dalším manévrem dostala na dráhu 240 km nad Zemí. Poté posádka začala pracovat na připravených experimentech. Jenomže po nich nešly zavřít nákladové dveře a raketoplán se začal vychylovat z dráhy. Při startu zmokl, tak se řídící středisko rozhodlo, že Columbii natočí spodkem ke slunci, aby vyschl. Následně se řídící středisko rozhodlo uvést raketoplán do rotace, aby byl zahříván ze všech stran. Pak se povedlo dveře zavřít.
Přistání proběhlo 4. července. Přes problémy s příliš strmým letem Columbia úspěšně přistála. Pro zajímavost, dojezd Columbie na ranveji měřil 2 945 metrů.
Dalším letem Columbie, už ne zkušebním, byl let STS-5. Mise byla odstartována 11. listopadu 1982. Astronauti na této misi byli: Vance Brand, Robert Overmyer, Joseph Allen a William Lenoir.
Mise Columbia byly ukončeny, ale ještě jednou se k Columbii vrátíme. K následujícím misím už startoval jiný raketoplán.
STS-6 byla první misí raketoplánu Challanger, který odstartoval 4. dubna 1983. Cílem bylo nejen vypuštění telekomunikační družice, ale hlavně první výstup člověka ve skafandru do otevřeného prostoru vesmíru z raketoplánu. Výstup do otevřeného prostoru trval necelé 4 hodiny a proběhl bez problémů. Posádka: Paul J. Weitz, Karol J. Bobko, Donald H. Peterson a Franklin S. Musgrave.
Posádka raketoplánu Challenger při misi STS-7: Robert L. Crippen, Frederick H. Hauck, John M. Fabian, Norman E. Thagard a první Američanka ve vesmíru, Sally K. Rideová, letová specialistka. Jednalo se o sedmou misi raketoplánu a druhou misi raketoplánu Challenger. V té době bylo pět astronautů největší posádkou, která kdy do vesmíru letěla.
Hned další mise raketoplánu po historickém startu Rideové byla svědkem prvního letu Afroameričana do vesmíru. Guion Bluford odstartoval na palubě raketoplánu Challenger, mise STS-8, 30. srpna 1983 spolu s dalšími čtyřmi astronauty, kterými byli: Richard H. Truly, Daniel C. Brandenstein, A. Gardner a William E. Thomton. Tato mise byla také první, kdy raketoplán odstartoval a přistál v noci.
Let NASA STS-9, devátý let raketoplánu, tentokrát opět raketoplánu Columbia, odstartoval 28. listopadu 1983 a byl zcela věnován vědě. Jednalo se o první misi, při které byl použit modul Spacelab, válcovitá laboratoř vědeckých experimentů, umístěných v nákladovém prostoru raketoplánu.
Šest členů posádky na palubě strávilo 10 dní společným programem NASA a Evropské kosmické agentury, aby demonstrovali užitečnost raketoplánu pro provádění pokročilého vědeckého výzkumu. Spacelab byl použit na 22 misích raketoplánů až do dubna 1998.
Následovaly další mise. Zajímavý je let raketoplánu STS-41B, čtvrtý let Challengeru, který odstartoval 3. února 1984. Astronauti Bruce McCandless a Robert L. Stewart testovali Manned Maneuvering Unit (MMU), robotický batoh s vlastními tryskami, který umožňoval kosmickým letcům pohybovat se bez připoutání k lodi. Tito astronauti se stali prvními lidskými satelity, které obíhaly Zemi.
Tato mise zaznamenala první přistání raketoplánu zpět tam, kde odstartoval, v Kennedyho vesmírném středisku NASA na mysu Canaveral na Floridě.
Vrátíme se k misím Challengeru. Byl použit celkem k devíti misím do vesmíru. Skončil neslavně, stejně jako jeho posádka. 73 sekund po startu, 28. ledna 1986, let STS-51-L skončil explozí. Příčinou byla netěsnost jedné z pomocných raket. Všech 7 kosmonautů zahynulo, včetně Sharon Christy McAuliffeové, 37leté učitelky. Spolu s ní zahynuli Francis Scobee, Judith Resniková, Ellison Onizuka, Ronald McNair, Gregory Jarvis a Michael Smith.
Druhá havárie se stala raketoplánu Columbia 1. února 2003 v závěru vědecké mise STS-107. Stroj, kterému chybělo k přistání 16 minut, se rozpadl ve výšce 63 kilometrů nad státem Texas. Zahynulo všech 7 členů posádky. Příčinou havárie byla poškozená tepelná izolace na náběžné straně levého křídla.
Raketoplán Discovery byl, po předcházejících dvou haváriích, nejstarším sloužícím raketoplánem. Jeho let STS-31 byl velice zajímavý, a to tím, že 24. dubna 1990 vypustil slavný Hubbleův vesmírný dalekohled. Poprvé raketoplán vzlétl 30. srpna 1984. Plnil významné mise a zásoboval i ISS.
V roce 2011 NASA ukončila lety všech raketoplánů. Discovery byl věnován muzeu Steven F. Udvar-Hazy Center ve Virginii. Je vystaven v části muzea, věnovanému kosmickému výzkumu.
Poznámka: Existoval ještě čtvrtý raketoplán Atlantis. Ten byl používán od 3. října 1985 především pro vojenské účely. Od roku 1995 uskutečnil 7 letů k ruské vesmírné stanici Mir. Výjimkou byl let STS-125 z května 2009, kdy byl Atlantis použit na dopravu kosmonautů, kteří opravili a seřídili Hubbleúv vesmírný dalekohled. Atlantis se stal posledním americkým raketoplánem v historii. Jeho provoz byl ukončen 21. července 2011 a tím definitivně ukončil mise raketoplánů.
Námět: NASA, zdroje z Wikipedie
