Článek
Čas opravdu běží postupem věku rychleji. Možná se to bude zdát neuvěřitelné, ale čas se zrychluje věkem. Vysvětlení psychologů je prosté: V dětství má každý spoustu nových dojmů, od zpracování vjemů prvního nového prostředí, přes poznávání lidí a kamarádů. Pak přijde učení ve škole, objevy světa, učení se novým věcem a zkušenostem. Čas se „stlačuje“, dítě se vyrovnává s poznáním i se zpracováváním nových zkušeností.
Mozek tyto události aktivně zaznamenává. Nové podněty, které dokážeme rozlišit (podnětový práh), vjemy, spojující smyslový odraz mezi vědomím a objekty, pojmy, kognitivní znalosti, to vše působí jako nový film, který se v mozku ukládá. Proto se dny zdají delší.
Postupem času stárneme. Život se stává předvídatelnějším, ať už je to činnost v práci, v domově, který jsme si vytvořili, s přibývajícím věkem se tvoří stále méně „snímků“ ve filmu života. Život se stává běžnou a rutinní záležitostí. Týdny, měsíce a dokonce i roky se začnou „stlačovat“ a vytvářet iluzi, že se čas zrychluje. Až se nám nakonec zdá, že už jsme všechno hlavní viděli a zažili.
Lze zpomalit tok času, který nás v pozdějším věku začne ovládat?
Čas opravdu není konstantní, přestože může být konzistentní. Pocit zrychlujícího se času s věkem je způsoben tím, že náš mozek registruje méně nových událostí. Abychom tento proces zpomalili, je důležité pravidelně do svého života přidávat něco neobvyklého, i když se to zdá nevýznamné. Nové zážitky aktivněji pracují na mozku a „protahují“ naše vnímání času.
Může se jednat i o malé změny, které naruší zaběhnutý běh věcí. Tím, že je do svého života zařadíme, začneme čas a jeho prožívání vnímat pomaleji, víc ho prožívat.
V ustáleném životě je to změna, která nám pomůže opět vnímat čas tak, že budeme mít víc zážitků a nebudeme mentálně stárnout. Zkuste jít do práce jinou, neobvyklou cestou. Učte se. Ať už novou dovednost, nebo si najděte nového koníčka.
Těšte se na každou pozitivní změnu v životě a užívejte si ji. Choďte a cestujte tam, kde to málo znáte. Navštivte nová místa, kde získáte nové zážitky. Změňte svůj režim: vyzkoušejte nové jídlo, začněte číst jinou knihu, podívejte se na jiný žánr filmů, než jste zvyklí, nebo se začněte věnovat novému sportu.
Klíčem je, aby tyto změny byly dostatečně významné, aby je váš mozek začal registrovat jako nové události. Souvisí to s pamětí.
Profesor psychologie Daniel L. Schacter (Harvardova univerzita 1995-2005), který se zabývá pochopením podstaty a funkce lidské paměti s využitím kognitivních, neuropsychologických a neurozobrazovacích přístupů, ve své knize Sedm hříchů paměti píše:
„Myslím si, že obecná představa je, že paměť je víceméně něco jako záznamník dat nebo fotografie, která bledne. Všichni víme, že si nepamatujeme přesně to, co se stalo, do všech detailů - že (náš mozek) víceméně zaznamenává, co se stalo, ale časem to vybledne. To je to, čemu ve své knize Sedm hříchů paměti říkám pomíjivost.“
“ Myslím si však, že lidé si méně uvědomují některé další vlivy, které mohou paměť změnit nebo zkreslit. Jedním ze sedmi hříchů je ‚předpojatost‘. Má různé podoby, ale jednou z nich jsou například tendence pamatovat si minulost v mnoha situacích jako lepší, než ve skutečnosti byla, nebo způsobem, který naši paměť posiluje. Myslím, že si nejsme vědomi mnoha vlivů, které na paměť působí.“
Zpomalení času a tím aktivní prodloužení dne je možné. Vůle žít a život prožívat není o věku, ale o myšlení a aktivním životě.
