Článek
Dobrých 4,6 miliard let se Země každý den otočí kolem své osy. V tom naše planeta bude pokračovat až do svého konce. Ale proč se vůbec otáčí?
Země se zformovala z disku plynů a prachu, který vířil kolem nově zrozeného Slunce. V tomto rotujícím disku se kousky prachu a hornin slepily k sobě a vytvořily Zemi. Jak rostla, vesmírné objekty pokračovaly v kolizích s rodící se planetou a vyvíjely síly, které ji poháněly rotovat. To je názor profesorky Smadar Naoz, izraelsko-americké astrofyzikální výzkumnice.
Všechny úlomky kdečeho, nějaké velké či malé hmoty, v rané sluneční soustavě rotovaly kolem Slunce zhruba stejným směrem. Ani budoucí Země nebyla výjimkou.
Slunce a sluneční soustava vznikly, když se oblak prachu a plynu zhroutil v důsledku své vlastní hmotnosti, gravitace. Gravitace je úměrná hmotnosti.
Převážná většina plynů a úlomků hmoty zkondenzovala a stalo se z ní Slunce, naše hvězda. Něco málo zbylo, a z toho se postupem času zformovaly planety.
Než se téměř veškerá hmota zhroutila do Slunce, molekuly plynu a prachové částice se pohybovaly všude možně, ale v určitém okamžiku se nějaký plyn a prach posunuly o něco více jedním konkrétním směrem. Tím vznikly jeho rotace.
Jakmile se něco začne otáčet, obvykle to pokračuje dál. Rotující mladá sluneční soustava měla v tomto případě velké množství momentu hybnosti. To je veličina, která popisuje tendenci objektu neustále rotovat. Výsledkem je, že všechny planety se pravděpodobně otáčely stejným směrem, když se formovala sluneční soustava.
Některé planety svůj pohyb změnily po svém. Třeba Venuše se otáčí opačným směrem než Země, osa rotace Uranu je skloněna o 90 stupňů.
U Venuše možná kolize s velkým objektem způsobila převrácení její rotace. Nebo se začala otáčet stejně jako ostatní planety, ale v průběhu času gravitace Slunce působila na hustá mračna Venuše zároveň s třením mezi jádrem a pláštěm planety. Tím se mohla rotace Venuše obrátit.
V případě Uranu vědci předpokládají, že jedna nebo dvě srážky s obřím tělesem mohly posunout rotaci planety.
Asteroidy rotují. Hvězdy rotují. Galaxie rotují. Některé z nejrychlejších věcí ve vesmíru jsou husté vířící objekty, zvané pulsary, mrtvé objekty hmotných hvězd.
Některé pulsary, které mají průměr velikosti velkého města, se mohou otáčet stokrát za sekundu. Nejrychlejší z nich, který byl oznámen v časopise Science, se otáčí 716krát za sekundu.
Černé díry mohou být ještě rychlejší. Jedna z nich se může otáčet rychlostí 920 až 1150krát za sekundu, zjistila studie, publikovaná v časopisu Astrofysical Journal.
Dochází ale i ke zpomalování.
Když se Slunce zformovalo, otočilo se jednou za čtyři pozemské dny. Ale dnes trvá asi 27 dní, než se Slunce jednou otočí. Magnetické pole Slunce interaguje se slunečním větrem a zpomaluje jeho rotaci.
Rotace byla poprvé detekována pozorováním pohybu slunečních skvrn. Osa rotace Slunce je skloněna asi o 7,25 stupně od osy oběžné dráhy Země, takže v září každého roku vidíme více severního pólu Slunce a v březnu více jeho jižního pólu.
Jenomže Slunce není planeta. Vzhledem k tomu, že Slunce je koule plazmatu a plynu, nemusí rotovat strnule, jako pevné planety a měsíce. Ve skutečnosti se rovníkové oblasti Slunce otáčejí rychleji (trvá to jen asi 24 dní) než polární oblasti, které rotují za více než 30 dní. Tato „diferenciální rotace“ je oblast současného výzkumu sluneční astronomie.
Čerpáno ze zdrojů: The four final rotation states of Venus | Nature, Double Impact: Did 2 Giant Collisions Turn Uranus on Its Side? | Scientific American, Does the Sun move around the Milky Way?? (nasa.gov), The Spin of the Near-Extreme Kerr Black Hole GRS 1915+105 - NASA/ADS (harvard.edu), Home | Proceedings of the Royal Society A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences (royalsocietypublishing.org), Solar Rotation Varies by Latitude - NASA
