Článek
V 90. letech minulého století vybral doktor Bruce Moseley 180 pacientů, kteří měli tak silné bolesti kolen, že měli problém vstát ze židle. Poté buď podstoupili skutečnou, nebo falešnou (placebo) artroskopii.
Skutečná artroskopie zahrnuje podávání léků proti bolesti a zavedení malé kovové trubičky (artroskopu) do kolena, aby se opravila poškozená chrupavka a odstranily se volné úlomky kostí, které způsobují bolest.
Procedura placebo artroskopie rovněž zahrnuje léky proti bolesti a malou ránu na koleni, ale není proveden artroskopický zákrok, nedojde k žádné opravě chrupavky.
Pacienti, kteří podstoupili falešnou proceduru, si mysleli, že byli skutečně operováni. Lékaři a sestry napodobovali zvuky skutečné operace.
Toto zaslepení (pacient neví, jestli byla použita placebo operace nebo skutečná operace) je považováno za důležité, aby se zabránilo tomu, že očekávání pacientů ovlivní výsledky. Všichni pacienti byli následně dva roky sledováni, aby se zjistilo, kolik schodů zvládnou vyjít, než jim bolest kolen znemožní chodit.
Výsledky byly zcela jasné. Falešná operace fungovala téměř stejně jako skutečná. Navíc placebo operace je téměř neinvazivní a je mnohonásobně sníženo riziko infekce. Výsledky doktora Moseleyho byly několikrát zopakovány se stejným výsledkem.
Při dalších podobných operacích bylo kontrolováno 53 pacientů, u kterých byla použita placebo chirurgie. Zjistilo se, že simulovaná operace byla ve více než polovině studií stejně dobrá jako skutečná. Falešná operace kolena a zad funguje stejně dobře jako skutečná operace. Předstírání zavedení mozkových implantátů funguje stejně dobře jako skutečné implantáty pro snížení záchvatů migrény. Falešná laserová operace funguje stejně dobře jako skutečná laserová operace k zastavení gastrointestinálního krvácení.
Skeptici a etici placebo operace odmítají.
Existují tři hlavní důvody, proč falešné operace nenahradily skutečné verze navzdory jejich výhodám. Zaprvé někteří etici tvrdí, že předstíraný postup je příliš riskantní.
Zadruhé někteří lidé věří, že falešná operace je podvod a že nemůže být účinná. Jenomže mnoha lidem, kteří podstoupili placebo operaci, to pomohlo. Zatímco Moseleyho pacienti nevěděli, jestli jsou skutečně operováni, mnoho studií ukazuje, že i když lidé vědí, že je operace simulovaná, tak funguje.
Zatřetí: Falešná operace není předstíraná ani placebo. Falešná operace aktivuje kaskádu hojení ran.
Všechny živé organismy se velmi dobře regenerují, když dojde k poškození tkáně. Můžeme se říznout, když krájíme chleba. Ale také se můžeme nechat dobrovolně říznout chirurgem. Každou ránu je třeba ošetřit. Následně dojde k zhojení těchto ran.
To vše se stane každému pacientovi, který podstoupí falešnou operaci. Také operace placeba často zahrnuje léky proti bolesti. S menší bolestí se lidé cítí volněji a pohyblivěji. Lepší název pro placebo nebo simulovanou operaci je asi „minimálně invazivní chirurgie“.
A teď přichází na řadu etický kodex. Pokud je placebo operace účinná, máme sdělit pacientovi, že k žádné operaci nedošlo? Nebo mu tuto metodu navrhnout předem? Ne každý by pak uvěřil, že mu několik říznutí a pár stehů vyřešilo problém, který mohl vyžadovat skutečnou operaci.
Ještě je tu jedna nezodpovězená otázka. Není placebo operace jenom náhražkou hypnózy, změnou vědomí, kdy se pacientovi vsugeruje, že mu bylo pomoženo a jeho mozek to pochopí jako vyléčení? Jestliže je tomu tak, může ovlivnění vědomí způsobit, že se v mnoha případech člověk „zázračně vyléčí“?
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/16034851/
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12110735/
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33662512/
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25157057/
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24850821/
