Článek
Starověkým lovcům se někdy podařilo zabít mamuta. Pak hodovali, ale věděli, že přijde doba, kdy takový úspěch mít nebudou.
Chlazení je poměrně nový fenomén, takže po tisíciletí museli lidé hledat chytré způsoby, jak uchovat potraviny.
Tyto praktiky zpomalily růst mikroorganismů, které by mohly způsobit nemoci přenášené potravinami nebo vést k hnilobě potravin.
Mnoho konzervačních postupů jiných než chlazení, například solení, sušení, uzení, nakládání a kvašení, se používá již velice dlouho.
Pro severské národy bylo nejjednodušší nechat maso zmrznout. Ale co lidé, kteří bydleli v teplých krajích? Jak tedy starověcí lidé skladovali potraviny?
Ukazuje se, že první lovci-sběrači měli několik docela tvůrčích způsobů, jak prodloužit trvanlivost masa.
Lovci mamutů
Jednoho podzimního rána roku 2015 učinili dva farmáři v Michiganu nečekaný objev: pánevní kost mamuta. Po několika telefonátech a vykopávkách výzkumný tým odhalil další paleontologické a archeologické důkazy, které scénu objasnily.
Před více než 11 000 lety se po Severní Americe potulovala mamutí stáda. Pro lovce-sběrače bylo skolit zvíře velikosti mamuta velice obtížné. Proto, když se jim to povedlo, potřebovali část masa nějak uchovat na dobu hladu. Tak tehdy někoho napadlo maso uložit do vody.
Maso bylo záměrně uloženo do jednoho z mnoha malých, mělkých jezírek, kterými byla poseta postglaciální krajina Horního Středozápadu. Konzervace masa ale nebyla způsobena vodou.
Ve vodě žily kolonie bakterií laktobacilů. Ty produkují kyselinu mléčnou jako vedlejší produkt při anaerobního dýchání. Bakterie kolonizují maso a kyselina mléčná zachovává svalovou hmotu. Při nízké teplotě vody a nízkému obsahu kyslíku ve vodě laktobacily maso konzervovaly. Kyselina mléčná také změkčuje maso.
Že vám to připadá, jako když nakládáte zelí? Už ve starověku to lidé uměli.
Byly provedeny experimenty, které prokázaly, že maso mamutů vydrželo v jezírku vhodné ke konzumaci až rok.
Zakopávání potravin byl další důmyslný způsob, jak udržet potraviny čerstvé. V zemi je maso chráněno před slunečním zářením, teplem a kyslíkem.
Další tehdejší možností konzervace zbytků mamuta bylo ponořit ho do rašeliniště.
Rašeliniště je sladkovodní mokřad měkké, houbovité půdy tvořené převážně zetlelou rostlinnou hmotou, rašelinou. Chladné, vysoce kyselé prostředí s málem kyslíku bylo tehdy ideální pro konzervaci masa.
Jak je vidět, i v dávných dobách si lidé dovedli poradit.
