Článek
Stav mysli lidí vytváří mentální obrazy, vzpomínky. Mohou to být obrazy toho, co jsme prožili, ale i jevy, které jsme sice viděli, ale nevnímali. To nám kromě jiného umožňují naše kognitivní (rozpoznávací) schopnosti. Obecně jsou kognitivní schopnosti vnímání, jednání, reakce, zvládání různých úkolů. Myšlení nám umožňuje přizpůsobovat se okolí a adekvátně na něj reagovat.
Představivost, psychický kognitivní proces, na nás působí i bez našeho vědomí. Někdo ale představivost (fantazii) nemá. V posledních letech vědci začali zkoumat, proč tomu tak je. Jev pojmenovali afantazie.
Afantazie je stav mysli, při kterém někteří lidé nejsou schopni vytvářet ve své mysli mentální obrazy. Příkladem může být vizualizace příjemného pocitu, jako je zobrazení tváře milované osoby. Spojení mezi mentálními představami a emocemi jsou velice silné, v některých případech ale nefungují.
Někteří lidé si představí alespoň částečně zvuky a obrazy z minulosti, mají částečnou afantazii. Lidem s úplnou afantazií se v mysli vybaví pouze vzpomínky, chybí jim vizuální představivost, popřípadě i další smyslové funkce. Je to nový fenomén, který se zkoumá až v posledních letech.
Při afantazii lidé nejenže nemají schopnost vizualizovat mentální obrazy, ale zároveň, právě proto, se téměř ničeho nebojí. Nevyděsí je děsivé příběhy, ani když je vidí, jak uvádí studie UNSW Sydney. Pokud si nedovedou vybavit děsivý obraz, kdy padají z útesu do propasti nebo je ohrožuje útok žraloka, jejich strach z děsivých událostí je minimální. Brání tomu nedostatek představ, co by se mohlo stát.
Vědci pro jednu ze studií lidí s afantazií použili obdobu detektoru lži. Přístroj je založen na principu zvýšené vodivosti kůže, když se člověk potí. Pocení je vyvoláno strachem. Podle zjištění ztratily děsivé příběhy faktor strachu, když si lidé nedokázali scénu vizuálně představit. Předpokládá se, že představy mají mnohem větší vazbu na emoce, než se myslelo.
„Našli jsme zatím nejsilnější důkaz, že mentální představy hrají klíčovou roli při propojování myšlenek a emocí,“ říká profesor Joel Pearson, hlavní autor článku a ředitel laboratoře Future Minds Lab UNSW Science. „Ve všech našich dosavadních výzkumech je to zdaleka největší rozdíl, který jsme našli mezi lidmi s afantazií a běžnou populací.“
„Afantasie přichází v různých tvarech a velikostech,“ říká profesor. „Někteří lidé nemají žádnou vizuální představivost, zatímco jiní nemají žádnou představivost v jednom nebo ve všech ostatních smyslech. Někteří lidé sní, zatímco jiní ne.“
„Tato práce může poskytnout potenciální nový objektivní nástroj, který by mohl být použit k potvrzení a diagnostice afantazie v budoucnu,“ říká doktorka Rebecca Keoghová, která se na práci podílela.
„Afantazie je neurální diverzita. Je to úžasný příklad toho, jak rozdílné mohou být náš mozek a mysl,“ říká profesor Pearson.
Profesor Pearson a jeho tým má další cíl, prozkoumat, jak by úzkost a posttraumatické poruchy prožívali lidé s afantazií.
Pokud máte zájem a chcete se zapojit do tohoto současného výzkumu, zde je odkaz: https://www.futuremindslab.com/aphantasia.
