Článek
Rakovina prostaty je druhá nejčastější u mužů. Vědci předpokládají, že do roku 2040 se počet případů zdvojnásobí. Přestože se včasná fáze rakoviny dá léčit, počet úmrtí na toto závažné onemocnění se zvyšuje. V roce 2018 byla rakovina prostaty nejčastějším zhoubným nádorem.
Současné testy na rakovinu prostaty nejsou přesvědčivé. Často vedou k pozitivním výsledkům, které nemusí být správné. Následuje zbytečná léčba a související nežádoucí vedlejší účinky.
Naštěstí se diagnóza přesouvá do spolehlivých moderních oblastí. Rakovinu (karcinom) prostaty i jiné zhoubné nádory lze dnes spolehlivě odhalit genetickou analýzou.
Dnes se řeší i problémy, o kterých se ještě nedávno nevědělo. Léky, které u někoho fungují jako zázrak, mohou být pro jiného pacienta neúčinné nebo dokonce škodlivé. Je to proto, jak jsou léky absorbovány tkáněmi, tráveny a metabolizovány v těle, záleží na věku, pohlaví. Stejně tak záleží na mnoha osobních faktorech. Mezi tyto faktory patří genetika.
V posledních desetiletích byly odhaleny četné genetické varianty, které způsobují různé reakce lidí na léky proti bolesti, proti rakovině, léky na srdeční choroby a další onemocnění. Vytvořil se vědní obor farmakogenetika. Zjistilo se, že až několik stovek léků souvisí s vedlejšími účinky u lidí, kteří mají určité genetické varianty.
Genetická analýza může potvrdit či vyloučit vysoké riziko vzniku karcinomu (rakoviny) prostaty. Ročně je diagnostikováno téměř osm tisíc nových případů. Jedná se o onkologické onemocnění, u nějž jsou dědičné dispozice významným rizikovým faktorem.
Část nádorových onemocnění vzniká v rizikových genech. Včasná analýza poskytne odpověď na to, jestli máte zvýšené riziko vzniku rakoviny, nebo včas odhalí vzniklé nádorové onemocnění.
„Muži nemusí spěchat, aby se rozhodli, co dělat s diagnózou lokalizovaného karcinomu prostaty a jakou léčbu zvolit,“ prohlásil vedoucí výzkumník studie, profesor Freddie Hamdy, vedoucí studie a přednosta Nuffieldova oddělení chirurgie na univerzitě v Oxfordu.
Naopak Ian Thompson, ředitel Centra pro léčbu a výzkum rakoviny a urologický onkolog z University of Texas Health Science Center v San Antoniu, který se na studii nepodílel, pohlížel na zjištění opatrněji. Varoval před interpretacemi naznačujícími, že by to bylo bezpečné, aby muži s rakovinou prostaty nebyli léčeni.
Britská studie ProtecT zkoumala více než 82 000 mužů ve věku 50 až 69 let ve Spojeném království.
Vytvořili 3 skupiny podle léčby: radiační terapie, chirurgické odstranění prostaty a aktivní sledování bez léčby s pravidelnými testy, aby bylo možno kdykoliv zahájit agresivní léčbu.
Podíl mužů s metastázami po 10 letech aktivního sledování byl nižší než u těch, kteří podstoupili léčbu.
Chirurgické odstranění prostaty, známé jako radikální prostatektomie, vedlo k močové inkontinenci mnohem více než ozařování nebo monitorování. Radiační terapie a aktivní sledování nebyly spojeny s žádnými vedlejšími močovými problémy. Radiační terapie ale měla za následek více střevních problémů než operace nebo aktivní sledování.
Pokud jde o celkovou kvalitu života, nebyly mezi léčebnými postupy žádné rozdíly. Polovina mužů ve skupině s aktivním monitorováním byla sledována celých 10 let, zatímco jiní nakonec zahájili radikálnější terapii, pokud monitorování zachytilo znepokojivé nálezy.
Radiační onkolog Profesor Anthony Zietman poznamenává, že nová studie pouze naznačuje, že muži s nízkým rizikem jsou pravděpodobně přehnaně diagnostikováni a léčeni.
„Nechceme, aby se kyvadlo přehouplo z nadměrné léčby do nedostatečné,“ řekl Zietman. „Určitě jsou někteří muži, kteří potřebují léčbu a mají z ní prospěch.“
