Článek
Rusko a Spojené státy mají podle Federace amerických vědců 90 % jaderných zbraní na světě. Rusko má 1 588 zbraní rozmístěných na mezikontinentálních raketách, které mají dolet nejméně 5 500 kilometrů, USA mají připraveno 1 644 zbraní připravených stejným způsobem. USA i Rusko mají v rezervě dalších téměř 5 000 použitelných aktivních jaderných bomb.
Totální jaderná válka by mohla znamenat vyhynutí lidstva. Nejen kvůli počátečním úmrtím.
Moderní jaderné (atomové) bomby se spouštějí štěpnou reakcí, kdy štěpením jader těžkých atomů vznikají lehčí atomy, a přitom se uvolňují neutrony. Neutrony se dostanou do jader sousedících atomů, které rozštěpí a tím vznikne nekontrolovaná řetězová reakce.
Existují ještě termonukleární (vodíkové) bomby, založené na neřízeném slučování lehkých prvků, z kterých vznikají těžší. O řízenou reakci na tomto principu se zatím marně snaží celý svět. Ve Francii je to mezinárodní projekt ITER ve výzkumném středisku CEA Cadarache. Vodíková bomba fúzní reakcí vytvoří mnohem víc neutronů než atomová bomba. Dojde k vytvoření ohnivé koule o teplotě, odpovídající teplotám středu Slunce. Ke spuštění vodíkové bomby je nutné použít atomovou bombu, aby se docílila teplota, nutná k fúzi.
Být na místě výbuchu znamená okamžitou smrt. Například jaderná zbraň o síle 10 kilotun, což odpovídá velikosti bomb svržených na Hirošimu a Nagasaki, by okamžitě zabila asi 50 % lidí v okruhu 3,2 km od centra pozemního výbuchu, uvádí zpráva z roku 2007 z workshopu Preventive Defense Project. Výbuch jaderné zbraně ve vzduchu by měl mnohem větší účinek, větší poloměr výbuchu.
Smrt by byla způsobena i požáry, intenzivní radiací a smrtelnými zraněními, způsobenými tlakovou vlnou. Lidé by utrpěli úrazy, způsobenými zřícením budov, nebo objekty, vymrštěnými do vzduchu.
Podle Mezinárodního výboru Červeného křížetěm, kdo by přežili, v podstatě nelze pomoci.
Silnice a železniční tratě budou zničeny, nemocnice srovnány se zemí, lékaři, zdravotní sestry a záchranáři v zóně výbuchu budou mrtví nebo ranění. Prakticky by nebylo možné přivézt zásoby nebo lidi na pomoc, zejména vzhledem k vysoké úrovni radiace po výbuchu. Přeživší by přenášeli radioaktivní prach a museli by být dekontaminováni. Většina z nich by pravděpodobně utrpěla popáleniny z počátečního tepelného výbuchu.
V závislosti na terénu v zóně výbuchu se požáry, způsobené počátečním výbuchem, mohou kombinovat a vytvářet ohnivou bouři. V Hirošimě zachvátila 11,4 kilometrů čtverečních.
Radiace je druhotným a velice zákeřným důsledkem jaderného výbuchu.
Štěpné bomby svržené na Japonsko vytvořily lokální spad, ale moderní termonukleární zbraně vystřelují radioaktivní materiál vysoko do stratosféry a způsobují globální spad. Riziko radioaktivního spadu je nejvyšší do 48 hodin po výbuchu. Když neprší ani nesněží, spad má menší účinek, ale je roznášen atmosférou dál.
Ještě 48 hodin po výbuchu bude oblast zasažena radiací 1 000 rentgenů za hodinu, smrtící dávka je 100 rentgenů. Přeživší, vystaveni radioaktivnímu spadu, budou mít vysoké riziko vzniku rakoviny po zbytek svého života.
Radioaktivita a radioaktivní spad by měly vážné dopady na životní prostředí a zdraví. V závislosti na velikosti jaderného konfliktu by výbuchy mohly dokonce ovlivnit klima.
Na místech, jako je Ukrajina, která produkuje 10 % světové pšenice, by spad mohl dopadnout na ornou půdu. Pokud by byl spad absorbován potravinami, mohlo by to způsobit velké a dlouhodobé problémy. Problémem by mohl být zejména radioaktivní jód. Krávy koncentrují jód v mléce a konzumace tohoto mléka vede k nádorům štítné žlázy.
Popel a saze v atmosféře, pokud by bylo svrženo dostatečné množství atomových bomb, by způsobil náhlý výkyv teploty a prudké ochlazení. To by mělo silný dopad na zemědělství s následnou neúrodou a hladomorem.
