Článek
O Golden Kids jsem věděl již v 60. letech a řekl bych, že šlo o skutečně skvělé zpěváky (ač jsem fandil spíše jinému směru). V roce 1969 mně bylo 13 let a jezdívali jsme do Konojed, což je pěšky asi 5 km od Jevan. V Konojedech tehdy (i později) žila moje teta Jarmila. Byla velkou fanynkou Karla Gotta a komunismus vnímala jako dobrý režim, a to až do své smrti před pár lety. Několikrát za ta léta mi vyprávěla historku z té doby. Měla známou, která se živila jako uklízečka v Jevanech. Zhruba na přelomu 1968-1969, kdy uklízela ve vile tehdejšího ministra kultury Klusáka, byla svědkem zajímavé scény. Pan ministr si pozval „na kobereček“ všechny 3 zpěváky Golden Kids, aby jim ujasnil, jak to bude s jejich další kariérou. Václav Neckář i Marta Kubišová si setkání hlavně odstáli, protože jim bylo vcelku jasné, co bude (jednak ona Modlitba pro Martu, jednak Skřivánci na niti, ap.). Helena Vondráčková se tehdy zachovala jinak. Padla na kolena a s brekem začala žadonit. „Udělám cokoli, jen mě nechte zpívat“. Asi nemá smysl po těch letech soudit, na straně druhé existují vzpomínky, které člověk těžko zahání. Jak uklízečka, tak moje teta, jsou po smrti, jiní pamětníci v podstatě nejsou.
Navíc znám už desítky let jednoho ze sousedů pí. Vondráčkové v Řitce u Prahy, jehož zkušenosti s danou dámou bych nenazval kladnými, což mě navádí k tomu, abych zmíněnou historku nepovažoval jen za plky od vedle. Ale nechme to spát.
