Článek
Milý autore jinak jistě užitečného článku, mám na vás několik otázek v souvislosti s vašim úporným nucením minerálních vod jako ideálních nápojů. Začnu velice zlehýnka - odvoláním na některé přírodní zákony, kterých platnost jistě nepopřete a pokud si prolistujete učebnici biologie pro základní školy, jistě to tam najdete.
Čímpak se medle liší živočišná buňka od rostlinné, ptám se, studente?
Prosím, rostlinná buňka pomocí fotosyntézy je schopna získávat jednotlivé ionty disociované ve vodním roztoku a z nich budovat jednoduché organické látky!
Ano, velmi správně. A ta živočišná?
Živočišná buňka pokrývá svoji energetickou spotřebu výlučně přetvářením organických látek z jednodušších na složitější.
Výborně , studente, píši vám výbornou, vystihl jste to naprosto přesně. Neboť toto je základní princip a všechny ostatní funkce už jsou jen vývojové formy stále téhož základu.
Nyní se vracím k vám, autore. Kolik rostlinných buněk, které formou fotosyntézy ( jinak nemožno) zpracovávají jednotlivé disociované ionty prvků z roztoku ( poněkud hrbatá definice minerální vody) obsahuje průměrné lidské tělo? Opravdu nevíte? Tak já vám to prozradím - ani jednu. Z čehož plyne co? Že lidské tělo není schopno při své energetické spotřebě využít jeden jediný iont jakéhokoli prvku obsaženého ve vodě minerální! Je to v souladu se základními zákony, nebo snad lidé dostali extrabuřty v něčem? Ó nikoli. Do důsledku vzato, můžete s prominutím žrát vápenec lžící, pít hektolitry minerálek s obsahem vápníkových iontů, do stavby vašeho těla se nedostane ani jeden jediný! Ba přímo naopak, skvěle zatěžujete ledviny, které jsou povinny se s tím nadělením kamenným nějak vypořádat. A dělají to , jak se dá. něco se vyloučí a něco se uloží. Kam? Nejvhodnější jsou dlouhé kosti , které jsou plné kostní dřeně odpovědné za produkci červených krvinek. Tak tu dřeň trošku vyztužíme krásnými drúzami krystalků vápence, ne nepodobným nádherným drúzám aragonitů z našich krasových jeskyní. Však mají skoro stejný původ. Pokud mi nevěříte, zajděte se podívat do muzea na řezy dlouhými kostmi lidí z krasových oblastí - bábinky z Krkonoš je mají krásně růžové uvnitř, kdežto stařenky z jižní Moravy bezbarvé a velice husté, obalené jakoby plísní.
No a jak je to s tím vápníkem v reálu? Zkuste tvaroh nebo sýr - to je vápníková bomba. Jak to? No, ten vápník vyrostl z vápenných iontů obsažených v půdě do trávy, tam se usadil v podobě jednoduchých organických sloučenin už navázaný, no a tu trávu sežrala kráva. Transformace do mléka ( v jednom ze žaludků, jak nám pověděl pan Babiš), no a transformaci mléka do tvarohu a sýrů už zvládáme sami. Ale ten vápník je tam pořád navázaný v nějakých sloučeninách, které jako živočichové jsme schopni trávením rozložit a poskládat v cosi, co opravdu potřebujeme.
Takže závěrem : minerálky se mohou postarat o změnu alkality prostředí v našem žaludku, minerály nich obsažené nejvýše mohou přihlížet některým reakcím v našich tělech jako katalyzátory, ale jediný iont jakéhokoliv minerálu, obsaženého v roztoku, tedy vodě minerální, nám není z hlediska energetického využití dostupný.
Je to, prosím, v souladu se všemi přírodními zákony? Ano!
Tak na co se, k čertu, máme nalívat minerálkami a zas*rat si organismus kamením všeho druhu, když je to k ničemu? Jo, že to chutná a je to skvělý byznys? No ale to je jiná, to jste měl říci hned na začátku a mohli jsme být daleko, daleko dál…
