Článek
Mám vytuněný život. Ledva jsem ráno otevřel oči a zapnul počítač, podíval jsem se do příchozích mailů. Včera jsem sháněl adventní věnec, a tak jsem to večer nestihl. Sláva! Reklamace prasklé obuvi mi byla uznána. Díky dvouleté reklamační lhůtě chodím stále v nové obuvi. Za chvíli pípla esemeska, že si mám vyzvednout vánoční dárky. Vezmu to po cestě! Zabalil jsem boty do černé mikroténové folie, kterou jsem už dříve zakoupil. Vyplatila se. Nereklamuji poprvé a určitě ani ne naposledy. V archivovaných mailech jsem si vyhledal objednávku a vytiskl fakturu a vložil do balíčku. Při té příležitosti jsem na tiskárně vytiskl číslo reklamace a přilepil dle instrukcí na balíček. Rovněž jsem si vytiskl i číslo, které mi bylo přiděleno prodejcem a pod kterým je zásilka vedena v systému přepravní společnosti. To by bylo! Už i Jan Neruda se ptal: „Kam s ním?“
Balíček odeslat, vyzvednout, naobědvat se. To zvládnu!
Boxy zásilkové služby jsou v okolí značně rozšířené, a tak jen vybrat ten, který bude nejvýhodnější. Vzhledem k tomu, že se blíží poledne, podíval jsem se do nabídek nejbližších restaurací. Hostinec U vrtule! Kulajda a tortilla s kuřecím masem, salátkem a tatarskou omáčkou. Zvítězil tento podnik, sběrna zásilkové služby po cestě. Ještě jak smysluplně využít cestu do stanoviště špeditérské služby. Rozhodl jsem se nevyužít MHD, ale jít pěšky. Mám poslední dobou málo pohybu a cestou se podívám na historický kostelík, o kterém psali před časem v místním plátku. Vydávám se na cestu ke sběrně…
Zásilka odeslána, oběd v žaludku, teď ještě zaplatit. Protože jsem moderní penzista, platím zásadně kartou. Zítra si však jdu pro objednaný adventní věnec a tam karty neberou. Musím si rozměnit. Jako moderní penzista nosím u sebe pouze několik tisícikorun. Rozhodnu se platit hotově. Budu mít na věnec!
Vše proběhlo hladce. Mám čím zaplatit věnec. Vzhledem k tomu, že moje touha po pohybu nebyla prozatím dostatečně uspokojena, rozhodnu se ještě jít do místního obchodu, který je opodál. Vybírám poslední zbytky potravin ve slevě. Nakládané broskve, instantní kávu a zavináče. Vše se bude hodit, až přijde nouze ,a ještě jsem ušetřil alespoň 100Kč.
Vzhledem k tomu, že jsem usoudil, že můj hlad po pohybu je již dostatečně nasycen, rozhoduji se pro cestu domů využít MHD, ačkoliv jsou to jen 2 zastávky. Cestou se ještě stavím v boxu konkurenční zásilkové služby a vybírám pomocí aplikace vánoční dárky. Bez dotyku. Pouze z aplikace. Na zastávce autobusu, znaven již, usedám a zapaluji si vytouženou cigaretu. Opodál mě zaujme osoba, která míří z obchodu směrem k zastávce obtěžkaná krabicemi a taškami. Při bližším pohledu zjišťuji, že v krabici je vodka. Asi byla ve slevě, pomyslím si, a v plných taškách víno. Blíží se ke mně, k mému posedu na lavičce. Instinktivně uhýbám, abych uvolnil místo k sezení.
„Já ale nebudu sedět,“ říká a odkládá si tašky
„Ale Vy byste tu neměl kouřit!“ dí ke mně. Podivuji se, že mě poučuje, protože je to muž přibližně mého věku.
„A Vy byste neměl chlastat!“ opáčím a zhluboka potáhnu z cigarety.
„Já že chlastám? Na mě je vidět, že chlastám? Já nechlastám a když tak, tak jenom pro chuť!“ stáhne se do obrany, a ještě chvíli si něco pro sebe mumlá.
Autobus přijíždí, muž se zavazadly nastupuje. Ačkoliv je to má linka, usoudím, že dokouřím cigaretu a vyčkám na další spoj.
Nebýt poklesků nás, nedokonalých spoluobčanů, ani bych za celý den nepromluvil. Autobus přijíždí, nastupuji a odebírám se k domovu. Byl to úspěšný den. Stihl jsem se projít, prohlédnou historickou památku, odeslat balíček, vyzvednout balíček, nakoupit si, naobědvat, rozměnit peníze a ještě si popovídat. Celé mi to trvalo přibližně půl druhé hodiny. Těším se, co mi přinese další den. Žijeme ve velké době!
