Článek
Vztek a bezmoc jsou pochopitelné. Ale mezi rozumnou regulací a tendencí vychovávat společnost bičem byrokracie je tenká hranice — a tenhle návrh ji překračuje.
Představa, že stát začne rozhodovat, kdo je „způsobilý“ mít psa, je absurdní nejen prakticky, ale i filozoficky. Zvíře se nestává šťastným tím, že jeho majitel absolvoval kurz. Stejně jako neuděláte z bezohledného řidiče slušného člověka tím, že ho necháte podepsat papír o morálce. Lidská zodpovědnost nevzniká testem, ale výchovou, charakterem a vztahy.
Ano, existují lidé, kteří se o své psy nestarají. Ale jejich počet nevyřeší další paragraf nebo úřední formulář. Ti, kteří dnes psa týrají, budou to samé dělat i poté, co složí test z „pejskařské etiky“. A ti, kteří se o své psy starají s láskou, žádné papíry k tomu nepotřebují. Je to jen další typická snaha napravovat selhání menšiny šikanou většiny.
Z praktického hlediska: kdo by tyto povolenky vydával, kontroloval a obnovoval? Kolik by to stálo? Kolik by úředníků z toho udělalo živnost? Kolik lidí by odradilo si psa vzít z útulku, protože „nemají kurz“? To všechno by přineslo přesně nula změn pro psy, ale spoustu práce pro státní aparát, který už teď kolabuje pod vlastní váhou.
A pak je tu etická rovina. Tvrzení, že člověk musí prokázat „způsobilost k vlastnictví“ živé bytosti, má nepříjemně totalitní příchuť. Co bude dál? Test rodičovských kompetencí před početím dítěte? Licenční poplatek na přátelství? Osvědčení o způsobilosti k lásce? Argument „vždyť to dělají i v jiných zemích“ je jen slabá náplast — spousta zemí dělá i věci, které bychom dělat nechtěli.
Největší problém ale je, že článek míří na špatný cíl. Nejde o to, že lidé si „moc snadno pořizují psy“. Jde o to, že stát dlouhodobě rezignoval na kontrolu množíren, postihy za týrání jsou směšné, útulky jsou financovány z darů a neziskovky suplují systém. Místo aby se řešil problém u kořene — v nefunkčním dohledu a vymáhání zákonů — vymýšlí se nové formy buzerace těch, kteří nic neprovedli.
Ano, láska ke psům nestačí. Ale ani byrokratické razítko ji nenahradí. Svoboda a odpovědnost patří k sobě, ne k formuláři a přezkoušení. A dokud tohle nepochopíme, budeme dál žít ve světě, kde se na všechno vydává povolenka — až nakonec zapomeneme, že být člověkem není něco, co se dá udělit papírem.
