Článek
Tak se prostě snaž! Stačilo by, aby ses trochu více soustředil/a! Pořiď si pořádný diář a na nic nezapomeneš. Měl/a by sis dát věci do pořádku. Měl/a bys lépe uklízet. Nemůžeš mít ADHD, viděl jsem, že na věci, které tě zajímají, se soustředíš bez problémů. Určitě žádné ADHD nemáš, vždyť příznaky, které popisuješ mám také! Jsi jen líný/á!
To jsou jen některé rady, doporučení i soudy směřované k lidem, kteří se potýkají s ADHD v dospělosti. Dlužno říci, že přicházejí vesměs od nepoučeného okolí a jejich přínos je v lepším případě nulový. V tom horším pak vedou k frustraci, sebepodceňování a někdy i úzkostem těch, kdo se často už od dětství potýkají se svou jinakostí a nepřijetím okolí. Fakt, že nezvládají věci, se kterými jejich okolí nemá problém, nezřídka považují za své selhání a nedostatek vůle.
Z toho vyrosteš!
ADHD je podle mínění mnoha lidí poruchou, se kterou se potýkají jen děti. Tedy, pokud uznají, že něco takového vůbec existuje. Část lidí na ADHD dosud „nevěří“ , byť dnes už je ho možné diagnostikovat nejen na základě spolehlivých psychologických testů, ale i s pomocí metod zobrazujících aktivitu mozku.
Ve skutečnosti z této neurovývojové poruchy jen tak nevyrostete – pokud jste jí trpěli v dětství, je pravděpodobné, že se s ní budete potýkat i jako dospělí. Přetrvává totiž u čtyř až pěti procent dospělých lidí. Navíc je možné, že toto číslo je daleko vyšší, jelikož někteří lidé se k diagnostice nikdy nedostanou. Je třeba dodat, že vážnost příznaků ADHD a míra komplikací, které člověku ztěžují život, může být velmi rozdílná. Tak to ale ostatně bývá i u dětí, kde existují přesně stanovené stupně závažnosti.
V dospělosti mohou být příznaky ADHD - zejména pro okolí - méně nápadné. Navíc jsou někdy maskovány či překrývány jinými problémy, které včasnému rozpoznání brání. Diagnóza ADHD se tak může ve skutečnosti skrývat za úzkostnými poruchami, depresí, stresem či dokonce vyhořením, ke kterému mají lidé s touto poruchou větší sklony, protože jsou nuceni zvládat více úkolů najednou, ale nedokáží se dostatečně soustředit. ADHD může být také snadno zaměnitelné s jinou poruchou jako je autismus či porucha učení nebo chování a s hraniční poruchou osobnosti. Někdy není rozpoznáno kvůli závislostem, protože část dospělých s ADHD se naučilo kompenzovat jeho příznaky konzumací alkoholu či drog.
Problémy s plánováním
ADHD v překladu znamená poruchu pozornosti spojenou s hyperaktivitou. „Jde o vrozený neurovývojový syndrom daný narušením fungování v těch oblastech mozku, které souvisejí s plánováním, předvídáním, zaměřením a udržení pozornosti a sebeovládáním,“ uvádí autorky publikace Poruchy pozornosti a hyperaktivita (ADHD/ADD). Příručka pro dospělé. Je to tedy nepochybné, že jedinec se s touto poruchou už narodil, a je tak naprosto irelevantní považovat za příčinu poruchy například výchovu.
S věkem se zmírňují ty nejnápadnější projevy, jako je neustálý pohyb a netrpělivost. Obecně lze říci, že zatímco u dětí má vcelku jednoznačné projevy a společné rysy, u dospělých se velmi liší to, jak se jednotlivců dotýká. „Většinou ale přetrvávají potíže plynoucí z nepozornosti, impulzivního chování a pokračuje pocit vnitřního neklidu, často přetrvává emoční labilita, malá frustrační tolerance a relativně často také zkratkovité jednání,“ vysvětlují autorky zmíněné publikace.
Trochu jiné projevy pak má ADD, tedy stejná porucha pouze bez hyperaktivity. Tito lidé působí, jako by žili v jiném světě. Jsou zasnění, nereagují, když na ně někdo mluví. Oběma typům pak dělá obtíž soustředit se na neatraktivní témata nebo po delší dobu. Zde se ale skrývá jistá záludnost této diagnózy. Pokud jde o téma, které dotyčného zaujme, je schopen soustředit se na něj až nadlidsky a je takřka nemožné je od něj odtrhnout. To může okolí mást a vést k přesvědčení, že dotyčný nemá potíže s koncentrací, ale z pohodlnosti se vyhýbá tomu, u čeho se dostatečně nebaví. Dospělí s ADHD mají dále potíže s dokončováním úkolů, častým zapomínáním nebo s chaosem. Mají také nižší schopnost odhadnout vlastní kapacity a často trpí časovou slepotou. „Lidé s ADHD nedokážou odhadnout, jak dlouho jim co trvá, kolik energie na co vynaloží. Často se dostávají do začarovaného kruhu mnoha začatých projektů a neustálého nedodělávání věcí, protože neodhadnou čas a energii, kterou je do jednotlivých aktivit potřeba vložit,“ vysvětlovala psycholožka Tereza Štěpánková pro iRozhlas.cz.
Po sňatku a po porodu přišla smršť
Faktu, že máte ADHD si dlouho nemusíte všimnout. Není výjimečné, že se ve větší míře začne projevovat až po události, kterou jste ve svém životě významně vybočili ze zajetých kolejí. „Například sňatek, narození dítěte nebo doba, kdy se mladý člověk odstěhuje z domova od rodičů,“ vypočítává Štěpánková. „Představte si, že máte v rámci rodiny nějaký pevně daný řád, kde nad vámi rodiče dohlíží, říkají, co máte dělat, v kolik chodit spát, v kolik jíst a tak dále. Zkrátka vám pomáhají držet nějaký režim a rozdělovat den na etapy, které vás drží v chodu. Když se potom odstěhujete, tak na rozdíl od dospělých, kteří nemají ADHD, ten řád nemáte zvnitřněný, a tím pádem ho nejste schopni dodržovat. Nemáte na to dobře vyvinuté exekutivní funkce – něco, co nám umožňuje fungovat,“ dodává. Lidé tyto věci nezvládají nikoliv z toho důvodu, že by nechtěli, nebo neměli dostatek vůle, ale zkrátka proto, že toho nejsou schopni. „Exekutivní funkce nám pomáhají odhadnout naše časové kapacity a kolik energie budou jednotlivé činnosti vyžadovat,“ vysvětluje Štěpánková.
Poměrně často si u sebe příznaků ADHD všimnou také ženy na mateřské dovolené a matky menších dětí, které jsou vystaveny velké psychické i fyzické zátěži. „Před narozením dětí jsem byla úspěšná studentka, později spolehlivá začínající lékařka. Zpočátku jsem docela dobře nebo alespoň uspokojivě zvládala i péči o děti, ale později se to začalo zhoršovat. Nezvládala jsem organizovat den a po čase jsem měla pocit, že jsem se úplně rozpadla a se mnou i celá domácnost a veškerý režim našich dní,“ říká Martina. Situaci řešila tím, že zaměstnali paní na uklízení a později i chůvu na částečnou výpomoc s hlídáním a péčí o děti. Martina začala navštěvovat psychiatričku, která jí diagnózu potvrdila a nasadila medikaci. Podstupuje také psychoterapii, konkrétně kognitivně-behaviorální terapii, která lidem s ADHD pomáhá. „Velmi mi samozřejmě pomohl i návrat do zaměstnání, byť bez významné cizí pomoci s domácností a s dětmi bych si nedovedla představit,“ dodává.
Sám sobě diagnostikem
Diagnóza ADHD v dospělosti se stala podle některých odborníků „módou“. Míní tím situaci, kdy se lidé pouští do samodiagnostiky pomocí sociálních sítí nebo testů, které považují za vypovídající, přesto, že nemohou nahradit obsáhlé testování a pohovor s psychiatrem (ano, diagnózu by měl v tomto stanovit psychiatr, nikoliv psycholog). I lidé, kteří mají běžné potíže například s prokrastinací, tak mohou snadno propadnout dojmu, že trpí touto poměrně závažnou diagnózou.
Osvěta v této oblasti ale na druhou stranu mnoha lidem, kteří zažívali dlouhodobý stres a frustraci z vlastního selhávání, pomohla. S potvrzením diagnózy mají tak šanci lépe rozumět sami sobě, vyhnout se závažným životním selháním i komorbiditám, kterými jsou lidé s ADHD ohroženi a jež zahrnují především deprese, úzkostnou poruchu a některé závislosti.
Pokud máte pocit, že byste mohli mít tuto diagnózu, zvažte, zda potíže, se kterými se potýkáte, zažíváte skutečně často a zda snižují kvalitu vašeho života. Je rozdíl zapomenout na něco jednou do měsíce a zapomínat něco každý den nebo i vícekrát za den. O dalších příznacích ADHD v dospělosti či o možnostech diagnostiky a terapie si můžete přečíst na stránce Nepozornidospeli.cz. Vyplnit si tam můžete i orientační test, který vám může napovědět, zda by se u vás o tuto poruchu skutečně mohlo jednat.
