Článek
18. červen je Dnem autistické hrdosti. Pravidelně se slaví od roku 2005 a připomíná, že autismus není porucha, kterou je nutné léčit. V kontrastu s tímto názorem rozvíjí myšlenku, že jde o přirozenou, a také velmi cennou součást lidské rozmanitosti.
Existují samozřejmě lidé s různou formou autismu. Lehká forma nebrání lidem v běžném způsobu života, nicméně stále čelí mnoha předsudkům. Těžší forma znamená, že lidé mohou mít vážné problémy nebo potřebují trvalou podporu. Odhaduje se však, že tvoří jen asi třetinu spektra. I oni ale mohou mít zachovanou schopnost hluboce vnímat, učit se svým vlastním tempem nebo navazovat blízké vztahy, byť třeba jiným způsobem, než jsme zvyklí. Není důvod, abychom se na ně dívali jako na jakkoliv „méně hodnotné“.
Mysleli jinak, společnost je nebrala
Den autistické hrdosti mimo jiné připomíná, že autismus není nová „diagnóza“ nebo výmysl současných rodičů, kteří jím omlouvají své výchovné chyby. Autismus tu s námi byl odnepaměti. Odborníci se domnívají, že se možná objevil u několika významných osobností minulosti, které významně posunuli naši společnost dále. Patří mezi ně W. A. Mozart, Nikola Tesla, Ludwig van Beethoven, Jane Austenová, Isaac Newton, Vincent van Gogh, Albert Einstein či Alan Turing. Avšak nikdo z nich neměl oficiální diagnózu, protože žádná taková tehdy neexistovala. Veřejnost s touto skutečností letos seznamují například Národní ústav duševního zdraví nebo společnost Nautis.
Právě autistické rysy stály za jejich výjimečností – měli mimořádnou schopnost hlubokého soustředění, originality ale také odolávali běžným společenským normám. Právě pro poslední zmíněný rys často čelili naprostému nepochopení nebo úplnému odmítnutí. Není divu, že někteří z nich žili a tvořili de facto v izolaci. Zatímco později byli oslavováni, za života často trpěli.
Nepochopení a izolovaní
Kupříkladu Nikola Tesla byl považován za výstředního a podivínského. Jeho vynálezy sice o mnoho let předběhly dobu, ale on své nápady neuměl „prodat“. Ve vyšším věku proto žil - a také zemřel - v naprosté chudobě a samotě.
Podobně na tom byl i Vincent van Gogh, který za svého života neprodal téměř žádný obraz. Byl velmi citlivý a opakovaly se u něj emocionální výbuchy. Tehdejší společnost ho považovala za duševně nemocného a nebezpečného. Také on zemřel chudý a osamělý.
O Albertu Einsteinovi se všeobecně ví, že začal mluvit až ve čtyřech letech. Měl také potíže ve škole a učitelé ho považovali za problémového, protože nerespektoval autority a odmítal se podřizovat mechanickému biflování. V osobním kontaktu byl uzavřený a měl vztahové problémy, protože nerozuměl běžným sociálním nuancím. Tento mimořádný vědec ale dokázal přemýšlet „mimo rámec“ a právě díky tomu dospěl k mnoha mimořádným objevům.
Mozart byl výstřední a měl tendenci urážet autority a překračovat společenské normy. Beethoven byl vnímán jako nespolečenský člověk, hrubián a ten, kdo vyvolával konflikty s okolím.
Geniální Alan Turing byl velmi uzavřený, a i na své kolegy působil „zvláštně“. Měl potíže s běžnou komunikací a jeho projev působil až „strojově“. Zemřel za velmi podivných okolností, přičemž oficiálním vysvětlením byla sebevražda.
Isaac Newton se obtížně adaptoval na okolní svět a nerozuměl sociálním vztahům. Lidé ho popisovali jako „zvláštního“, „nemluvného“ nebo „nepraktického“. Na druhou stranu se dokázal zcela ponořit do světa vědy a matematiky a přijít tak s mimořádnými objevy.
Spisovatelka Jane Austenová naopak měla vynikající schopnost pozorovat a následně i přesně vystihnout sociální pravidla. To kontrastuje s její tichou, uzavřenou povahou. Nikdy se nevdala, přesto, že sama ve svých dílech ironicky popisovala především tehdejší způsob namlouvání a romantické vztahy.
Přijetí, ne náprava
Co bychom si z příběhů těchto slavných osobností měli odnést my? Především pochopit, že odlišnost není nutně vada. Lidé, kteří přemýšlejí jinak, nemusí zapadat do toho, co jako společnost považujeme za „normální“. Právě ti, kdo „nezapadali“, přinesli světu největší posuny v rozmanitých oblastech, zejména v umění a vědě.
Přesto, že autismus je často „neviditelný“, je skutečný a významně ovlivňuje prožívání světa. Na místě je empatie, nikoliv odsuzování a respekt k druhému, i když mu plně nerozumíme.
S tím souvisí i případný tlak na „normalizaci“. Pro nás běžné: „mluv, chovej se, uč se jako ostatní“ jsou pro některé lidi škodlivé a vede k potlačování tvořivosti kvůli snaze o přizpůsobení. To je možná důvod, proč takoví lidé často „selhávají“ například v běžném školním systému a „selhávali“ i v minulosti. Plně se přizpůsobit pro ně prostě není možné. Místo „napravování“ je na místě otázka, jak můžeme upravit prostředí, aby v něm mohli různí lidé vyniknout a nepřijít o svůj potenciál.
Jenže spoustu lidí s poruchou autistického spektra stále bojuje s nepochopením, šikanou nebo odmítnutím společností. Přitom víme, že když dostanou prostor, mohou dosáhnout obrovských věcí. Nejen slávy, ale mohou být i osobně šťastní a spokojení.
Vakcína proti spalničkám?
Autismus se dnes dostal do popředí zájmu také v USA, protože se jím začala zabývat administrativa prezidenta Trumpa. Bohužel velmi nešťastně. Federální ministr zdravotnictví Robert F. Kennedy (RFK) se začal laicky „mudrovat“ nad tím, proč je mezi dětmi i dospělými tolik autistů. A tak opět se zaměřil především na dávno vyvrácenou teorii, která jej spojuje s MMR vakcínou. Opět chce začít výzkum, který má odhalit tuto domnělou souvislost. To přispívá nejen k další patologizaci této odlišnosti, ale také k obavám z očkování z infekční nemoci, která může končit smrtí.
A co více, RFK v autismu možná vidí důvod, proč „Amerika nemůže být znovu skvělá“. Tvrdil, že se jedná o „epidemii“, že lidé s autismem „nikdy nebudou platit daně, napsat báseň, mít milostný život“ a že jde o „tragédii“ pro zemi. To jsou slova, která jsou pro lidi s poruchou autistického spektra velmi bolestivá, stigmatizující a především nepravdivá.
Mnoha studiemi je ověřeno, že očkování autismus nezpůsobuje. Je dokonce pravděpodobné, že bez lidí s autismem by vakcíny nikdy nevznikly – právě proto, že mezi nimi bývá mnoho mimořádně nadaných osobností s jedinečným způsobem myšlení.
Další zdroje:
https://www.vitalia.cz/clanky/slavni-autiste-a-autistky/
https://www.autismparentingmagazine.com/famous-people-with-autism/
https://www.msn.com/en-us/lifestyle/mind-and-soul/39-famous-historical-figures-who-may-be-autistic-according-to-modern-psychologists/ss-AA1C8M9C#image=9
https://goldencaretherapy.com/geniuses-with-autism/
