Článek
Alena Schillerová během pouhých tří měsíců zásadně změnila názor na ukrajinské uprchlíky. Namísto rétoriky, která hladí po srsti voliče jejího hnutí, přichází ekonomický a politický realismus.
„Jen idiot nemění své názory,“ řekl by možná Miloš Zeman, který takto nepřesně kdysi parafrázoval údajný Churchillův výrok. A měl by pravdu. Součástí takové proměny by ale měla být i určitá míra pokory. Zvlášť tehdy, když ji vyžadujeme od druhých.
Ukrajinci by měli být pokorní
V lednu letošního roku byla tehdy novopečená ministryně financí a vicepremiérka Alena Schillerová hostem diskusního pořadu televize CNN Prima News. Zasedla vedle stejně novopečeného předsedy Sněmovny Tomia Okamury a připadl na ni nelehký úkol. Měla se vyjádřit ke kontroverznímu Okamurovu projevu, ve kterém se nevybíravě navážel do Ukrajinců a použil nepravdy a zavádějící informace. To následně vyvolalo reakci ukrajinského velvyslance.
Bylo zřejmé, že jí situace není příjemná. Postavit se za předsedu strany, se kterou je ANO v koalici, nebo se jen měsíc po sestavení kabinetu vůči koaličnímu partnerovi ostře vymezit? Naštěstí existuje i třetí možnost: ukázat na někoho dalšího a odvést debatu zcela jinam.
A tak se také stalo. Schillerová našla viníka celé situace v předchozí vládě. Ta prý po celé své funkční období budila dojem, že Ukrajinci jsou „na prvním místě“ a čeští občané „občany druhé kategorie“, a lidem taková politika vadila.Fakt, že šlo spíše o rámování a vyhrocenou předvolební rétoriku opozice vůči Fialově vládě, jaksi zůstal stranou. Chytrá horákyně Schillerová se tak vyhnula přímé odpovědi a nepohoršila žádnou část svých voličů.
Neodpustila si ale dodatek, že by očekávala více pokory ze strany Ukrajiny. Důvod? Česká republika prý přijala ze všech zemí nejvíce uprchlíků z Ukrajiny v přepočtu na obyvatele. Jinými slovy: i po Okamurových výrocích by podle ní stačilo, kdyby Ukrajina mlčela a byla vděčná.
Bez Ukrajinců máme problém
Jenže v dubnu 2026 tu máme jinou Alenu Schillerovou. Opět sedí ve studiu CNN Prima News a opět se dostává i na téma ukrajinských uprchlíků. Jen v docela jiném kontextu – v souvislosti s nízkou nezaměstnaností a nedostatkem pracovní síly v Česku. To, co ještě před čtvrtrokem ministryně líčila jako projev solidarity a zátěž, za kterou by nám měla napadená země projevovat vděk, hodnotí dnes docela jinak.
„Za všechny Ukrajince, kteří tady pracují a platí daně, zdravotní a sociální pojištění, zaplaťpánbůh za ně,“ uvedla vicepremiérka. A dodala, že kdyby se teď všichni naráz zvedli a odešli, měli bychom opravdu velký problém.
Rétorika vs. odpovědnost
Je to pozoruhodný obrat. A nejspíš i důkaz, že politická rétorika má se skutečně odpovědnou ekonomickou politikou jen málo společného. Ve chvíli, kdy nesete odpovědnost za stabilitu veřejných financí a chod ekonomiky, mluvíte jinak než tehdy, když si říkáte o volební hlasy nebo si chcete udržet přízeň voličů.
A protože voliči by mohli podobnou proměnu vnímat jako projev nekonzistence, je lepší o ní příliš nemluvit. Od Aleny Schillerové se tak už nedozvíme, že její dřívější slova byla nespravedlivá. Ani to, že česká ekonomika z příchodu ukrajinských válečných uprchlíků těžila už dávno předtím, než volala po jejich pokoře. A už vůbec ne to, že do rozpočtu přinášejí více peněz, než kolik z něj čerpali.
Taková reflexe skutečnosti by totiž vyžadovala schopnost být pokorným. A pokora, po které Schillerová ještě nedávno tolik volala, je ve skutečnosti nedostatkovým zbožím. Zvlášť u politiků.
