Článek
Premiér Petr Fiala je muž, který strávil podstatnou část svého života za katedrou – ovšem za tou univerzitní, kde seděli motivovaní studenti, kteří měli zájem o výklad a často toužili dozvědět se více. Dnes se ocitl v úplně jiné situaci. Stojí před celým národem a pokouší se jej přesvědčit o tom, že věci, které dělá, mají smysl. Naposledy tak učinil ve čtvrtek večer, na svátek sv. Štěpána. Jak je jeho zvykem, přistoupil k tomu s elegancí a šarmem vysokoškolského profesora, přesto se tentokrát snažil být srozumitelný a stručný. Jenže univerzitní přednášky na prestižních oborech jsou něco úplně jiného než uřídit třídu plnou rozdováděných deváťáků. Někteří nevědí, proč tam vlastně jsou, jiní se nudí, protože všechno zvládají levou zadní, a další mají tolik problémů doma, že na učení prostě nemají kapacitu. Přesně před takovým kolektivem ale Petr Fiala dnes stojí.
Třída plná uličníků
Obyčejná devátá bé není publikem pro akademickou debatu. V první lavici sice sedí ti největší snaživci, kteří mají na lavici pečlivě ořezané tužky a pilně si zapisují slova jako „rozpočet“ či „strategický plán“. Hned za nimi sedí ti, co se snaží jen naoko. Občas pozorně zvednou hlavu, aby si Fiala myslel, že chápou, a pak se rychle vrátí k tomu, co je opravdu zajímá – třeba včerejší epizoda oblíbeného seriálu nebo nové posty na Tik Toku. A pak jsou tu zadní lavice. Někdo tam pod lavicí žmoulá pytlík brambůrků, jiný skládá papírovou vlaštovku, kterou hodí přesně v okamžiku, kdy premiér řekne něco důležitého. Třetí si hraje na mobilu a vůbec netuší, kdo ten pán před tabulí je. A když už náhodou zaregistrují nějaké slovo jako „transformace“, briskně si to přeloží: „Super, zase nám seberou prachy.“
Respekt a autenticita
Obávám se, že oslovovat „uličníky“ v tuto chvíli už nemá smysl. Je příliš pozdě. Autoritu třídního neuznávají a nikdy uznávat nebudou, zcela se s ním míjí. Může dát najevo respekt k jejich rozhodnutí a zároveň je varovat před důsledky. To je ale maximum, které v tuto chvíli může udělat. Situace je vážná a třídnímu učiteli zbývá už jen poslední školní rok na to, aby se pokusil atmosféru třídy zlepšit. Učinit tak může hlavně skrze „neutrální“ žáky, kteří sice nijak nevynikají, ale většinou ani nevyrušují. Část z nich sice už sympatizuje s uličníky, druhá část ale ještě pořád váhá.
Oslovit tuto část třídy znamená především mluvit jejím jazykem. Jednoduše, jasně a s respektem. Premiér Fiala by měl začít tím, že dá najevo, že rozumí frustraci lidí. Navzdory blížícím se volbám by neměl barvit současnou situaci narůžovo. Měl by přiznat, že má právo být unavený, ať už jde o zdražování, problémy s nedostatkem lékařů nebo nejistou bezpečnostní situaci. I v těžkých časech můžeme hledat společná řešení, která nepovedou do chaosu. Měl by ukázat, že není proti těm, kteří mají pochybnosti, ale naopak, že právě oni jsou těmi, kdo mohou přispět k tomu, aby se země posunula dopředu. Měl by ale také přiznat, že výsledky se nedostaví hned.
Fiala musí také ukázat, že má porozumění pro to, jak snadné je podlehnout populistickým slibům. Měl by srozumitelně vysvětlit, proč nemohou fungovat, a že po každé „narozeninové party“ zákonitě přijde účet, který musíme zaplatit. Ostatně - v minulosti se tak už stalo.
Pokud chce premiér získat důvěru lidí, kteří pochybují, musí zkrátka ukázat, že není jen akademickým řečníkem, ale tím, kdo skutečně chápe každodenní problémy lidí. A pokud se v těchto řešeních objeví těžké chvíle, musí lidem dát vědět, že nejsou sami. Autenticita, porozumění, respekt, důsledné vyžadování pravidel a případně i humor a odlehčení jsou způsoby, jak komunikovat s třídou, která je v posledním roce povinné školní docházky pořádně rozhádaná.
Zdroje:
https://vlada.gov.cz/cz/vlada/clenove-vlady/premier/projevy/petr-fiala-rok-2025-bude-rokem-rozhodnuti-217723/
