Článek
Co nás může naučit muž, který žil před čtyřmi stoletími, o životě dnes? Svatý František Saleský, francouzský biskup a autor Úvodu do zbožného života, věděl, že stáří nás nemusí děsit, ale je příležitostí k moudrosti, trpělivosti a laskavosti.
Jeho rady o tom, jak přijímat své slabosti, pečovat o vztahy a žít uvážlivě, zní dnes neuvěřitelně aktuálně. Možná proto, že i on žil ve velmi dynamické době, která otřásala jistotami a v lidech vyvolávala dojem, že svět je chaotický a nepředvídatelný. Stejně jako my jsme dnes vystaveni rychlému toku informací, sociálním sítím, polarizaci názorů a neustálým změnám ve společnosti, i František Saleský čelil prudkým náboženským a politickým otřesům své doby.
Knihtisk, tedy cosi jako dnešní „internet“, umožnil rychle šířit nové myšlenky, ale zároveň vyvolával zmatek. Důležitou dovedností bylo filtrování a rozlišování – a to je výzva i dnes. Přístup ke vzdělání a znalostem byl najednou možný pro širší vrstvy, ale ne každý se dokázal v záplavě informací orientovat. Lidé před čtyřmi stoletími hledali cestu, jak žít dobře ve světě plném nejistot – stejně jako my dnes.
Ač zemřel už v 55 letech, tedy ve věku, který dnes nepovažujeme za seniorský, je autorem „Modlitby ve stáří“, která dnes působí neuvěřitelně aktuálně. Jak by ji Saleský napsal v době sociálních sítí, kdy každý cítí potřebu sdílet své mínění, a je těžké rozlišit balast a dezinformace od faktů? V době, kdy vyrůstají generace, jejichž světu nerozumíme, a máme pocit, že naše dětství a mládí bylo jiné a „lepší“?
Možná by zněla takto:
"Pane, víš lépe než já, že stárnu a blíží se doba, kdy budu starý. Den ode dne sílí potřeba ke všemu něco říct nebo napsat na Facebook či do diskuse pod články. Mám chuť předávat svou moudrost přátelům a známým, ale nauč mne dávat ji jen těm, kdo o ni stojí.
Mám potřebu usměrňovat druhé – pomoz mi s tím přestat. Nauč mne pomáhat mým dětem, které už vychovávají vlastní potomky, aniž bych jim radil, jak to mají dělat. Já už své děti odchoval a vím, že i ony činí to, co považují za nejlepší. I když tomu nerozumím, odnauč mne dávat nevyžádané rady a nauč mne je respektovat.
Nauč mě přijímat své nemoci a každodenní těžkosti, aniž bych ztrácel klid nebo radost ze života. Nechci, abys mi dal nadšení poslouchat všechny příběhy o nemocech ostatních, ale pomoz mi snést je a uchovat si radost ze života.
Přál bych si lepší paměť, ale vím, že to už není možné. Nauč mne přiznat, že se mohu mýlit, a přijmout, když se moje paměť neshoduje s ostatními.
Pomoz mi zůstat laskavý a otevřený, i když mladší generace žijí úplně jinak – jinak komunikují, myslí, tráví čas a vnímají svět. Nauč mě vidět jejich nečekané schopnosti a talenty a umět je ocenit místo kritizovat.
Vidím své vrásky a šedivé vlasy a přiznávám si to – opravdu se bojím stáří. Čas nezastavíš, každý den cítím, že sil ubývá a tělo se mění. Moje kdysi mladistvá energie je pryč, ale přesto chci zůstat aktivní, radovat se ze života a být přítomen světu kolem sebe.
Dřív jsem byl pyšný, že držím tempo mladého člověka. Dnes už vím, že to nejde – a nemusím se tím trápit. Chci rozumět svým limitům, soustředit se na to, co mi ještě jde, a hledat nové způsoby, jak zůstat aktivní a užívat si dar života.
A přesto mi říkáš tak neuvěřitelnou věc: ‚Kdo věří, tomu narostou křídla jako orlovi.‘ Dej mému srdci sílu přijímat život takový, jaký je – s otevřeností, vděčností a radostí. Amen."
Co si tedy vzít ze staré modlitby dnes? Snad to, že stáří nemusí být strašák, ale příležitost učit se trpělivosti, laskavosti a objevovat novou radost z každého dne. I v rychle se měnícím světě sociálních sítí, dezinformací a odlišných generací lze nalézt smysl, učit se od mladších a objevovat nové způsoby, jak být užitečný. Domněnka Františka Saleského, že otevřené srdce a ochota učit se novým věcem jsou klíčem ke šťastnějšímu životu, dnes platí stejně jako před čtyřmi stoletími.
Zdroje:
https://www.youtube.com/watch?v=INSZnXEXSnw
