Článek
Někdy mu chybí levé oko, jindy pravé, a jen výjimečně postrádá obě. Umělecká licence je v případě slavného husitského bojovníka velmi častá. Platí totiž, že veškerá umělecká díla, která jej zobrazují, pocházejí od umělců, kteří jej osobně nikdy neviděli. Všechna vznikla až po smrti Jana Žižky. Zcela slepý Jan Žižka, který navzdory svému handicapu dokázal velet vojskům a zůstal nepřekonatelným stratégem, je zobrazením, které nepochybně přispělo k obrazu mimořádné, heroické osobnosti českých dějin.
Prostor pro uměleckou licenci si ponechávají i současní tvůrci. Naposledy například režisér Petr Jákl, který příběh nejslavnějšího českého vojevůdce zfilmoval před dvěma lety. V jeho velkofilmu Jan Žižka chybí husitskému bojovníkovi levé oko. Nikoliv proto, že by se režisér přikláněl k některé z vědeckých hypotéz, ale z ryze praktických důvodů. „Benu Fosterovi, který ho hraje, se lépe pracovalo s funkčním pravým okem,“ vysvětlil Jákl, proč měl hollywoodský herec zakrytou právě levou část obličeje. Ve filmu navíc scéna spojená se ztrátou zraku akcentuje romantickou linii příběhu. Žižka má přes oko kus hadru, respektive spodnice, kterou si utrhne jeho žena Kateřina, aby ji svému muži darovala. Ostatně i sám režisér zdůrazňoval, že spíše než o životopisný snímek jde o osobní příběh dvou hlavních postav a vyobrazení středověké krutosti.
Lebka z 15. století
Jak to bylo doopravdy, s jistotou nevíme. Historici dlouhodobě vycházejí z nálezu kalvy, tedy části lebky a kostí, ve zdech kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi. Tato lebka má skutečně zranění, která odpovídají tomu, jak je vojevůdce popisován v historických pramenech. Chybí jí část obličeje a především nevíme, zda jde skutečně o Žižkovy ostatky. Nemůžeme je totiž porovnat s genetickým materiálem jeho potomků. I u digitálního portrétu Jana Žižky, který před několika dny představil mezinárodní tým odborníků z České republiky, Brazílie a Itálie, tedy platí, že se jedná o hypotetický obraz.
Ostatky nalezené v čáslavském kostele v roce 1910 byly naposledy antropologicky zkoumány v 70. letech 20. století, a to věhlasným profesorem antropologie Emanuelem Vlčkem. Jejich pravost však dosud nebyla ani potvrzena, ani vyvrácena. Nedávné výzkumy vědců z Ústavu jaderné fyziky AV ČR a Archeologického ústavu AV ČR naznačily, že by mohly skutečně pocházet z první poloviny 15. století. Nicméně to stále neznamená, že jde o Jana Žižku. Tradice o Žižkově hrobu je doložena až o několik generací později.
Dětská hra s mečem
Pokud bychom vycházeli z toho, že jde skutečně o Žižkovy ostatky, bylo by jisté, že nejprve přišel o levé oko. Nikoliv však v bitvě, ale pravděpodobně při nějaké dětské hře s mečem, protože ke zranění došlo mezi 10. a 12. rokem života. V chlapeckém věku tohoto muže došlo k rozseknutí tváře vedoucímu od středu levého obočí až k levému nosnímu křídlu. Devastující zranění postihlo také jeho oční bulvu, o kterou přišel, a byl proto po většinu svého života na toto oko slepý. Antropolog Emanuel Vlček se pozastavil nad tím, že dotyčný vůbec takové zranění přežil. Vědci se domnívají, že toto vážné poranění mohlo způsobovat problémy s řečí a možná i s jídlem po celý jeho život.
Kolem Žižkova raného zranění vznikla i legenda, která praví, že k této události došlo na tvrzi v Trocnově. Rožmberští ozbrojenci tehdy přepadli tvrz, ale z chléva vyběhl neohrožený mladík s vidlemi a postavil se jim na odpor. Jeden z protivníků se po něm ohnal mečem a mladý Jan zdvihl ruku, aby si chránil obličej, přesto však byl zasažen a padl k zemi. Zachránila ho údajně jeho sestra Anežka a ranhojič z nedalekého Čeřejova.
Ztráta druhého oka
Podle historických pramenů přišel Žižka později i o druhé oko, a to na hradě Rábí v roce 1421. Některé zdroje uvádějí, že ho zasáhl šíp, podle jiných to byla tříska, která se mohla odlomit z šípu nebo zasaženého stromu. Kroniky zmiňují, že Žižka v tu chvíli odpočíval pod starou hrušní a byl zraněn „zástřelem, který mu byl z oka vytahován“. Přesto se uvádí, že zcela neoslepl – údajně dokázal rozeznat obrysy, a zůstal aktivní v boji až do své smrti v bitvě u Přibyslavi (ta se nachází zhruba 50 kilometrů od Čáslavi).
I tato zranění podle Emanuela Vlčka odpovídají nálezu lebky v Čáslavi. Zranění podle něj naznačuje, že dotyčný byl zasažen dřevěnou nebo železnou třískou, případně kusem kamene, který se mohl odrazit po výstřelu z protějších hradeb. Antropolog také tvrdí, že šlo o hojící se zranění, ke kterému muselo dojít nedlouho před smrtí.
Nicméně vážnou komplikací je fakt, že podle Vlčka šlo o muže ve věku kolem padesáti let. Historické prameny však naznačují, že Žižkovi muselo být v době, kdy bojoval u Přibyslavi, více než 65 let. Tento nesoulad se někteří historici pokusili vysvětlit tím, že mohlo jít o dva muže stejného jména – otce a syna.
Není jisté, že se někdy dozvíme, jestli nalezené ostatky skutečně patří Janu Žižkovi. Současní historici jsou však k možnosti, že by nalezená lebka skutečné patřila slavnému vojevůdci, spíše skeptičtí.
Zdroje:
Idnes.cz: Žižka je i podívanou pro ženy, není jen o šarvátkách a intrikaření, říká Jákl; 2. 9. 2022
https://vltava.rozhlas.cz/historici-se-prou-i-o-o-ktere-oko-zizka-prisel-rika-reziser-petr-jakl-proc-pro-8822347
https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/historicke-vedy/Pred-600-lety-zemrel-husitsky-vojevudce-Jan-Zizka.-Jeho-pribeh-dodnes-budi-vasne/
https://www.kudyznudy.cz/vylety/vylety-s-pribehem/vylet-za-nejslavnejsim-vystrelenym-okem-v-cesku
https://www.denik.cz/z_domova/jan-zizka-z-trocnova-petr-jakl-ben-foster-skutecne-mladi-jana-zizky.html
https://www.denik.cz/z_domova/jan-zizka-z-trocnova-petr-jakl-ben-foster-skutecne-mladi-jana-zizky.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel_Vl%C4%8Dek
