Článek
Éra Miloše Zemana coby prezidenta neskončila právě slavně. Někdo by snad řekl, že poslední hlava státu odešla z Hradu s ostudou. Zdá se, že po sobě nezanechal nic dobrého, co by stálo za zmínku. V médiích se mluví o „Zemanově temnu“ nebo „nejméně oblíbeném prezidentovi v historii“, lidé ve středu vpodvečer, kdy končil jeho mandát, v Praze vynášeli „Zemanu“, čili obdobu Morany, která se na konci zimy hází do studené vody, jinde se naplno slavilo.
Samotný závěr mandátu působil komicky. Až tak, že kdyby Václav Havel psal své drama „Odcházení“ v roce 2023, měl by absurdní látky k dispozici víc, než kolik by se do jedné malé hry vešlo. Co se dělo v posledních dnech? Namátkou: lánský sklad alkoholu sám od sebe zřejmě „vysublimoval“ https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/aktualni-tiskove-zpravy/podani-trestniho-oznameni-16921#from-list, okolí prezidenta nuceně vracelo „vypůjčený“ hradní inventář, Jiří Ovčáček se s pomocí médií oddával postnímu sebezpytování a rozprodeji svých podobizen na Twitteru a prezident narychlo udělil poslední kontroverzní milost spřátelené firmě. Brány lánských Lurd opustil prezident na poslední chvíli, aby se přestěhoval do nedaleké vilky, odkud bude moci vzpomínky na svá nejlepší léta udržovat stále živé. A může začít chystat další paměti. Nabízí se třeba titul „Jak jsem se mýlil v politice a Vladimiru Putinovi“, který by mohl pojednávat o tom, že viníkem politických eskapád, jež jsme nedobrovolně sledovali, není on, ale všichni kolem.
V absurdnosti svého počínání byl Miloš Zeman zkrátka mistrem a skvěle se tak doplňoval se svým okolím, které v této dovednosti také vynikalo nad jiné. Důstojnosti úřadu to sice nepřidalo, ale část lidí ocenila alespoň to, že jeho prezidentování bylo místy velmi zábavné, a tak se mohli mnohokrát zcela zdarma od srdce zasmát.
Věřím, nevěřím
Značná část společnosti ale považuje dekádu, v níž byl Zeman hlavou státu, za nejhorší část porevolučního období. Vadí jim rozeštvávání společnosti, nerespektování ústavy, příchylnost k autoritativním vládcům i vulgarita a urážení oponentů i různých menšin. Jiní ale ani po tolika letech nepřestali být jeho neochvějnými zastánci. Ti vám na přímou otázku, co jim na Zemanovi imponuje, odpovědí, že je to jeho geniální mozek a empatie vůči těm nejobyčejnějším lidem. Oceňují, že dokázal dokonale „setřít a uzemnit“ představitele elity, kteří se nad nimi povyšují. I těchto zastánců exprezidenta ale v poslední době značně ubylo. Z lednového výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR vyplynulo, že mu důvěřovalo jen 38 %, tedy necelé dvě pětiny lidí. O půlrok dříve to bylo dokonce pouhých 28 %, tedy nejméně od roku 2013 https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/pruzkum-v-zaveru-roku-rostla-duvera-ve-vladu-poslance-i-prezidenta/2314293
Nezamýšlený důsledek
Je ale možné, že Zemanova éra přinesla i něco pozitivního? Všichni, kdo odpočítávali poslední minuty do jeho definitivního „politického skonu,“ se takové otázce vysmějí. Dobrého podle nich neudělal vůbec nic a ani to neměl v úmyslu. Co kdybychom se ale na jeho prezidentování podívali úplně z jiného úhlu?
Účast v posledních volbách, která ve své kategorii dosáhla rekordu, ukazuje, že exprezident dokázal lidi nepřímo donutit k tomu, aby se o politiku více zajímali a participovali na ní. Dokazují to čísla. Prvního kola hlasování se zúčastnilo 68,24 % voličů, tedy o 6,32 procentního bodu více než před pěti lety. To bylo vůbec nejvíce v dosavadních prezidentských volbách a účast byla třetí nejvyšší od voleb do sněmovny v letech 1996 a 1998. Druhé kolo pak účast v prvním kole ještě překonalo, zúčastnilo se ho 70,25 % voličů.
Zdá se tedy, že pozitivum, jež Zemanova politika přinesla, by mohla být víra v to, že člověk sám může měnit věci k lepšímu a možná i vědomí, že tak činit musí, protože jinak hrozí, že se stane pravý opak. Pokud uvážíme, že velkou část voličů tvořili i velmi mladí lidé, často prvovoliči, mohlo by jít o trend, který může Česko v příštích letech pozitivně ovlivnit. Miloš Zeman působil v tomto případě jako odstrašující příklad toho, jak to může dopadnout, když se svého volebního práva vzdáme.
Úkol hodný zenového mistra
Těch „aha“ momentů ale mohlo být více. Najednou jsme si uvědomili, jak důležitá je pro demokracii ústava a její „duch“. Jak zásadní je investovat do vzdělání a podporovat studenty v kritickém myšlení na všech úrovních škol.
Dalším nezamýšleným důsledkem Zemanovy politiky by mohlo být „zviditelnění zapomenutých“. Tedy lidí, kteří žijí v regionech, které jsou dlouhodobě na periferii politického i společenského zájmu. Je pochopitelné, že jsou frustrovaní a nemají důvěru k elitám, ale jak nebezpečná tato emoce může být, nám názorně ukázal nejen Miloš Zeman, ale i další politici, kteří dokázali jejich naštvanosti politicky využít a pořádně ji přiživit. Na fakt jejich vyloučenosti sice dlouhodobě upozorňovali sociologové, ale skutečný politický dopad to nikdy nemělo. Existuje šance, že se to nyní alespoň trochu změní. Naději dává nedávná cesta nastupujícího prezidenta, který na vůbec první cestu vyrazil právě do těchto regionů a o jejich situaci mluví. Doufejme, že se mu podaří přimět vládu, aby vůči tomuto problému přestala být slepá a konečně začala jednat. I pro tyto lidi tedy bývalá hlava státu možná udělala mnoho, byť trochu jiným způsobem, než si od ní lidé slibovali.
A to poslední, co nám Zemanova éra přinesla, se týká posilování naší odolnosti. To je disciplína, která není pro každého, ale každý se alespoň mohl pokusit v ní uspět. Je těžké nerozčilovat se nad provokacemi, urážkami a bonmoty, které Miloš Zeman rád vypouštěl z úst, ale bylo to možné pojmout jako duchovní cvičení. Některé národy mají zenové mistry nebo dalajlámu, my měli Miloše Zemana. Nebylo třeba do úmoru meditovat, stačilo odolávat jeho pokoušení a držet si od jeho výroků odstup. Komu se to dařilo, zaslouží velkou gratulaci! Bez ohledu na výsledek ovšem musíte uznat, že roli duchovního učitele bývalý prezident zastal bravurně!
Už věříte, že toho pozitivního, co pro nás Miloš Zeman udělal nebylo zase tak málo? Bylo to dlouhé, bylo to náročné a někdy úmorné, nyní už ale nezbývá než za tuto lekci poděkovat a rozloučit se. Sbohem, nebylo to marné!
