Vánoční kapry neprodáváme aneb ohrožení českých tradic?

Kapr z kádě už si před Tescem nekoupíte, hlásají titulky. K Bille a Lidlu se přidal další řetězec, který letos ukončil prodej živých ryb před svými obchody. Tradiční nákup kapra, kterého prodavač ‚klepne‘ paličkou u stánku, je pro mnohé Čechy neodmyslitelnou součástí Vánoc. Jenže ryby tímto zacházením trpí.

Ochránci zvířat upozorňují už několik let, že ryby trpí stresem i bolestí. Často dochází ke zraněním například při pádech způsobených přesypáváním z kádí, umačkáním nebo hrubým zacházením. „Je-li kapr bez vody, dusí se. Prožije si to několikrát – během výlovu, nakládky, vykládky a manipulace při pouličním prodeji. Někteří lidé si kupují kapra živého a ten se pak až několik hodin dusí v igelitové tašce,“ upozorňují aktivisté z iniciativy Vánoce bez násilí na svých stránkách.

Upozorňují také, že pokud ryba několik dní plave ve vaně, je vystavena teplotnímu šoku a nedostatku kyslíku. Ve vodě přítomný chlor poškozuje nejen kůži zvířete, ale také jeho nervovou soustavu. Při následném neodborném usmrcování se stává, že ryba není dostatečně omráčena, takže neztratí svou citlivost a pociťuje velké bolesti.

Důvodů, proč je zmíněný prodej problematický, je tedy dost. A byť se z prodeje živých ryb stal v Česku předvánoční zvyk, řetězce už se na něm nechtějí podílet. Podobně jako v budoucnu už nechtějí prodávat vejce od slepic z klecových chovů.

Kapr je pro mnoho z nás symbolem vánočních svátků. Něčím, co nám připomíná Vánoce tak, jak jsme je zažívali jako děti. Kapr koupený na stánku je rodinný rituál, který pomáhá vytvářet kouzlo Vánoc. „Když si nekoupím kapra z kádě, budou naše Vánoce jiné a chudší. Je to tradice, kterou jsme vždycky dodržovali. Děti si vybraly kapříka, a i když jim bylo trochu líto, že pak skončí na pánvi, věděly, že je to součást života,“ píše jedna uživatelka na sociální síti, která rozhodnutí řetězce nechápe a klade důraz na to, že děti se tak přece přirozeně seznamují s „koloběhem života“.

Dalším lidem vadí „likvidace českých tradic“ a za zaváděním novot odjinud vidí ohrožení národní identity nebo příklon k moderním globalizačním trendům, které nerespektují naši kulturu. „Kam tohle povede? Za chvíli budeme mít místo bramborového salátu sushi a místo Ježíška Santa Clause. No, to druhé se už víceméně děje,“ stěžuje si další obhájkyně českých tradic na sociálních sítích.

Jenže ve skutečnosti se naše tradice neustále proměňují. Ať chceme, nebo ne, nejsou statické a vždy odrážejí dobu, ve které žijeme. Navíc zvyky, o kterých si myslíme, že jsou tu odnepaměti, jsou leckdy překvapivě mladé.

Kupříkladu tradice kapra na Vánoce vznikla teprve na přelomu 19. a 20. století. Předtím lidé na Vánoce jedli třeba houbového kubu. Kapr na vánočním stole znamenal spíše luxus pro bohatší rodiny a jeho konzumace o Vánocích se rozšířila až ve druhé polovině 20. století. Myslím, že zvyk mít kapra doma ve vaně a ‚klepnout‘ ho až v předvečer Štědrého dne bude ještě o dost mladší.

Vánoční tradice se u nás pozměnily i v posledních 35 letech. Ve spoustě rodin se místo kapra servírují jiné ryby, kuřecí či vepřové řízky, krůtí pečeně nebo třeba nějaký vegetariánský pokrm. Na kapřích řízcích Vánoce už zkrátka dávno nestojí. A zdá se, že to zatím nikomu nestálo za pozornost.

Je běžné, že v proměnách tradicích a zvycích zohledňujeme i to, co je pro nás důležité právě v tuto chvíli. A tím samozřejmě může být i laskavější zacházení se zvířaty, na jejichž blaho dříve nikdo tolik nehleděl. Ryby jsou navíc stále dostupné v obchodech, a tak o kapří maso na Štědrý den žádný milovník jejich chuti nebo ten, kdo trvá na dodržování tohoto zvyku, jistě nepřijde.

Když se soustředíme na bránění tradic, vzbuzuje to někdy dojem, že jsme ve skutečnosti si uvědomujeme jejich vyprázdněnost. Čím více se vzdalujeme podstatě vánočního poselství a přestáváme mu rozumět, tím větší důraz klademe právě na ně. Vždy mě pobaví, když někdo obhajuje tzv. „křesťanské“ tradice, pod kterými si představuje skutečně leccos. Kapr plovoucí ve vaší vaně nebo klepnutý před supermarketem nemá s křesťanstvím nic společného. A zrovna tak na Velikonoce „šlehání“ nemá nic společného s křesťanským poselstvím. V současné podobě jsou navíc dokonce nezřídka i opakem křesťanského poselství, které mluví o lásce, nenásilí a toleranci. Tradice by přece měly tyto hodnoty přirozeně vyjadřovat a nebýt jen mechanicky opakovanou formou. Tedy bez porozumění jejich skutečnému smyslu.

Obavy, že nám někdo vezme naše „křesťanské tradice“, jsou často spojovány s představou, že se rozplyneme v povinně „multikulturním“ světě, kde naše zvyky nahradí jiné, například muslimské. Tento strach o úpadek křesťanských tradic roste zejména v debatách o imigraci, globalizaci a v souvislosti s „kulturními válkami“. Lidé, kteří třeba nemají víru v Boha a dříve se křesťanství a církve spíše vysmívali, najednou spojují svou národní identitu právě s těmito tradicemi. Mám však pocit, že ve skutečnosti jde spíše o to, že „křesťanské tradice“ někteří využívají jako nástroj proti těm, kteří by mohli ohrozit naši národní „čistotu“ nebo stabilitu. Pokud se však bojíme o svou identitu jen kvůli zpochybnění některých zvyků, které tolerují násilí na lidech nebo zvířatech ve jménu tradice, může to naznačovat spíše deficit sebevědomí.

Zdroje:

Ihned.cz: Kapra už u Tesca nekoupíte. Další řetězec zastavil předvánoční prodej živých zvířat z kádí; 20.11. 2024

https://www.obnovitelne.cz/clanek/2252/lidl-zakazal-prodej-zivych-vanocnich-kapru-dejte-si-nerybu-z-vlocek-doporucuji-ochranci-zvirat

https://www.ceskestavby.cz/clanky/kde-se-vzal-tradicni-cesky-vanocni-kapr-a-bramborovy-salat-najde-se-i-velmi-nechutny-zvyk-32905.html

https://zemedelec.cz/retezce-nadale-pocitaji-s-ukoncenim-prodeje-klecovych-vajec-nejpozdeji-v-roce-2025/