Článek
Děti s barevnými lampiony, organizované průvody a na závěr projevy o vítězství komunismu. Listopad byl v době normalizace ve znamení oslav revoluce, která se ve skutečnosti odehrála v říjnu.
Vyvěšovali nejen zelináři
Sedmý listopad patřil v socialistickém Československu k významným dnům. Připomínalo se výročí Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR), při níž se v roce 1917 dostali v Rusku k moci bolševici vedení Vladimirem Iljičem Leninem. Proč se ale říjnová revoluce slavila až v listopadu? Vysvětlení je jednoduché. V tehdejším Rusku se používal juliánský kalendář, podle něhož toto datum připadalo na 25. října. Podle gregoriánského kalendáře, kterým jsme se řídili my, šlo o 7. listopad.
Do každoročních oslav se zapojovaly školy, podniky, společenské organizace i běžní občané. V 70. a 80. letech nebylo ničím neobvyklým, když se ve výlohách řeznictví nebo drogerie vedle nabízeného zboží objevovaly fotografie Lenina či Brežněva, doplněné hesly o vítězství VŘSR nebo československo-sovětském přátelství.
Většina lidí podobnou výzdobu vnímala jako samozřejmou součást tehdejšího života, případně jako nutné zlo. Ostatně právě tento motiv použil Václav Havel ve své slavné eseji Moc bezmocných z roku 1978. Zelinář, o kterém psal, umístil mezi cibuli a mrkev heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“. Ne proto, že by snad toužil po sjednocení světového proletariátu, ale protože se to od něj očekávalo.
Havel na tomto příkladu ukázal, na jakém principu funguje normalizační režim. Člověk nemusel jeho ideologii věřit. Stačilo, že se podle ní navenek choval, a tím pomáhal udržovat systém, s nímž třeba vnitřně vůbec nesouhlasil.
Lampiony, svíčky a občas i požár
Pro školáky znamenal 7. listopad především lampionový průvod. Konal se ve velkých městech i malých obcích, často už v předvečer výročí. Děti se obvykle scházely se svými učiteli u školy a s rozsvícenými lampiony společně vyrážely ulicemi, někdy až k místnímu památníku padlých sovětských vojáků.
Na rozdíl od jiných povinných akcí se na lampionové průvody mnohé děti docela těšily. Mohly být venku za tmy, potkat kamarády a sledovat dlouhý světélkující zástup, který procházel městem nebo vesnicí. Někde se na závěr konal také ohňostroj.
Zajímavostí je fakt, že lampionové průvody nevymysleli komunisté. Ve skutečnosti je jejich původ mnohem straší a pochází z 19. století. Když třeba spisovatel Alois Jirásek slavil padesátiny, přišel až k jeho domu mnohosethlavý dav s rozsvícenými lampiony v rukou a zdravil ho dobovým pokřikem: „Na zdar!“
Kdo vyrůstal v sedmdesátých nebo osmdesátých letech, možná si na tehdejší lampiony dodnes vzpomíná. Papírové koule, válce nebo nejrůznější postavičky zavěšené na dřevěných tyčkách, uvnitř skutečná svíčka. A kolem spolužáci, učitelé a rodiče.
Jenže spojení papíru a svíček mělo svá rizika. Lampiony se snadno vznítily a starší děti si někdy krátily čas tím, že je ostatním zapalovaly. Podle vzpomínek k tomu někteří dokonce používali rozstřikovaný benzin.
Ne vždy přitom zůstalo jen u shořelého lampionu. Na jednu dramatickou událost z Frýdku-Místku později vzpomínala učitelka matematiky Anna Buzková z tamní osmé základní školy. „Jedné holčičce lampion vzplál v ruce a škaredě jí popálil obličej,“ uvedla.
Pro učitele znamenaly lampionové průvody nejen další povinnost, ale také velkou odpovědnost. Museli hlídat děti, které se za tmy pohybovaly v početném davu, a zároveň dávat pozor na hořící svíčky. Učitelka Buzková proto byla ráda, když se později začaly používat lampiony s osvětlením na baterii. A ještě větší radost měla z toho, když po listopadu 1989 povinné průvody úplně skončily.
„Byla to vždycky obrovská zodpovědnost. Přece jen byla tma a taky zima a my se báli, aby se nám některé z dětí neztratilo,“ vzpomínala.
Lampionovému průvodu navíc předcházely přípravy ve školách. Děti malovaly křižník Auroru, portréty Lenina nebo výjevy oslavující říjnovou revoluci. Hotové obrázky pak zdobily školní chodby a nástěnky.
Měsíc „zostřeného přátelství“
Samotným výročím VŘSR však listopadové oslavy zdaleka nekončily. Sedmého listopadu totiž začínal také Měsíc československo-sovětského přátelství, který se pravidelně pořádal od roku 1949. Mezi lidmi si vysloužil ironickou přezdívku „měsíc zostřeného přátelství“.
Oficiálně měl prohlubovat přátelství mezi oběma zeměmi a jejich obyvateli. Ve skutečnosti šlo o rozsáhlou propagandistickou kampaň, jejímž cílem bylo upevňovat obraz Sovětského svazu jako osvoboditele, vzoru a hlavně - nejbližšího spojence Československa.
Sovětský svaz byl sice ve veřejném životě všudypřítomný po celý rok, v listopadu se však jeho oslavování ještě gradovalo. Není proto divu, že se Měsíc československo-sovětského přátelství stal také terčem lidového humoru.
„Víte, co bude vrcholem kosmonautiky?“ ptal se jeden z tehdejších vtipů. „Až se podaří vyfotografovat odvrácenou stranu Měsíce československo-sovětského přátelství.“
Po celé republice se pořádaly besedy, přednášky, výstavy, koncerty a promítání sovětských filmů. Ve školách se recitovala ruská poezie, zpívaly ruské písně a soutěžilo se ve znalostech Sovětského svazu. Ruština ostatně byla povinným předmětem.
Pokud jste tehdy chodili do školy, možná si ještě vzpomenete na nejrůznější akce, které se při této příležitosti pořádaly. Já jsem v té době navštěvovala druhý stupeň základní školy a kromě rudé výzdoby si vybavuji především doprovodný program. Celoškolní soutěž Co víš o SSSR, Puškinův památník nebo nejrůznější „besídky“ v kulturních domech, kde jsme recitovali básně a zpívali písně na počest VŘSR, nezřídka i v ruštině.
Zvláštní akci si pro nás připravila také naše třídní učitelka. Vymyslela listopadovou „výstavku“ sovětských výrobků. Každý měl z domova přinést něco, co pocházelo ze Sovětského svazu. Ve třídě se to pak hemžilo matrjoškami a sladce vonícími parfémy ze sovětského dovozu. Některé pocházely například z dobře zásobených ruských obchodů v Milovicích, kde se po okupaci Československa v roce 1968 usadila sovětská vojska.
Měsíc, který měl 36 dní
Pozoruhodné je, že měsíc, během něhož se povinně oslavovalo přátelství se Sovětským svazem, nekončil po třiceti dnech, jak bychom od kalendářního měsíce očekávali. Trval totiž až do 12. prosince.
Proč právě do tohoto data? Dne 12. prosince 1943 podepsali představitelé československé exilové vlády v čele s prezidentem Edvardem Benešem a Sovětského svazu smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci.
Smlouva se stala jedním z důležitých kroků v poválečné orientaci Československa na Moskvu. Komunistický režim proto její výročí využíval jako symbol československo-sovětského spojenectví a právě tímto datem každoroční propagandistický maraton končil.
A zatímco papírové lampiony často nevydržely ani do konce průvodu, přátelství se Sovětským svazem mělo podle tehdejších hesel vydržet na věčné časy. Nevydrželo.
Po sametové revoluci zmizely povinné oslavy VŘSR i Měsíc československo-sovětského přátelství. Lampionové průvody ale nezanikly. Postupně se začaly vracet, tentokrát už bez komunistických hesel a povinné účasti.
Dnes se s lampiony chodí například při halloweenských a svatomartinských slavnostech nebo při podzimních slavnostech světel. Děti si tak mohou užívat stejné kouzlo světélkujících průvodů stejně jako jejich rodiče a prarodiče. Jen už při tom nemusejí oslavovat bolševickou revoluci.
Další zdroje:
Havel Václav: Moc bezmocných a jiné eseje; 2022
