Článek
Byl to povedený aprílový žert a mystifikace, které zřejmě uvěřily miliony televizních diváků. Všechno začalo tím, že se v předjaří roku 1957 sešli reportéři a editoři oblíbeného týdeníku BBC Panorama na poradě, aby naplánovali budoucí obsah pořadu. Tématem byly vesměs aktuální události daného týdne. „Kdosi nadhodil, že letošní první duben vychází na pondělí, což je náš vysílací den. O několik týdnů později přišel náš kameraman Charles de Jaeger do kanceláře s nápadem na špagetovou sklizeň. Jako aprílový žert,“ vzpomínal Michael Peacock, někdejší editor a producent Panoramy. Toho strůjce nápadu přesvědčil tím, že by to zvládl levně a přitom by mohl ještě natočit další záběry ve Švýcarsku. Od Peacocka dostal 100 liber a volnou ruku.
Školní léta jako studnice nápadů
De Jaeger měl touhu natočit špagetovou sklizeň už dlouho. Inspirovala ho k tomu jeho školní léta. Jeden učitel jemu a jeho spolužákům s oblibou říkával: „Chlapci, jste tak hloupí, že byste uvěřili i tomu, že špagety rostou na stromech.“ Jak se po natočení reportáže ukázal, takových důvěřivců se ve skutečnosti našlo mnohem více.
Reportáž se natáčela v hotelu v Castiglione. De Jaeger koupil špagety za 20 liber a pověsil je na vavříny obklopující jezero Lugano, aby to vypadalo, že na nich rostou. Najal několik místních žen, které se oblékly do švýcarského národního kroje a před kamerami „sklízely“ špagety do proutěných košů. Následně je umístily na slunce, aby sklizeň vyschla. Následně byli všichni sběrači odměněni špagetovým pohoštěním, což se objevilo v závěru krátkého filmu.
Text reportáže sepsal producent pořadu David Wheeler a následně ji namluvil Richard Dimbleby, uznávaný novinář a válečný reportér. Tým, který připravoval týdeník, jej vybral proto, že diváci v něj měli důvěru a měli větší tendenci zprávě věřit. Dvouminutová reportáž začínala slovy: „Nejen v Británii letos jaro všechny zaskočilo. Minulá zima, jedna z nejmírnějších, co pamatujeme, ho určitě také ovlivnila. Svůj podíl měla i na velice bohaté špagetové úrodě.“ Následovaly informace o tom, že shodou okolností vymizel parazit „nosatec špagetový“, což mělo další pozitivní dopad na letošní mimořádnou úrodu špaget ve Švýcarsku.
V reportáži se objevují velmi vtipné momenty, kdy například moderátor vysvětluje, jak je možné, že všechny špagety, které plodí špagetovník obecný, jsou naprosto stejně dlouhé. „Tato dokonalost je výsledkem mnohaletého úsilí o kultivaci plodiny ze strany pěstitelů,“ praví důvěryhodný hlas moderátora.
Nachytal se i ředitel
„Následující den byl tisk úplně bez sebe. Někteří nechápali, jiným se to naopak líbilo, další se naštvali,“ popisuje Michael Peacock v rozhovoru. Vzhledem k tomu, že reportáž zhlédlo osm milionů lidí, bylo číslo „napálených“ nepochybně vysoké. O reportáži se každopádně mezi lidmi hodně mluvilo. Jak vzpomínal David Wheeler, mnoho lidí přišlo druhá den do práce a ptali se kolegů, zda onu reportáž viděli. Ti, kdo pochopili, že šlo o aprílový žert, se jim pak vysmáli. „Byli jsme kritizováni zato, že děláme z lidí hlupáky,“ vzpomínal v roce 2004 v rozhovoru pro BBC.
Reportáž vedla i k mnoha manželským sporům, kdy lidé telefonovali do BBC a žádali, aby je redaktoři rozsoudili, zda je reportáž pravdivá, či nikoliv. Jelikož autoři aprílového žertíku měli strach z vyzrazení dříve, než bude reportáž odvysílána, rozhodli se svůj záměr utajit i před svými šéfy. Tak se podle Michaela Peacocka stalo, že generální ředitel BBC si šel doma informaci ověřit do Encyklopedie Brittanicy. „Ta mu řekla: samozřejmě, že špagety nerostou na stromě. Nebuď hlupák!“ vzpomínal Peacock. Největší nápor ale zažila BBC ze strany britských pěstitelů, které informace nadchla. Zajímalo je, jakým způsobem špagetovník vypěstovat, a tak telefon v redakcích nepřestával zvonit. „Vložte usušenou špagetu do konzervy s rajským protlakem a doufejte, že vzejde,“ dostávalo se jim univerzálního doporučení.
Exotická pochutina
Jak je možné, že tolik lidí tehdy této novinářské kachně uvěřilo? Roli sehrála zejména malá znalost špaget ve Velké Británii. Pro většinu lidí šlo v této době stále ještě o exotickou pochutinu. Běžnou součástí britské stravy se staly až v 60. letech minulého století, kdy je v zemi spolu s dalšími lahůdkami italské kuchyně proslavily tehdejší hvězdy gastronomie Anna Del Conte a Antonio Carluccio. Mimochodem, Velká Británie dnes patří mezi pět zemí, jejichž obyvatelé zvládnou pozřít celých 60 procent v Itálii vypěstovaných špaget. Jaký podíl na jejich dnešní oblibě má legendární reportáž BBC není známo.
Když se BBC v roce 2004 ptala Davida Wheelera, jak by dnes hodnotil odvysílání oné reportáže, odpověděl, že navzdory kritice, která se na tým Panoramy a celou BBC následně snesla, toho nikdy nelitoval. „Myslím, že to byl dobrý nápad, aby si lidé uvědomili, že nemohou věřit všemu, co viděli v televizi, a že by k tomu měli zaujmout trochu kritický postoj.“
