Článek
Zájem o gymnázia je v Česku obrovský, největší je však v Praze. Na veřejných gymnáziích letos bylo 2384 míst (to je jen o čtyři více než loni), ale hlásilo se 8536 zájemců. O něco menší převis - zhruba o 500 - byl na soukromých gymnáziích.
Dostat se v Praze na gympl, znamená dosáhnout u přijímacích zkoušek výrazně lepších výsledků, než běžně dosahují děti v jiných krajích. Pro srovnání: přijatí studenti dosahují v Praze v průměru 83,05 bodu, v Ústeckém kraji dosáhli v průměru pouhých 66,79 bodů.
Z Prahy až na sever
Proč je zájem právě v Praze tak obrovský? Důvod je jasný – metropole má nejvyšší koncentraci vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří chtějí pro své děti podobnou budoucnost. V jejich očích je gymnázium přirozenou volbou, ne ambicí. Jenže Praha se svou kapacitou dlouhodobě nestačí.
Mnoho pražských dětí si proto podává přihlášky i mimo hlavní město. Někdy až do Ústeckého kraje, kde je poměrně vysoká šance na úspěch. S výsledky, které by „doma“ nestačily, tam projdou bez problému. Ne každý je ale ochoten posílat patnáctileté dítě daleko od domova. A popravdě – žádný rodič by k tomu neměl být nucen.
Svérázné primátorovo vysvětlení
Řešením by bylo rozšířit kapacitu. Jenže to se nestalo a nyní jsme se dočkali poněkud svérázného vysvětlení. S tím přišel primátor Bohuslav Svoboda (ODS), který poskytl rozhovor Radiožurnálu. Na otázku moderátora, zda míst pro gymnazisty není v Praze málo, odpověděl, že nikoliv. „Ta změna vznikla tím, že všechny ty maminky, všichni rodiče, chtějí mít dítě na gymnáziu… Má-li to gymnázium mít určitou kvalitu, vyžaduje jistou hodnotu IQ. Kdyby všechny děti šly na gymnázia - jako už to skoro je -tak ony vlastně nesplňují ty podmínky pro to být tam.“ Jinými slovy: vaše děti nejsou dost chytré na to, aby mohly chodit na gymnázia, milí Pražané. K tomu, že se v jiných krajích přijímají děti s desítkami bodů pod pražským průměrem, se už jaksi nevyjádřil. Zdá se, že Praha má – na rozdíl od zbytku republiky – přesně tolik „dostatečně inteligentních“ dětí, kolik má volných míst. Zbytek má prostě smůlu.
Nebudu se pouštět do diskuse o tom, nakolik jsou CERMAT testy koncipované tak, aby skutečně obstáli hlavně ti s nejlepšími studijními předpoklady a nakolik je to spíše o financích rodičů. Ti, kteří jsou ochotni svým dětem platit nejrůznější přijímací zkoušky a nakolik jsou přesně z toho důvodu nerovné.
IQ jako jediný ukazatel?
IQ, které zmiňoval Svoboda, navíc není jediný ukazatelem úspěchu v budoucím vysokoškolském studiu a v profesní kariéře. Z toho důvodu také gymnázia při přijímačkách IQ uchazečů neměří, tedy s jedinou výjimkou, kterým je Gymnázium Mensa, které přijímá jen studenty s IQ vyšším než 130. Takových jsou ale v populaci pouhá 2-3 procenta.
IQ testy navíc měří především analytické a logické myšlení, ale existují i jiné typy inteligence. Nepochybně ani všichni lékaři, což je obor pana primátora, nemají nadprůměrné IQ vyšší než 115 (IQ mezi 115 a 130 má jen 13 % populace) . Mnozí ve svém oboru excelují díky jiným dovednostem. Tou může být empatie, schopnost komunikace s pacienty, organizační schopnosti nebo schopnost kreativně řešit problémy. Někteří lidé s IQ nižším než 115 mohou mít mimořádné schopnosti v praktických dovednostech nebo se vyznačují výbornou schopností zapamatovat si velké množství informací, což je například pro studium medicíny nezbytné. A neznamená to, že jsou později jako lékaři horší než jejich „inteligentnější“ kolegové.
Na evropském chvostu
Zaujalo mne ale hlavně tvrzení, že na gymnázia dnes chodí už skoro všechny děti. Ve skutečnosti v České republice studovalo v předminulém školním roce na gymnáziích přibližně 29 % všech středoškoláků. V Praze to bylo o něco více - 37 % studentů všech středních škol. To znamená jak děti, které předtím studovaly na víceletých gymnáziích, tak ti, kdo si tento typ vzdělání zvolili až v prvním roce středoškolského studia. V Praze také musíme počítat s tím, že tam dojíždějí také děti ze Středočeského kraje. To je výrazně pod evropským průměrem, protože ve členských zemích EU je ke všeobecnému vzdělání přijímáno v průměru 51,3 procenta středoškoláků.
Tvrdit, že škol nabízejících všeobecné středoškolské studium je v Praze dost, je absurdní. Praha zkrátka nabízí ve srovnání s jinými částmi země více pracovních příležitostí vysokoškolákům, a proto je zde větší koncentrace lidí, kteří logicky chtějí, aby jejich děti šly v jejich stopách. Je pochopitelně žádoucí, aby na gymnáziích studovaly i děti z méně vzdělaných rodin. Tím, že nedostatek kapacity některé děti znevýhodňuje a brání jim dosáhnout vzdělání, o které mají zájem, se navíc jako země připravujeme o cenný potenciál. Zkrátka plýtváme talenty.
Navíc, právě na gymnáziích se rozvíjí nejen akademické schopnosti, ale i kreativita, kritické myšlení a dovednosti potřebné pro budoucí profesní život. Ty přitom IQ testy vůbec nezohledňují. V našem nejlepším zájmu by mělo být, aby se studenti dostali do prostředí, které bude podporovat jejich růst a rozvoj.
Bránit dětem získat kvalitní vzdělání, na které mají schopnosti i motivaci, je jak ekonomická, tak i morální chyba. A Praha by si chyby takových rozměrů opravdu neměla dovolit.
