Na střední školu do kontejneru. A proč ne?

Už několik týdnů rodiče dětí narozených na konci nultých let tohoto století řeší nerudovskou otázku „kam s ní/m“. Zvláště situace v Praze a ve Středočeském kraji je kritická. I na učební obory tam poptávka několikanásobně převyšuje nabídku, tedy kapacitu škol, a některým dětem hrozí, že ve druhém kole nebudou přijaty ani tam. Na školu, kde nově otevírají jednu gymnaziální třídu, tedy 30 míst, se hlásí až 960 dětí! Je zřejmé, že pokud by byl současný stav, který z maturitních oborů udělal elitní záležitost, důsledkem sociálního inženýrství, po kterém často volal třeba prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák, někdo se tu přepočítal. Daleko pravděpodobnější je, že současný stav je důsledkem „politického lemplovství“.

A tak zatímco politici přejí vše nejlepší maminkám k jejich svátku nebo jako spoluviník současného marasmu Andrej Babiš pro ně pořádají Rodinný den, matky jsou na zhroucení. Ani politická šaráda na brněnském náměstí jim náladu nejspíše nezvedne.

Má cenu ptát se politiků, proč nepřemýšleli dopředu? Vždyť data Českého statistického úřadu o počtu narozených dětí jsou veřejně dostupná a skok, který přišel v letech 2007 a 2008 je nepřehlédnutelný. Ten, kdo přemýšlí v horizontu jednoho volebního období, nemá potřebu řešit problémy budoucích vlád. Proč se alespoň o nějaké nouzové řešení nepokusila vláda současná, která zanedlouho bude už v polovině svého funkčního období? Doba je to sice velmi krátká na to, aby bylo možné vystavět zbrusu nové školy, ale dostatečně dlouhá na to, aby se její poradci pokusili hledat inspirativní řešení v minulosti či pátrat po způsobech, jak se s podobnou krizí vypořádali v zahraničí.

Zjistili by, že už v době, kdy současní uchazeči o středoškolské studium teprve přicházeli na svět, řešily některé municipality problém s kapacitou školek a prvostupňových škol. Právě na ně totiž měly nastoupit silné ročníky tzv. Husákových vnoučat. Už tehdy se objevovaly argumenty, že není třeba stavět nové školky, protože populační výkyv, který této poptávce předcházel, je jen krátkodobý. Co s novými školkami a školami budeme za pár let dělat? Prozíravější starostové však přišli s řešením, které situaci dokázalo vyřešit rychle a překvapivě flexibilně. Byly jím kontejnerové školky.

Překonat ovšem musely předsudky a obavy rodičů, kteří své děti nechtěli vodit do staveb, které asociovaly nechvalně proslulé tzv. Čunkovy kontejnery alias „čunkodomky“, do kterých Jiří Čunek coby lidovecký starosta Vsetína odsunul tamní romské rodiny. Tento krok byl kritizován především pro snahu vytvořit romské ghetto na periferii města. Negativně vnímána byla i kontejnerová výstavba jako celek, což poškozovalo firmy, které je nabízely. Byť většinu své produkce vyvážely do zahraničí, kde má tato výstavba delší tradici, snažily se vnímání svých stavebních prvků v Česku změnit. Některé se proti stereotypům tehdy veřejně ohradily a později se snažily nahradit termín kontejnerové stavby termínem modulární výstavba.

Faktem je, že tyto stavby mají z hlediska výstavby škol a školek několik nesporných výhod: bývají mnohem levnější než běžná výstavba, dokáží ušetřit náklady na energie a jsou flexibilní. To znamená, že je možné přidat je ke zděným budovám již stávajících škol a libovolně tak měnit počet tříd. Když populační výkyv opadne, je možné modulární přístavbu rozebrat. Navíc je možné postavit je velmi rychle, to znamená i během pouhých tří měsíců.

Jednou z prvních školek, které takto vznikly, byla školka v Rychnově u Jablonce nad Nisou, která tam začala fungovat na podzim roku 2009. Tehdejší starosta František Chlouba si pochvaloval nejen variabilitu a rychlost stavby, ale i nízké náklady. „Zatímco nástavba na starší školku by přišla na dvanáct milionů korun, obytný kontejner s kapacitou pro 40 dětí stál jen necelých pět milionů korun. Milion přitom stály nutné výkopové práce, protože se školka stavěla ve svahu“.

Od té doby se mnohé změnilo. Stavebně flexibilních školek vzniklo v Česku už několik desítek. V Česku vznikají i architektonicky velmi zajímavé modulární, respektive kontejnerové rodinné domy. Masově populární se tato výstavba u nás nikdy nestala, a to ani v případě stále velmi nedostatkových mateřinek.

Spásným řešením by mohly být pro střední školy a gymnázia, kterých se momentálně tak žalostně nedostává. Pokud by odpovědní politici tento problém začali řešit okamžitě, mohly by některé z nich otevřít už začátkem nebo v průběhu následujícího školního roku. Pátrat by politici neměli přestávat ani po dalších řešeních: hledat již existující volné budovy, které by mohly sloužit jako školy či zjistit, jaké další rychlé a flexibilní stavební technologie je možné využít.

Těžko řešitelným problémem pochopitelně může být i nedostatek učitelů, a to zejména v Praze, kde ani postupné navyšování platů nemůže tuto profesi zatraktivnit natolik, aby přitáhla dostatek kvalitních profesionálů. Krizová situace si ovšem žádá rychlá a flexibilní řešení, které by vláda měla okamžitě začít hledat. Matky by to jako dárek k svému svátku ocenily nepochybně více než hezká slovíčka a politické trachtace na náměstích.