Článek
Slavíme Den vzniku samostatného československého státu. Politici pronesou mnoho slov. Mezi nimi budou i ta patetická, vlastenecká, pseudovlastenecká, varovná, zastrašující nebo naivně nostalgická. Jistě se objeví i několik projevů inspirujících, které nezůstanou „na mělčině“. Letos ale mají i ti nejlepší řečníci těžkou konkurenci. Ten nejvíce autentický projev letos podle mého názoru už zazněl. Stalo se tak v předstihu dvou dnů, a to nečekaně na palubě letadla, které právě přistávalo na Letišti Václava Havla. Pronesl jej kapitán posledního letu Českých aerolinií (ČSA), když se loučil s cestujícími.
Aerolinky jako analogie k demokracii
Když 28. října slavíme výročí vzniku samostatného státu, je to vlastně trochu nemístné. Připomínáme si stát, který už více než tři desetiletí neexistuje. Ještě mnohem déle nefunguje v podobě, ve které před 106 lety vznikl. Příhodnější by proto bylo, kdybychom slavili 1. ledna jako vznik samostatného českého státu. Nicméně na to má po nezřídka bujarých silvestrovských oslavách náladu málokdo. Na konci října ve skutečnosti neoslavujeme Československo, ale československou demokracii, na kterou se snažíme s většími či menšími úspěchy navazovat.
Někdejším symbolem demokratického Československa byly i Československé aerolinie. Moderní společnost, která vznikla už roku 1923 a existovala celých 101 let. Pilotův sobotní proslov můžeme chápat ještě hlouběji než dojemné loučení loajálního zaměstnance s podnikem, který miloval. Jeho projev lze vnímat i jako velmi příhodnou analogií i k naší demokracii a jeho slova lze chápat jako varování i apel. Shrnout jej lze následovně: aerolinky, stejně jako demokracie potřebují odpovědné vedení a angažované lidi, aby obě obstály. A musí stavět na důvěře, její oslabení vede k zániku.
A jak zní jeho slova?
„Dámy a pánové, hovoří kapitán. Já bych chtěl jménem všech současných zaměstnanců ČSA poděkovat vám, našim cestujícím, že jste nám vždy důvěřovali a usedali do našich letadel s pocitem jistoty a bezpečí, které jsme vám s radostí a láskou poskytovali. České aerolinie dokázaly v turbulentním 20. století přežít všechny historické epochy, zvraty, kterými Česko a Slovensko prošlo počínaje nelehkými začátky letecké dopravy. Přežily období okupace, socialismu, divokých devadesátých let i následného nelehkého období charakterizovaného bojem s terorismem a globální pandemií. Bohužel historie a tradice byla přemožena rozhodnutím majitelů o ukončení provozní licence společnosti a tím i vlastně ukončení provozu pod značkou OK k dnešnímu dni,“ řekl v sobotu pilot a dodal: „Bylo nám smutnou povinností uzavřít tuto epochu a já osobně si z tohoto dne odnáším posílení svého přesvědčení, jak je důležité, aby se lidé v této zemi poučili z vlastní historie. A chyby, které učinili, aby již neopakovali.“
Důvěra jako pilíř demokracie
Silná slova kapitána posledního letu s číslem OK767 připomínají, že národní aerolinie, i demokracie stojí na stejných pilířích: na důvěře a efektivní správě.
Také náš „podnik“ zvaný demokracie čelil mnoha různým výzvám. ČSA přežily válku, okupaci, politické změny či globální krize. Československá a česká demokracie kvůli nim dokonce dočasně zanikla, alespoň navenek. Přesto tu byli lidé, kteří ji nenechali úplně „zašlapat do země“ a nakonec tak vždycky „vstala z popela“. I dnes samozřejmě čelí mnoha problémům, a to kvůli vnitřním tlakům i chybám těch, kdo ji spravují.
Aerolinky přežily 101 let díky důvěře cestujících. Kdyby ji neměly, historie, kterou psaly, by jistě nebyla tak dlouhá. Stejně jako aerolinky přežily zlomové chvíle díky důvěře cestujících, i demokracie stojí na důvěře občanů v právní stát a spravedlnost, což je základní pilíř pro její stabilitu.
Stejně jako u ČSA, i demokracie může nečekaně selhat. V případě ČSA šlo o rozhodnutí majitelů, kteří z ekonomických a dalších důvodů nepodpořili její provoz. U demokracie pak mohou špatná rozhodnutí vést k narušení nebo oslabení demokratických hodnot a principů.
Dezinformace jako hrozba
ČSA i demokracie v České republice mají své historické kořeny. Obě byly svědky převratných změn, ale stále představovaly jistou formu stability. Aerolinky přežily „divoká devadesátá léta“, kdy se i česká demokracie po revoluci svérázně vyrovnávala s nově nabytou svobodou.
Závažným výzvám čelíme i v roce 2024. Jde o aktuální problémy, které přímo ohrožují stabilitu demokratických procesů. Jedním z nich je třeba skutečnost, že technologické firmy získávají významný vliv, čímž potenciálně ovlivňují politická rozhodnutí či veřejné mínění. Některé korporace mají větší ekonomickou sílu než celé státy. Mohou tak snadno lobbovat za ovlivňování zákonů ve svůj prospěch, což demokratické procesy přirozeně oslabuje.
Obrovskou výzvou pro demokracii jsou i sociální média. S jejich masovým užíváním roste počet dezinformací a dochází k manipulaci veřejného mínění. Cílem je právě destabilizace důvěry občanů v demokratické instituce. Tomuto jevu v České republice v současnosti rozhodně čelíme. Část společnosti věří falešným zprávám, které považuje za spolehlivé a nejen ve volbách se rozhoduje podle nich.
Jak tedy vnímat projev kapitána v souvislosti s demokracií? Nejspíš jako memento. Proslov při příležitosti ukončení činnosti ČSA je připomenutím, že ani odolné instituce nejsou nezničitelné. Demokracie – stejně jako ČSA – potřebuje jak aktivní podporu občanů, tak odpovědné vedení, které ctí její hodnoty a chrání ji před nepředvídatelnými „turbulencemi“ zvenčí i zevnitř. Demokracie, podobně jako kdysi ČSA, potřebuje důvěru občanů a respekt k jejím hodnotám. A to platí dnes víc než kdy dřív.
