Článek
Sehnat v některých městech a vesnicích zubaře je téměř nadlidský výkon. Existují oblasti, kde svého stomatologa nemají tisíce lidí a nepomáhá ani aktivita municipalit, které se je snaží přilákat šestimístnými náborovými pobídkami. Nijak významně nepomáhají ani příspěvky od zdravotních pojišťoven. Situace se zdá být paradoxní, protože v současnosti má Česká republika 3,0 zubaře na 100 tisíc obyvatel, zatímco doporučení Evropské unie říká, že stačí mít 2,9 zubaře na 100 tisíc obyvatel. Kde se tedy stala chyba a proč se nám zubařů nedostává?
Můžete si za to sami
Kdybychom dali na tvrzení České stomatologické komory a jejího šéfa Romana Šmuclera, museli bychom za tento stav zpytovat svědomí nejspíše my pacienti sami. Lidé podle něj nechtějí za stomatologem dojíždět třeba do okresního města, kde beztak pracují nebo alespoň dojíždějí za nákupy. Také si odmítají za péči o zuby připlácet a sami zubaři přece nemohou za to, že nenabízejí amalgámové plomby, které by pacientům pojišťovna proplatila. No a v neposlední řadě je tu prý část lidí, která zubaře zatěžuje proto, že se o své zuby dostatečně nestará. „Šedesát procent kazů má 20 procent populace, “ uvedl Šmucler.
Jakkoliv Šmuclerova slova nejspíše obsahují část pravdy, celý problém nevysvětlují. Jak je možné, že v Praze aktuálně přijímá nové pacienty 72 stomatologických ordinací, zatímco v jiných krajských městech je to méně než pět ambulancí? Jak to, že v Ústí nad Labem, Jihlavě nebo Hradci Králové a Pardubicích nemá jediné volné místo žádný z tamních zubařů? A co celé okresy v Karlovarském a Moravskoslezském kraji nebo velká část severních Čech, kde lidé zůstávají zcela bez zubní péče? To přece ukazuje na to, že situace je mnohem složitější.
Za deset let ani jeden
Vysvětlení je možná překvapivé a zdánlivě nesouvisející. Týká se nerovného přístupu ke vzdělání v České republice. Kvalita škol v celé zemi není stejná a jsou oblasti, kde děti nemají šanci získat dobré základní ani středoškolské vzdělání. Jinými slovy: na některá místa v regionech žádný zubař nepřijde, protože odtamtud žádný absolvent stomatologického studia už poměrně dlouhou dobu nevzešel. Prozrazují to informace, která mají k dispozici vysoké školy z přijímacího řízení. „Máme data, že jsou okresy, ze kterých na stomatologii nebyl za posledních deset let přijat ani jeden student. Je to třeba Tachov nebo Bruntál,“ uvedl nedávno René Foltán, proděkan pro zubní lékařství na 1. lékařské fakulty UK. Pro srovnání: z Prahy bylo za poslední dekádu přijato 290 lidí na studium stomatologie na této fakultě. Jasně se tak ukázalo, že úroveň středních škol je v některých regionech mimořádně nízká.
Závěry, ke kterým došli na 1. lékařské fakultě UK, jsou v souladu s tím, na co už před čtyřmi lety upozornila publikace Analýza výzev vzdělávání v České republice sociologů Daniela Prokopa a Tomáše Dvořáka. Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj z ní vzešly jako nejvíce zaostávající v oblasti školství. Studie upozornila, že Karlovarský a Ústecký kraj se pohybují v této oblasti na úrovni zemí jako je Bulharsko či Malajsie, zatímco v nejlepších krajích jsou výsledky srovnatelné se zeměmi západní Evropy. To je samozřejmě dáno dílem ekonomickou situací a sociálními problémy v těchto regionech, ale i jinými faktory. Například tím, jak jsou školy vybavené, kolik mají podpůrného personálu, jak schopné a motivované učitele zaměstnávají a jak je řídí ředitelé či zřizovatelé.
Učitelé si ty platy nezaslouží
Navzdory těmto alarmujícím zjištěním vláda rozhodla, že na školství v následujícím roce pošle o 11, 6 miliardy korun méně. Zároveň se mluví o tom, že má odejít sedm procent zaměstnanců. Pedagogové nadále zůstanou nejhůře odměňovanými vysokoškoláky. Pravděpodobně klesne i počet asistentů ve školách, díky kterým se alespoň částečně srovnala nerovnost v přístupu ke vzdělání. Všechno tohle školství zřejmě přežije, ale jeho kvalita zřejmě opět klesne.
V poslední době se často mluvilo o růstu platů učitelů a mnozí se nad tím pohoršovali. Peníze, které jdou do školství, a to včetně částky, která jde na platy učitelů, zkrátka nejsme schopni vnímat jako investici. Je to zřejmě dáno tím, že změna nepřichází hned, ale v dlouhodobém horizontu. Pokud tedy někdo potřebuje vidět zcela názorně, co se stane, když investovat do své budoucnosti přestaneme, má nyní v souvislosti s nerovnoměrnou distribucí zubařů v zemi možnost. A ti odvážnější se mohou zamyslet i nad tím, co bude následovat.
