Článek
V Česku propukla epidemie žloutenky typu A. Infekční choroba, které se přezdívá „nemoc špinavých rukou“ začala loni v Ostravě, kam se dostala ze Slovenska. Od té doby se rozšířila i do dalších regionů, vážná situace je zejména v Praze. Už nyní si vybírá svou daň - podle nejnovějších dat na ni zemřelo 28 lidí. Nejčastěji nakažení umírají v české metropoli, kde jich Státní zdravotní ústav eviduje už deset.
Zapomněla vážení, na jahody mražený
V někdejším Československu nastala větší epidemie než dnes jen před 46 lety. Zdrojem nákazy tehdy byly mražené jahody z Polska. Mám na tu dobu vlastní nepříjemné vzpomínky, neboť jsem sama jako čtyřleté dítě skončila preventivně ve více než 60 kilometrů vzdálené nemocnici v Čáslavi. Sama a bez možnosti návštěv příbuzných. Bližší nemocnice byly přetížené náporem nemocných.
Nákaza tehdy zasáhla 34 tisíc lidí a i tehdy nejprve propukla na severu Moravy. Epidemiologové dlouho netušili, která potravina nákazu způsobila. Podezírali různé mléčné výrobky, mořské ryby nebo maso. Až později přišli na to, že zdrojem byly infikované jahodové nanuky. Ovoce bylo v Polsku hnojeno lidskými fékaliemi a jahody nebyly pasterizovány.
Kvůli nemožnosti identifikovat zdroj jsem v nemocnici skončila i já. V mém případě byl fakt, že děti, se kterými jsme trávili letní prázdniny, nemocí onemocněly. V mém případě ale nemoc nepropukla, proto jsem mohla být po týdnu z nemocnice propuštěna.
Infekci se tehdy v Československu podařilo zvládnout zhruba po půlroce, a to zejména kvůli odhalení zdroje a také za cenu omezení některých rekreačních aktivit jako byly dětské tábory. Ve školách byly monitorovány děti, které mohly přijít do kontaktu se žloutenkou a důsledně se kontrolovaly potraviny.
Jak bylo v socialistických státech zvykem, existovalo přísné embargo na informace o epidemii. Rodiny často neměly zprávy o svých příbuzných, často ani nevěděly, ve které nemocnici leží nebo jak na tom jsou. Rychle tak propukala hysterie, o které však tehdejší média nepsala.
Zemřelo 28 lidí
V případě současné epidemie není zdrojem potravina, ale šíří se především prostřednictvím kontaminovaných rukou. K nákaze stačí malé množství viru, který na površích přežívá dlouhou dobu. I tentokrát se nemoc šíří hlavně mezi dětmi. Ty mají často mírný nebo zcela bezpříznakový průběh.
Mnohem horší průběh má u dospělých. Již 28 z nich přitom na nemoc zemřelo. Státní zdravotní ústav zveřejnil o těch, kdo jí podlehli, informace. Je z něj patrné, že nejčastěji umírali muži středního a vyššího věku, a to převážně lidé s těžce nemocnými játry. Objevují se tam diagnózy jako jaterní cirhóza způsobená alkoholem, renální selhání, pankreatitida, obezita, cukrovka či chronické onemocnění ledvin. V několika případech jde o lidi bez domova. V případě čtyř mužů ve věku 51, 56, 63 a 71 let ale není žádná předchozí nemoc zmíněna.
Spolek od očkování odrazuje
Znamená fakt, že infekce ohrožuje především lidi s nemocnými játry, že není nebezpečná i pro ostatní a stačí dodržovat hygienu? Takové doporučení dává například spolek Rozalio, tedy občanské sdružení „Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu očkování“. To usiluje o změnu systému povinného očkování směrem ke svobodné volbě rodičů. Usiluje také o lepší informovanost o přínosech a rizicích očkování. „…zdůrazňujeme důležitost prevence ve formě důsledného dodržování hygieny rukou před každým jídlem, po použití toalety, nesdílení jídla a nádobí a dále dezinfekce povrchů, pokud se již nákaza vyskytla v okolí,“ píše spolek na sociálních sítích. Zemřít podle něj mohou jen lidé patřících do rizikových skupin.
Jenže to neplatí absolutně. I zcela zdravý člověk může ve vzácných případech na nemoc zemřít a 15 % nemocných má dlouhodobější následky, přetrvávají po dobu jednoho roku. Zhruba u jednoho z tisíce zcela zdravých nakažených může infekce skončit těžkým selháním jater. Rizikem úmrtí jsou ohroženi lidé, kteří onemocní smrtelnou formou nemoci, kdy během několika dní dojde k selhání jater. Velmi rizikovou je také situace, kdy nemocný zároveň čelí jinému vážnému virovému onemocnění jater, o kterém nemusí vědět.
Vakcíny docházejí
Nejlepší a nejsnazší ochranou je přitom očkování. To je vysoce účinné a chrání před nemocí nejméně 20 let, většinou však doživotně. To je také důvod, proč bychom měli o očkování vážně uvažovat. Vhodné je i u malých dětí, které se velmi snadno nakazí v dětských kolektiv a i bez příznaků mohou nakazit dospělé, včetně chronicky nemocných příbuzných. A především - ve chvíli, kdy je populace proočkovaná, nemoc se nemá kde šířit.
Očkování má přitom jen nevýznamné vedlejší příznaky. Patří mezi ně zarudnutí v místě vpichu, únava, mírná teplota nebo bolest hlavy. Jenže v pandemii covidu-19, kdy se začala šířit panika kolem vakcín, je podobné doporučení jako „házet hrách na zeď“. Značná část populace zkrátka očkování nevěří. I proto zřejmě současnou epidemii zvládáme hůře než před 46 lety, kdy se v ohniscích epidemie očkovalo. I tehdy se ale vakcína stala postupně nedostupnou.
A to je kromě odmítání očkování hlavní příčinou šíření infekce i dnes. V roce 2025 bylo podáno 127 tisíc dávek. A nyní je hlášen výpadek všech očkovacích dávek proti žloutence typu A.
